Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

11.3.22

Vážu si vlastní knihu

Aneb zkoušíme, co jsme pochopili z knih.
Rozhodla jsem se, že si svážu Aranel a dodatky. Myslím, že v úterý jsem si udělala desky. Jsou trochu flekaté, ale mě to nevadí (viz poslední fotka). Od středy jsem postupně tiskla. Bylo toho docela dost. Přes dvě stě šedesát stran A5 ve wordu. Ve čtvrtek jsem dostiskla. Vlastně v pátek, protože jsem udělala v souboru malou chybu a ve čtvrtek jsem nad opravou strávila asi hodinu. A v pátek jsem to vytiskla. Naštěstí to byla jen jedna stránka. Respektive čtyři stránky na jednom listu papíru. Tiskla jsem dvě stránky na list oboustranně.
Takhle to vypadalo během šití. V některých místech jsem málo stahovala, hlavně ze začátku.
A dneska jsem se vrhla na šití. Udělala jsem si díry do jednotlivých složek, někdy dost křivo a nehezky. Do večera jsem sešila a zalepila. Pak jsem lepila předsádku.
Teď to vypadá takhle. První fotka je bez předsádky, druhá už má předsádku.
Staženo je to truhlářskými svěrkami. Dneska mi přišly z Alzy. Hezké, že? Myšák hlídá.
No a desky jsou už připravené asi od úterka. Je tam vidět, kde bylo víc lepidla. No, chybami se člověk učí.
Desky na papírech na předsádku.
Sama jsem zvědavá, jak to vlastně dopadne. Ještě mě pak čeká ruční ořez, tak snad to nezkazím úplně.
Ruční ořez je děs.... Strašně jsem se u toho nadřela a stejně to mám křivé..... Budu to muset udělat znovu.
Před druhým ořezem.
Druhý ořez nedopadl o nic lépe, ale už na to kašlu. Jsem prostě levá jak šavle.
Nakonec zalisovat do svorek a nechám to až do zítřka. Trochu jsem zklamaná, myslela jsem, že to zvládnu lépe.
Ve svorkách.
Asi tu knížku nebude moct nikdo otevřít. Jinak ho trefí....
Vaše tvořivá a trochu nešťastná Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené