Je ze mě likvidátor

Proč? O chvíli později to budete všichni vědět. Začnu ale od začátku.

Dojela jsem na statek. Těšila jsem se na Ernesta. Nachystala jsem si věci a šla si pro něj do ohrady. Překvapivě se moc nevzpíral a šel.

Při chystání ovšem nastal problém. Ani ne tak při čištění, jak při sedlání. Jen jsem vzala do ruky podsedlovou dečku, už se vzpíral a rozbil si ohlávku. Dostal novou, s beránkem. No, sotva jsem mu ji s trenérkou připevnila, on se z ní vyvlékl. Super, dneska bude teda boj. Trenérka mi Ernesta musela držet při sedlání. Naštěstí to jsem zvládla. Pak ještě nauzdit a nasadit si helmu. Trenérka nám musela pro bičíky. Příště si snad vzpomenu sama. Bylo mi to dost trapné, že jsem na to zapomněla. Dovedla jsem Ernieho na jízdárnu a nechala se vyhodit do sedla. Dneska napoprvé. Úspěch.

A pěkně v kruhu. Objíždět kužely zvnějšku. Dva kruhy se mi to nepodařilo, ale třetí a následující už ano. Pak jsem v kruhu změnila směr. Později k tomu přibyly malé kruhy kolem kuželů. Na jednu stranu se mi to dařilo, na druhou už moc ne. 

A došlo brzy na klus. Už jsem to pochopila a občas i dobře dělala. ani jedna z nás nebyla na lonži. Všechno bylo v našich rukách. Projela jsem v kusu několikrát velký kruh a asi třikrát kolem celé jízdárny. Trenérka nás opravovala, upozorňovala na chyby a taky chválila.

Pak jsme se jeli vykrokovat mezi ohrady. Dvakrát na rozcestí a zpátky. Zvládli jsme to všichni čtyři.

No a pak byla zase komplikace. Chtěla jsem Ernieho uvázat a vyčistit, ale nedal se. Sundala jsem mu uzdu a dala ohlávku a tím jsem skončila. Hned jak se se ohýbala pro vodítko, zase se plašil. Z ohlávky se podruhé vyvlékl a namířil si to k ohradě. I se sedlem na zádech. Kolegyně mi ho pomohla chytit, sundala mu sedlo a já jsem se vzdala cokoli jiného udělat. Tak jsem ho pustila do ohrady. Asi se mu nelíbilo parkovací místo. Příště už budu na jiném. Snad to bude lepší.

Aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že jsem si roztrhla kalhoty na koleni. To byl ten jeden sloupek, kterému jsem neuhnula. Taky mám na koleni strhnutou kůži. Naštěstí jsem moc nekrvácela.

Tak proto ten likvidátor. Dneska navíc bez fotky. Nějak jsem neměla chuť fotit. Byla jsem trochu vyklepaná z toho Ernestova plašení se. Snad to příště bude lepší. Na jízdárně byl pak naprosto úžasný. Většinu času jsem jezdila jako první.

Takže asi tak.

Vaše trochu vyklepaná Vanimaré