V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem. Odpoledne jsem jela ke koním. Na pozdnější čas. Stihla jsem s kolegyní i vyvenčit a procvičit pejska. Pěkně nosil frisbee (neví, jak se to píše). Ukázala mi, co všechno umí, co se učí. Byla radost se na ně koukat.
Kolem čtvrté hodiny jsem už byla u koní. Měla jsem Artura. Co se dělo je popsáno v článku z pondělka.
V úterý dopoledne opět práce. Během toho mi přišly dva balíčky. Jeden z Imaga a druhý z obchodu kytary.cz. Taky dokonalý obchod. Mají tam hromadu hudebních nástrojů a doplňků. Všechny flétny mám od nich. Jen ta černá je z obchodu na Pekařské v Brně. Ale to už je pár desítek let. Řekněme osmnáct? Asi jo.
Práci jsem si ulehčila vycházkou do parku. Děti tam však měly i úkol do prvouky. Uvidíme, jak to dopadne. V poslední době zkouším nové věci.
Z Imaga mi přišly kované příbory, dřevěný hřeben, halenka, žebradlo, kapsička s první pomocí na opasek a čaje. Velká zásoba čajů.
Z hudebního obchodu to byla mnohem vyšší částka. Dorazila mi kalimba. Prostě jsem ji musela mít. Ten zvuk... Dále kalafuna, struny na violu. To bylo pro mě. Větší částka padla na Orffův instrumentář, ozvučná dřívka a devět fléten. S dětmi to chci zkusit. Hrát na flétny. Uvidíme, jestli to bude mít úspěch.
Balíky se pěkně pronesly.
Po obědě jsem si s kolegyňkou zahrála a zazpívala. A doma jsem si dala kafe. Původně jsem myslela, že pojedu nakupovat, ale nechtělo se mi. Nějak akutně to nepotřebuji, tak se to může odložit. Na chvíli.
Navečer jsem si objednala nějaké historické oblečení (zase jsem utrácela) a jednu knížku o Mši svaté. U večeře jsem koukla na film a do noci si četla.
Ve středu dopoledne opět práce. Nějak jsem to přežila. Po práci jsem utíkala k lékaři a pak jsem si přepsala Koňský deník do papírové podoby. Později po obědě jsem šla na čaj do pekárny. Doma jsem si dala kafe a večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Přede mší jsem byla i u zpovědi.
Během podvečera přišla pěkná bouřka a bouřilo celou mši svatou. Varhaník mě potom svezl domů, takže jsem moc nezmokla.
Pršelo až do večera. Ukázala se i duha. Jen jsem nefotila. Nějak jsem neměla chuť.
Den jsem zakončila Četnickými humoreskami.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. A celodenní dilema. Nevěděla jsem, jestli mám jít do sboru nebo do šermu.
Práci jsem přežila. I ty puberťáky svým způsobem. Už se utěšuji, že to bude už jen dva měsíce. Odpoledne pak ještě nábožko s puberťáky. Doma jsem si dala kafe, vytiskla si fotky od koní a šla do sboru. Zazpívala jsem si, vybrala si písničku a teď se ji musím naučit. Snad k tomu dostanu ještě i nějakou tu předehru. A chtěla bych ji na flétnu.
Cestou ze sboru jsem si hrála na kalimbu. Jdou na to zahrát jednoduché lidové písničky v rozsahu oktávy. Krásné. Takhle jsem si zahrála Kočka leze dírou, Prší, prší, Maličká su. Jen jsem zapomněla na Ovčáky. Škoda, taky by šli. Nebo Travička zelená.
Večer jsem dočetla konečně Královnu elfů, knihu druhou. Poslouchala jsem chvíli písničku z pohádky Rebelka Kdy vzlétnu já. Asi se ji naučím. Buď hrát anebo zpívat. Ještě si to rozmyslím. Akordy pro kolegyňku s kytarou už mám. Teď to musím trochu naposlouchat.
Nafotila jsem si své nejnovější kamínky, které jsem před pár hodinami zalakovala. Snad půjdou brzy do světa.
Zjistila jsem si taky termín obhajoby. Je to pondělí..... Nebudu moct ke koním. To je hrůza. Obhajoby totiž začínají až po jedenácté hodině. Snad to bez Artura a Ernesta jeden týden přežiju. Jen nevím jak.
Ve čtvrtek jsem si připomněla dva roky od předání meče. Mého krásného Vikinga. Jinak mu neříkám.
V pátek jsem opět pracovala. Pět hodin. Přežila jsem. Dokonce jsem si i užívala hudebku. Ukázala jsem dětem jejich hudební nástroje. Hlavně teda Orffovy nástroje. Na flétny se ještě nedostalo. Snad příště.
Odpoledne jsem hned po skončení vyučování nějak nestíhala. Trochu jsem se zakecala s jednou paní asistentkou a pak už se čas vezl. Jednalo se mi hlavně o kooperaci prášků a probiotik. Naštěstí jsem to stihla. Taktak, ale stihla.
Před nábožkem jsem si zašla do Zásilkovny (už zase) pro balíček se středověkou halenkou (na Popelku), středověkými podkolenkami a řemínky na podkolenky. Vše krásné a kvalitní.
Po nábožku mše svatá, trochu chaosu před ní, po ní adorace, litanie ke sv. Janu Sarkanderovi a hurá do orchestru. Pěkně jsem si zahrála.
Víte, na co se opravdu těším? Až si s dětmi zahraju na ty flétny.
Taky jsem si prohlížela další perkuse pro děti.
A tu knížku, do jsem si koupila, jsem poslala dál, protože už ji mám, jen pod jiným názvem. A mám ji i přečtenou.
Večer jsem četla knihu Láska a ticho. Většinu jsem přečetla.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. Konečně. Pak mě kolega vezl domů.
Dopoledne jsem ještě hrála na housle. A ne doma nebo ve škole, ale v zámecké kapli, sama, bez doprovodu a před lidmi. Zvládla jsem to snad i se ctí. Klepala jsem se parádně. Na smyčci jsem to viděla, ale brácha a slečna průvodkyně říkali, že to nebylo vidět.
Po obědě jsem dočetla Lásku a ticho a vytáhla jsem Tomáše Akvinského O svátostech obecně. Přečetla jsem kousek a začala jsem u toho usínat, tak jsem to zabalila.
Pokračovala jsem po kafi a perníčcích při poslechu hudby.
Večer jsem zase malovala kamínky. Nějak mě to chytlo.
V neděli dopoledne mše svatá. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Dopoledne ještě uvařit oběd, jen polívku a dodělat salát.
Odpoledne po krátkém odpočinku jsem vyrazila ven. Mezi hadíky. Žádného jsem nepotkala ani neviděla.
Vyrazila jsem na druhý břeh řeky a brzy se ztratila v lese. Nádherná a tichá procházka. Trochu narušená staženou kančí kůží. Jinak bylo v lese krásně. Možná i trochu sprchlo, ale já jsem to nepocítila. Po pravdě jsem jednu chvíli ani nevěděla, kde vlastně jsem. Naštěstí jsem domů trefila. Nemusela jsem si volat pomoc. Po cestách totiž moc často nechodím, pokud to jde i jinudy.
Tak zase ukážu pár fotek.
Malá porce kytiček
A jedno panorama lesa. Byl nádherný. Ve skutečnosti nebyl tak tmavý, jak vypadá na fotce. Při focení bylo lehce pod mrakem a trochu kapalo.
Z procházky jsem si zase donesla čtyři kamínky na malování. Žádný namalovaný jsem nenašla.
Doma jsem si dala kafe, muffin a domácí pečenou ořechovou bábovku. Mňam.
Koukla jsem taky na film a namalovala jeden kamínek. Opět nedopadl podle mých představ. Prostě neumím kreslit ani malovat.
No a navečer jsem šla ještě na májovou. Byla krásná, zcela v režii dětí. Zase něco nového.
A to bude pro tento květnový týden asi všechno. Přeji všem krásný další květnový týden roku 2022. Strašně rychle ten čas utíká. Za chvíli jsou prázdniny. Už jen necelé dva měsíce.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat