Dneska byla i duha

Jezdila jsem za sluníčka i za deště. Bouřka, na kterou to trochu vypadalo, nebyla. Naštěstí.

Artur i Ernest byli nějací ospalí, ale pak si zaklusali. Ale teď od začátku.

Přijely jsme dneska hodně brzy a to nám trenérka psala, že přijede později. Za trvalého lehkého deště jsme si nachystaly všechno potřebné. Chvíli jsme váhaly, zda už, ale nakonec jsme šly a dovedly si ty naše miláčky.

Dostala jsem od Artura pusu, pěkně na krk. Ale to až později.

Za deště očistit, vyškrábat kopýtka, osedlat a nauzdit. Musím se trochu pochlubit. Dotáhla jsem si sedlo úplně sama. Na tři pokusy, ale SAMA. S uzděním problém nemám. Trochu jsem se zamotala do martingalu, ale s kolegyní jsem to rozmotala. Potřebovala jsem jen jedny ruce navíc. Po přípravě jsme dlouho všichni čekali, ale dočkali jsme se. A šlo se na velkou jízdárnu. Začínala jsem až po páté hodině. O to déle jsem mohla být s koňmi. Vznikla taky hromada fotek.

Artur s ohlávkou a pak už s uzdou. A dlouhé čekání k tomu. Mouchy byly opravdu otravné. Jako před deštěm.

Ernestovo oko.

S Arturem jsem bojovala. Trochu víc bojovala. Opět několikrát kolem jízdárny, velký kruh, diagonálou změnit směr, od stěny ke stěně. A ke konci pobídnout do klusu.

Dostala jsem dneska bičík, ale nějak ho neumím moc používat. Prý mám s tím plácat jako s plácačkou na muchy. Tak snad příště.

Artur překvapivě chtěl velmi rychle naklusat, ale prvně musel vždycky naklusat Ernest. Jel totiž přede mnou a já mu nechtěla šlapat na spěnky.

A opět, něco se dařilo, něco se dařilo částečně, něco vůbec. Celkově jsem s hodinami a jízdami spokojená.

Zvládla jsem v klusu objet celou jízdárnu. Pak jsme se učili naklusat a hned přejít do kroku. Nakonec opět na lonži.

Přiznám se, začínám si užívat klus..

Artur v jednu chvíli nacválal. Prý si i trochu vyhodil, ale mě neshodil. Dostala jsem od trenérky pochvalu, že prý jsem to zvládla. Každopádně jsem neskončila na zemi.

Začínám vnímat své pohyby v klusu. Nezvedám ruce, mám je klidně položené na přední rozsoše sedla a nechávám se vyhazovat tak, jak by to mělo být. Občas. Často vysedám dost vysoko a pak nestíhám rytmus.

Z hodiny mám velmi dobrý pocit a těším se na další pondělí.

Pak už jen dojet k úvazišti, seskočit, odstrojit, podstrojit, odvést do ohrady a pustit.

Dneska jsem strávila u koní dalo by se říct celé odpoledne. Nelituji toho, vážím si toho.

Artur je potvůrka, protože pamlsek cítí. Neustále dorážel na mou kapsu, ale ta byla bezpečně zavřená. Dostal až po odstrojení a kontroly.

Tak jdu snít. A taky umýt výbavu a uklidit, co jde.

Vaše Vanimaré