Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

9.5.22

Slunečná jízda

Dneska jsem se i v tričku zapotila.
Přijela jsem v dobré náladě a v dobré náladě jsem i odjížděla. Měla jsem Ernesta. Došla jsem si pro něj do ohrady. Nějak se nechtěl nechat chytit. Musela jsem ho trochu nahánět. Při odchodu z ohrady se jednu chvíli trochu bloknul a nechtěl jít. Nakonec musel. Cestou si krásně zařehtal.
Následovala očista, osedlání a nauzdění. A odchod na jízdárnu. Byla jsem vyhozena do sedla, musela jsem si upravit ze sedla levý třmen. Oba bych měla mít na 11 dírce. Snad si to zapamatuji.
Bojovala jsem. Musela jsem. Chvíli jsme chodili kolem jízdárny, velký kruh, diagonála, středem přes kavalety.
Později jsem si vyklusala celou jízdárnu. A myslím,  že několikrát. Znovu jsem dělala naprosto šílenou nepochopitelnou chybu. Přiznám se, zároveň jsem ho pobízela a brzdila. Chudák z toho měl v hlavě guláš a trochu se bránil.
Ke konci šla na lonž kolegyně a já se dívala a natáčela. Později jsem na lonž šla já. A do klusu. Chvílemi se dařilo, většinou jsem do nedokázala.
Chudák paní trenérka musela trochu křičet. Musíme jí s kolegyní koupit bonbony na hlasivky.
Klus jsem si i užívala, ale ne tak jako minule.
Po klusu vykrokovat, odstrojit, podstrojit a odvést do ohrady. Následně uklidit i jízdárnu, protože pro Ernesta je jízdárna skoro jako záchod.
Dneska fotka krasavce.
Ernie na pastvě.
Ernie po práci. Už si zamlsal a těší se na pastvu.
A to bude pro dnešek asi všechno. Je to trochu kratší, ale to nevadí. Hodinu jsem si užila, zadek budu cítit až zítra a bude to bolet. V sedle jsem si jistější, občas si dokážu i prosadit svou. Chtělo by to, abych se prosadila vždy.
Vaše koňská Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené