Nachystala jsem si dneska všechny věci, sedlo, uzdečku, box s čištěním, vodítko a do kapsy pamlsek. Došla jsem si pro Artura do ohrady. Opět za mnou přišla Orphea. Pozdravila jsem ji, pohladila po nose a hledala Artura. Promluvila jsem na něj, pohladila ho, pomazlila se, připnula na vodítko a Arturovi se chtělo utíkat. Neutekl. Držela jsem pevně. Moc se mu z ohrady nechtělo, ale musel.
Následovala očista, pěkně od hlavy po zadek. Prášilo se z něj pěkně. Většina prachu skončila v mých očích. Jako vždy. Nauzdit jsem překvapivě zvládla. Měla jsem navíc martingal. Zvládla jsem to. Horší bylo osedlat. Nedotáhla jsem podbřišník. Musím víc posilovat.
Do sedla jsem se dostala pomocí schůdků. Trochu si se mnou Artur děla co chtěl. Zamířil si to mezi ohrady. Zastavila jsem ho, ale nebyla jsem schopná ho obrátit. Po chvíli se mi to podařilo a zamířila jsem na jízdárnu.
Několikrát jsme si jízdárnu objeli, udělali jsme velký kruh, diagonálně změnili směr, šli od stěny ke stěně, měli jsme jet středem podél dlouhé stěny. Něco mi šlo, ale většina mě nešla. Jako vždy.
Pak si trenérka vzala kolegyni na lonž a já měla jezdit v druhé polovině jízdárny. Ze začátku mi to nešlo, ale pak jsem si to asi dvakrát objela. Úspěch.
Později jsem šla na lonž já. A pěkně klus. Občas se mi dařilo, většinou se mi nedařilo. Výhodu to mělo, neletěla jsem k zemi. Ani jsem neměla ten pocit, že letím. Překvapivě jsem jezdila ve třmenech. A moc mi to nevadilo. Pokud nepočítám, že jsem je chvílemi měla někde úplně jinde, než mají být. To znamená těsně před podpatkem. To je špatně. Trenérka mi je spravovala. Po pár krocích v klusu jsem je stejně měla zase tam, kde být neměly.
Ke konci jsem si Artura pěkně povodila po jízdárně a jede se k úvazišti.
Nespadla jsem, nebyla jsem sražena střechou a občas jsem byla i pochválena. Jupí.
U úvaziště sesednout, elegantně, aneb Vani prostě a jednoduše skoro spadla. Omylem jsem lehce Artura nakopla. Naštěstí on nenakopl mě.
Odstrojit, očistit, zkontrolovat celé Arturovo tělo, dát pamlsek a pustit do ohrady. Udělala jsem si zase pár selfie a pak se mi vybila baterka na mobilu.
Jinak při jízdě pořád koukám dolů a předkláním se. Nic nového pod sluncem.
Tak, tady je Artur. Fotka není dnešní.
Vaše projetá a unavená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat