Protože mám dobrou náladu a naprosto povznášející pocit.
A ano, bolí mě kyčle. To je jen malý detail.
Dneska jsem si jízdu užívala. Svítilo sluníčko, trochu foukalo a Ernestovi se nechtělo. V ohradě, kam jsem si pro něj šla, jsem ho musela trochu nahánět. Neunikl mi. Překvapivě za mnou přišla Orphea. Asi už mě poznala. Pohladila jsem ji po čenichu a šla si odchytit Ernesta. Odvést se nechal v klidu. Uvázat taky.
Čištění jsem si užívala. Jak já to miluju. Ani nebyl moc špinavý. Je pravda, že většinu prachu mám zase v očích. Dneska jsem měla trochu problém osedlat. Nějak jsem nebyla schopná dotáhnout podbřišník. Po chvíli to šlo, ale i tak to bylo málo. Dotahovala trenérka. Nauzdit jsem zvládla bezchybně. Dostala jsem pochvalu.
Na Ernesta jsem dneska nasedala až na jízdárně s pomocí trenérky. Myslela jsem, že mi upadnou nohy. Tam moc nezvyklý to byl pohyb, až jsem dostala křeče do kyčlí. Naštěstí to rychle přešlo a mohla jsem jezdit.
Prvně jsem jezdila za Arturem kolem jízdárny. Trenérka opět opravovala. A dneska i chválila. Že by úspěch?
Chvíli jsme tak jezdili a zkusili velký kruh. Nějak se nepodařil.
Pak si vzala kolegyni na lonž a já měla jezdit sama. Nějak mi to nešlo. Vždycky jsem ho navedla na dlouhou stěnu, ale brzy to otočil ke kamarádovi a chtěl za ním.
Tak jsem udělala asi tři obrátky. Pak jsem to vzdala. (Já vím, měla jsem být důraznější.)
Pak jsem šla na lonž já. A pěkně klus. Prvně v třmenech, a během klusu jsem se jich měla zbavit. Hned se mi jezdilo lépe. Do konce hodiny jsem je nepoužila.
Vyklusala jsem si kruh prvně na levou ruku. Ta mi přišla na klus trochu horší. Pak nastala změna směru, klus na pravou ruku. Tam už se mi to dařilo lépe. Jen jsem dělala stále tu stejnou chybu. Předkláním se.
V jednu chvíli jsem měla pocit, že letím. A taky jsem skoro letěla. Naštěstí jsem nelíbala zem nebo hrazení, ale jen krk Ernesta.
Znovu jsme se vystřídaly s kolegyní. Ona šla klusat na lonž, já měla jezdit na jízdárně. Znovu jsem si udělala pár malých koleček a málem se motala Arturovi do cesty. Asi jsou to nerozluční kamarádi. Však jim to neberu.
Ke konci hodiny opět objet jízdárnu a na středu seskočit ze sedla. Odvést Ernesta k úvazišti, odstrojit a vyčistit kopyta. Zkontrolovat, jestli nebyl nějak zraněn, naposledy se pomazlit a podstrčit pamlsek. Následně odvést do výběhu a pustit. Zvládla jsem při vedení i zavřít branku.
Nakonec ještě uklidit sedlo, uzdečku, box s čištěním a posbírat koblížky z jízdárny. Co jsem si udělala, to si taky uklidím, ne?
Takže dneska to bylo naprosto super. Od paní trenérky jsem dostala při klusu i pochvalu, že mám i talent, když se snažím. Dneska jsem si všechno užívala.
A malý pozdrav od Ernesta.
Takhle na mě koukal skrz hrazení.
Vaše na koni jezdící Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat