Dařilo se

Opravdu. Začínám si rozumět i s Arturem.

Dojela jsem na statek, nachystala si potřebné věci a došla si pro Artura. Šel se mnou dobrovolně, ani se nepokusil o útěk. Dovedla jsem si ho k úvazišti a vrhla se na očistu. Vyhřebelcovala jsem z něj dneska chuchvalec chlupů. Příště si musím vzít nějaký sáček a nějaké ty chloupky si vzít.

Vyhřebelcovat se v klidu nechal, nechal si i vyčistit kopyta. Zatvrdlé to měl teda parádně. No, podařilo se.

Osedlat, nauzdit, připnout martingal, dotáhnout sedlo. Na šestou dírku, prosím. Třeba si to zapamatuji. Každopádně já jsem dotáhla sedlo na pátou dírku. Jsem dobrá. Nauzdit jsem zvládla bez problémů.

Dovedla jsem Artura do jízdárny a nechala se vyhodit do sedla. Dneska jsem se tam dostala až na druhý pokus. Málo jsem se odrazila.

Chvíli jsem ho vodila podle pokynů Občas se dařilo, většinou se nedařilo. Aspoň třikrát jsme se do sebe s kolegyní a Ernestem nějak zasukovali. Rozsukovat nás musela trenérka. Jezdili jsme velký kruh, diagonálou změnit směr, mezi kavalety pěkně a pak lonž. Prvně šla kolegyně.

Já jsem zjistila, že mi nedělá problém vést koně jedním směrem, ale když ho chci otočit, tak to nejde. Takže jezdím kolem jízdárny jen na levou ruku. Na pravou mi to drhne.

Po chvíli jsem šla na lonž já. Prvně v kroku se vytáhnout do výšky. Moc mi to nešlo. Pak jsem na to přišla. A teď to stejné v klusu. Ruce vzhůru. Překvapivě se mi dařilo.

Trenérka nás obě dneska chválila. Že prý jsme se zlepšily. Už si s námi Ernest ani Artur nedělají co chtějí. Obě jsme byly nadšené.

Zase o krůček blíže ke snu, že budu jezdit na koni.

Pak jsme se vydali k úvazišti a tam nás už čekalo jen odstrojení, pohlazení, pomazlení, odměna, kterou Artur cítil hned, jak jsem rozepla bundu.

Pro všechny případy mě víc oslintal Ernest. Artur slintal na úvazovou tyčku. Asi mu chutnala. Ale spíš měl jen žízeň.

Propustila jsem Artura v ohradě, uklidila věci a hromádky z jízdárny a jela domů.

Tak snad ten pád z minulého týdne k něčemu byl. Pravděpodobně, podle trenérky dělám pokroky. Uvidíme příště.

Jo a dneska zase bez fotky.

Vaše na koni jezdící Vanimaré