Tak, půlka února je nenávratně pryč. Teď už nám zbývá jen osm dní... To je hrozný, jak to letí. A co se dělo?
V pondělí práce a testování. Ten stres s tím je hrozný. Budu nebo nebudu pozitivní? Které z dětí půjde domů? Kolik mi jich zůstane? Neskončíme všichni v karanténě? No, co budu povídat. Přežila jsem. Snad to bylo naposledy.
Po pěti hodinách výuky jsem jela na koně. Aspoň trochu odreagování. Co se dělo je popsáno v pondělním článku. Doma jsem poreferovala a zbytek odpoledne jsem četla Výklad. Už bych chtěla začít číst jiné knihy. Třeba knihu Miluju koně, nebo Z lásky k písmu. Mám hodně nových knih, které bych měla přečíst. Snad brzy. Taky bych si chtěla znovu přečíst Old Surehanda.
Než jsem nasedla na koně, volali mi z optiky, že mi přišly čočky. Od České pošty mi přišla sms, že převzali balíček.
Do večera jsem četla a šla jsem brzy spát. Byla jsem nějak moc unavená.
V úterý mě čekaly jen čtyři hodiny. Přežila jsem je. V tělocviku jsem málem přišla o zuby.
Odpoledne jsem si s kolegyní po třech týdnech zahrála. Bohužel jsme měli jen chvíli. Později jsem šla ke kadeřnici. Cestou domů jsem si vyzvedla zásilku na poště. Dorazily mi čajíky a dřevěné puzzle. Hned se mi do skládání pustil brácha. Nakonec jsme draka poskládali společně. Vypadá takhle.
Ještě rozeskládaný a vzhůru nohama, na druhé fotce je kompletní a normálně. Koupeno na internetu v obchodě Imago.cz. Koupila jsem si tam i hliněný pohár.
Doma jsem si dala kafe a zlikvidovala jednu buchtu. Do hodiny jsem pak s bráchou dokončila draka. Pak už jsem odpočívala u jednoho zvířátkového videa na Facebooku. Hned jeden z prvních koní mi svým výrazem připomněl Ernesta z pondělka. Taky cenil zuby a ohrnoval pysky.
Večer jsem koukla na pohádku, dala si pořádnou sprchu a odpočívala.
Ve středu na mě čekalo dřívější vstávání. V práci jsem přežila čtyři hodiny s dětmi, dopsala jsem si papírový koňský deník a šla domů na oběd. Po obědě jsem vyrazila pro čočky a stavila jsem se pro termo prádlo do sportu. V optice jsem si objednala i brýle. Ty staré jsou už hrozné.
Sotva jsem přijela domů, tak mě mamka hnala do Zásilkovny pro kafe. No, a to bych nebyla já, abych si tam i něco nekoupila. Koupila jsem si tam přes tři kila kamínků pro děti na pracovky. Doma jsem je pak trochu omyla, naložila do lázně a dala sušit na topení.
Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Po mši byla synodální skupinka. Trochu jsem tam trpěla. Nějak nemám na to poslouchat a reagovat na bezpředmětné řeči. Četnické humoresky jsem samozřejmě nestihla od začátku, tak jsem pořádně nevěděla, o co se jedná. Potom jsem si ještě chvíli četla a pak jsem zalehla.
Ve čtvrtek dopoledne čtyři hodiny práce s dětmi. Strašně rychle utekly. Ty hodiny. Užila jsem si tělocvik i pracovky. Malovali jsme kamínky.
Odpoledne jsem měla jeden telefonát, pracovní, a pak jsem utíkala na nábožko. Měla jsem skoro plný počet oveček. A dostaly trochu netradiční úkol. Splnili ho skvěle.
Doma jsem si dala špagety, kafe a frgál. Povidlový. Než jsem odešla do šermu, přečetla jsem skoro celý zbytek Výkladu nejdražší oběti Mše svaté.
V šermu se moc nešermovalo. Škoda. Řešilo se vystoupení v Tovačově a pak jsme si to všechno zkoušeli.
Do devíti jsem dočetla Výklad. Konečně. Poslední Hlava byla pro mě ani nejlepší a nejsrozumitelnější. Pochopila jsem konečně nějaké rituály, které jsem si nedokázala vysvětlit. Ted vím, že to bylo v Tridentské mši.
Do noci jsem ještě četla Zimu elfů.
V pátek jsem přežila pět hodin. Dvakrát mi bylo šoufl. Zase a nevím z čeho. Hudebka mě probudila.
Po obědě jsem chvíli odpočinula a šla učit nábožko. Naštěstí malošky. Přišli dva.
Z nábožka na mši svatou a pak do orchestru. Tam jsem si trochu odpočinula. Čeká nás koncert v dubnu, tak se musí cvičit.
Doma jsem si dala výbornou rybu. Prý moc kostí v ní není. Na talíři jsem měla po večeři kostnici. Žádná se nezapíchla v krku, takže dobrý.
Po večeři jsem trochu "tvořila" (čti: ničila). Otevřela jsem Destrukční deník a kapala barvy. Jak to dopadlo je v pátečním článku.
Do noci jsem četla. Prvně knihu Miluju koně a pak Zimu elfů.
V sobotu jsem dlouho spala. Pak mě vzbudilo sluníčko, krásně svítící oknem do pokoje.
Dopoledne práce a četba, odpoledne řádná procházka. Po procházce jsem umyla další nasbírané kameny a odpočívala u četby. Nezapomněla jsem na kafe.
Odpoledne jsem dočetla knihu Miluju koně. Je to spíš pro menší děti, ale bavila mě.
U večeře jsem se koukala na pohádku a do noci jsem četla.
V neděli dopoledne na mši svaté. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Byla jsem dole.
Do poledne jsem sháněla na internetu noty na dvě písničky. Akordy pro kytaru jsem našla ještě v sobotu, to se mi pak už noty hledat nechtěly.
Po obědě jsem ven nešla. Nesvítilo sluníčko a foukal silný vítr. Silnější než v sobotu.
Odpoledne jsem šla jen na adoraci. Vyšla jsem ale z domu moc brzy, tak jsem si udělala krátkou procházku kolem hřbitovní zdi s tím, že půjdu zadní brankou. Tam jsem trochu narazila, protože branka byla zavřená a zajištěná řetězem. Takže stejnou cestou zpátky.
Cestou domů jsem zkontrolovala kocoura a doma si pak dala kafe s oplatky.
U večeře jsem koukla na pohádku a do večera odpočívala před dalším pracovním týdnem. A něco málo jsem ještě přečetla. Bez toho není večer.
Tak to bude asi konec. Krásný další únorový týden roku 2022. Za dva týdny mi začínají jarňáky. Konečně.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat