V pondělí dopoledne pět hodin s dětmi. Přežila jsem i výtvarku, ale říkala jsem si, že už s nimi nebudu skládat papír. Byl strašný problém poskládat obyčejnou lodičku. Šílela jsem.
Odpoledne jsem si však spravila náladu na koních. Jezdila jsem s Arturem a docela jsem si to užívala. Zvládla jsem i klus ve třmenech. Něco se mi dařilo, něco ne.
Do večera jsem odpočívala a četla. Až ve čtvrtek jsem se dozvěděla, že zemřela dcera J. R. R. Tolkiena. Už má snad jen vnoučata, protože Priscilla byla poslední žijící dítě.
Krátce po půlnoci jsem vydala článek se seznamem přečtených knih. Moc jich tentokrát nebylo.
V úterý dopoledne opět práce. Klidná a rychlá. Byla jsem s dětmi v knihovně a to už nějaký ten čas zabere. Po vyučování jsem si zahrála s kolegyní. Už jsme se dokázaly dostat dál v jedné písničce. A konec si musíme naposlouchat. Aspoň teda já, abych to dobře zazpívala.
Doma jsem si dala kafe a většinu odpoledne jsem četla Světlo elfů.
Ve středu byla Popeleční středa. Den postu. Ten se mi letos nějak nepodařil. Když mám hlad, tak se musím najíst, aby mi nebylo špatně. Postila jsem se tedy od sladkých sušenek, neměla jsem ani jednu a taky od počítače. Nebyl zapnutý celý den. A dalo se to vydržet.
Dopoledne práce s dětmi, celkově klidná, a odpoledne posezení s kolegyní. Bez zákusku. A večer jsem šla ke svátostem. Prvně zpověď a pak Eucharistie. Při mši svaté jsem zpívala propria. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem si to i užívala.
Večer jsem koukla na Četnické humoresky a pak jsem chvíli četla Čtvrtý věk od Tolkiena. 
Myslela jsem, že to stihnu přečíst za půl hodiny, ale nestihla jsem. Dočetla jsem potom v práci po výuce.
Po pravdě, čekala jsem, že to bude tlustší, ale nevadí. I tak nelituji, že jsem si to koupila.
Ve čtvrtek opět práce. Tentokrát trochu víc chaotická, ale nevím proč. Asi prázdniny. Všichni už se těší. Ještě před obědem jsem dočetla Čtvrtý věk v překladu Starého Brala. Má také stránky.
Odpoledne na mě čekalo ještě náboženství, potom kocour, kafe a valašská pizza nazývaná frgál. Mňam, ten byl skvělý.
Navečer jsem šla ještě do šermu, ale nedošla jsem tam. Cestou se mi udělalo zase špatně. Tak jsem se otočila a šla domů si lehnout. Cestou jsem našla malovaný kamínek. Ležela jsem až do osmi.
Ve čtvrtek mě také zastihla další smutná zpráva. Zemřel jeden z vyučujících na teologii. Měla jsem ho z exegeze Nového zákona. Byl velmi příjemný a sympatický. A moc vzdělaný a moudrý. Zkoušku jsem u něj překvapivě dala myslím napoprvé.
Do večera jsem četla a brzo jsem odpadla a usnula.
V pátek jsem přežila pět hodin. V poslední hodině jsem jim pustila i pohádku. Oběd jsem měla doma. Mamka mi upekla výborného lososa se zeleninou a bramborem. Dlouho jsem si tak nepochutnala. Chvíli jsem si stihla i číst.
Odpoledne mě čekala hodina náboženství s malými. V poslední době si to i užívám. Předtím jsem si vyzvedla druhý balíček v tomto týdnu. Co v něm bylo, je napsáno v článku z pátku. Nebudu to tady opakovat.
Po nábožku mše svatá, adorace a požehnání. Poslední akcí byl orchestr. Pěkně jsem si zahrála a šlo mi to. Cestou domů jsem zlikvidovala papírovou krabici. Obsah jsem si odnesla domů.
Do noci jsem si četla.
V sobotu ráno jsem šla na mši svatou. Liturgické srdce, které se dlouho neozvalo se dneska ozvalo. Naštěstí bylo po chvíli utěšeno a potěšeno.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Když jsem přišla do kostela, na kalichu bylo bílé velum. Ale vždyť je doba postní? To se žádné památky neslaví? Vybrala jsem žalm, můj oblíbený a naprosto nevhodný.
Na začátku mše jsem zjistila, že barva dne je fialová i přes bílé velum na kalichu. Trochu se mi ulevilo. Žalm jsem se stihla naučit bez hraní a zazpívala jsem ho dobře.
Co mě ale nepotěšilo, byla písnička ke mši. Mohla se dát také postní. A je tam i o Panně Marii. Byla by určitě vhodnější, než ta, co se zpívala. Teď už je to jedno.
Jednou z mých myšlenek taky bylo, že moje liturgické srdce ještě žije. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou stranu, stejně žije k smrti.
Po dlouhé době jsem se trochu liturgicky vymáčkla.
Dopoledne jsem uklízela, pomohla v kuchyni a četla knihu Alea - dívka moře, Barevné vody. Začala jsem ji číst už v pátek večer a v sobotu jsem ji dočetla.
Odpoledne jsem vytahala všechno knihařské náčiní a udělala si pořádnou fotku.
Trochu mě mrzí, že nebudu mít i modré záložky. Sehnala jsem je ty v barvách země.
Začala jsem taky číst třetí díl Aley - dívky moře, tentokrát s názvem Tajemství oceánů.
Večer jsem si dala horkou koupel. A znovu se mi objevila ta nepříjemná hnisající rána. No v nejbližších dnech a týdnech asi budu trochu zavánět. Nemůžu za to. Až se rána otevře, můžu na koupel zapomenout. Jedině sprcha se sáčkem na noze. Fajn. Už mě to nebaví. Skoro dva roky jsem měla klid, proč teď, když jsem sama se sebou celkově spokojená? Až na tu slinivku.
Do večera a do noci jsem četla. Co jiného taky, že?
V neděli dopoledne jsem nakrmila, byla na větší části křížové cesty a na mši svaté. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Do oběda jsem něco málo udělala v kuchyni a pak jsem četla. Odpoledne jsem asi do jedné pokračovala v četbě a pak jsem vyrazila ven. Počasí po pravdě nic moc. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem se překonala a šla. Užívala jsem si.
Viděla jsem srnčí zadečky, hrozně moc ptactva, většina uletěla, než jsem stihla zaostřit, ale neuletěl mi hýl obecný a jeho družka.
A na jednom místě jsem našla hromadu rozkvetlých sněženek. Netušila jsem, že tam ještě rostou.
Snažila jsem se jim vyhýbat, abych je nepošlapala. Snad se mi to podařilo. Co mě však naplnilo bolestí, byly mrtvé stromy. Borovice. Je jich mrtvých čím dál víc. A padají. Ten les si pamatuji zelený.
Pohled vzhůru do korun stromů.
Procházku jsem zakončila adorací a požehnáním v kostele.
Doma jsem si dala kafe a oplatky a dočetla jsem třetí díl Aley. Myslím, že si půjdu pro čtvrtý a pátý díl.
No a do večera jsem upravovala Ari, abych si ji mohla vytisknout a svázat. Pokud se to podaří.
A to bude pro tento týden asi všechno. Mě čekají jarní prázdniny, tak si budu užívat volných dní.
Všem přeji krásný další březnový týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat