V pondělí dopoledne práce. Pět hodin a výtvarka k tomu. Přežila jsem a překvapivě jsem si to i užívala. Potom rychle domů na oběd a nachystat se ke koním. Těšila jsem se.
Jak probíhal trénink je popsáno v pondělím článku.
Večer jsem ještě měla seminář přes internet o čtenářských dílnách. A do noci jsem četla Zimu elfů druhou knihu.
V úterý dopoledne opět práce. Jen čtyři hodiny. Byl taky tělocvik, tak jsem je pěkně prohnala. Po obědě jsem si s kolegyní zahrála. Vytáhly jsme také nějaké nové písničky. Obě jsem zpívala, protože jsem nebyla schopná je zahrát. Ale já se to naučím. S druhou kolegyní jsme šly na kafe. Teda v mém případě na čaj. Poseděly jsme asi hodinku a pak hurá domů. Navštívila jsem kocoura a udělala si pár fotek rozkvetlých sněženek a talovínů. Krása dokonalá. Jak řekla jedna z hlavních postav ve filmu Poslední samuraj - Katzumoto: "Všechny květy jsou dokonalé." Vydechl to, když umíral v náruči kapitáne Nathana Algrena. Zrovna v úterý jsem poslouchala soundtrack z toho filmu. Krásné. Soundtrack má na svědomí Hans Zimmer.Možná jsem tohle video už jednou sdílela. Teď nevím.
No, teď ty fotky. Aspoň některé. A všechny žluté. Sněženky se mi nějak moc dobře nepovedly.
Jinak, v úterý ráno jsem napsala asi tři nebo čtyři věty do Honby za nepřítelem. Po dvou měsících. Úspěch. Konečně se to aspoň trochu prolomilo. Že by zabrala ta spisovatelská výzva?
Do večera jsem odpočívala, pojídala sušenky a všechno, na co jsem přišla, poslouchala hudbu a přemýšlela nad Ari.
U večeře jsem koukla na film Noc s králem. Je to o královně Ester. A potom jsem koukala na videa o hře na flétnu a jak se o ni starat. Dozvěděla jsem se zajímavé věci.
Do noci jsem moc nečetla.
Ve středu dopoledne opět práce. Přežila jsem s dětmi i svou první hodinu informatiky.
Odpoledne jsem se prošla do Zásilkovny. Nechodíš tam nějak často, Vani? Chodím. Tentokrát mi přišly dva balíčky. Jeden je celý pro děti do školy a druhý je částečně pro mě a částečně pro koníky. Dětem jsem pořídila sypané pískové obrázky. Tak někdy budeme tvořit ve výtvarce zase trochu jinak.
Byly mi doručeny jezdecké podkolenky. A jsou krásné. A pro koníky to byly pamlsky. Rovnou celý pytel.
Celé tři kila. Dala jsem si kafe a oplatky, malou svačinku a navečer šla zpívat na mši svatou. Trochu netradiční uspořádání bylo. Všichni seděli vpředu na židlích. Zpívalo se bez doprovodu a sama jsem si zazpívala žalm. Doma jsem si dala pořádnou horkou sprchu a skvělou večeři. Den jsem zakončila Četnickými humoreskami.
Ve čtvrtek opět práce. Musela jsem se nachystat i na jednu hodinu, se kterou jsem moc nepočítala. Ale snad jsem to zvládla. Měla jsem konečně i hudebku u páťáků. Tak moc se těšili. Přežila jsem.
Odpoledne jsem si chvíli odpočinula a spěchala do nábožka. Děcka už si asi zvykla, že když probereme, co naplánuju, tak se pak hraje nějaká hra. Doma jsem si dala kafe a frgály a znovu odpočívala. Zničila jsem další stránku v Destrukčním deníku. Polila jsem ji kafem.
Večer jsem nešla do šermu. Šla jsem do sboru. Moc se mi tam v poslední době nechce chodit.
Večer jsem si chvíli četla, ale pak jsem i psala. Hurá. Jen to nebyla Ari. Nějak na mě zapůsobily zprávy z Ukrajiny. Do noci jsem četla.
V pátek jsem se těšila na odpoledne. Spíš na večer. Každopádně jsem přežila pět hodin výuky. Udělala jsem zajímavou prvouku, kdy jsem do školy dotáhla všechny možné historické věci a kostýmy, a popovídala o nich. Děti si mohly některé předměty i osahat. Třeba dřevěnou misku, roh na pití, křesadlo. To se jen tak někomu nepodaří. Zkusily psát husím brkem s násadkou. Snad to pro ně bylo zajímavé aspoň trochu.
Odpoledne klasický maraton. Nábožko s malými, mše svatá a orchestr. Přidala jsem si k tomu ještě poštu.
Když jsem šla z nábožka s dětmi, našla jsem kamínek. Takový krásný, malý a stříbrný na mě koukl ze zvonku na domě.
Má necelé tři centimetry, jak je vidět na fotce. Obrázek žádný nemá, je celý stříbrný.
Do noci jsem si četla.
V sobotu jsem si moc nepospala. Vstávala jsem vrzy, abych si mohla jet vyzvednout své nové brýle. Vezl mě taťka a stavili jsme se ještě v dalších obchodech. K obědu jsem si udělala palačinky bez tuku.
Po obědě jsem si chvíli četla a pak jsem se trochu prospala. Nezapomněla jsem si dát kafe a navštívit kocoura. Pak jsem se vrhla na četbu knihy. celou jsem ji přečetla, teď jen vyzkoušet to, co se v ní píše. Že bych si sama svázala Ari?
Hned na to jsem se vrhla na další knihu, která se zabývá vazbami. Obě mám v poličce již delší dobu, ale dostala jsem se k nim až teď. A když jsem tu první přečetla, nepřišlo mi to tak složité. Teda jak co.
Ta první byla pro mě pochopitelnější. Ve druhé navíc nebylo moc návodů na ruční vazby. Tam se mi líbila vazba do hedvábí.
Obě jsem přečetla za jedno odpoledne.
No, aby toho nebylo málo, objednala jsem si knihařský set. Chtěla bych to aspoň zkusit.
Chtěla bych zkusit tolik krásných tvořivých věcí.... Teď na to sehnat čas.
Večer jsem taky znovu psala. Dostala jsem nápad na "cosi" s tématem války. Uvidíme jak to dopadne. Začala jsem to psát ve čtvrtek. A v sobotu jsem pokračovala.
Do noci jsem četla Světlo elfů, první knihu.
V neděli dopoledne krmení a mše svatá. Měla jsem hrát na violu tři písničky. Hrála jsem jen dvě. Tu první jsem vynechala. Povolila struna. Během kázání jsem ji rychle doladila a mohla jsem hrát ty dvě zbývající.
Odpoledne jsem odpočívala, zašila jsem do třídy míč a šla na vycházku. Opět jsem prozkoumávala neznámé cesty, cestičky a stezičky. Venku bylo nádherně, foukal větřík a svítilo sluníčko. Na jihozápadním svahu doslova sálalo teplo ze země a lákalo k usednutí. Procházku jsem zakončila na adoraci a požehnání. Doma jsem si potom dala kafe a malou svačinku.
Nachystala jsem taky odměny pro koníky na pondělí. Všude na internetu i v televizi straší válka, která trvá už čtvrtý den. Snad to brzy skončí.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další, napůl březnový týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat