Mám ji za sebou a je mi z toho smutno. Ne, že by to nebylo super, ale že už je po ní. Snad zase za týden.
Jezdila jsem Orpheu. Neměla jsem ani Ernesta, ani Artura. Orphea je krásná hnědá klisna s bílou lysinou. A trochu ospalá. Při čištění mi několikrát skoro usnula. Prvně ji padala hlava, pak i tělo. Naštěstí jsem ji včas probudila.
Jelikož jsem nevěděla, jak vypadá, tak mi pro ni šla jedna ochotná slečna. Když ji odváděla, byla tam jiná krásná klisnička, která chtěla také ven. Zabránila jsem jí v tom.
Nastalo čištění. Naštěstí Orphea měla deku, takže nebyla tak strašně moc od bláta. Jen v hřívě toho měla dost a na jedné straně krku. Většinu z toho krku mám v očích a ve vlasech pro změnu já. Zvládla jsem vyčistit kopyta. Zadní levou se mi podařilo vyčistit až na druhý pokus. Dozvěděla jsem se taky, proč se na koně sedá z levé strany. Vysvětlení bylo i logické. Jízda měla šavle na levém boku. Takový malý skok do historie. Zpět ke koním a mé výuce.
Osedlána mi byla, nauzdit jsem musela sama. S drobnou pomocí se mi to podařilo. Pak ještě dotáhnout podbřišník, otočit koně a hurá do sedla. Při otáčení jsem udělala chybu, pak jsem ji napravila.
Do sedla jsem se dostala pomocí schůdků. Pak jsem byla dovedena na jízdárnu. Bylo mi všechno vysvětleno. Když chci zatočit doleva, pravou rukou tlačím na kohoutek koně a tisknu levé koleno. A opačně. Vyzkoušela jsem si hlavně jízdu v kroku. Trochu mi dělalo problém zastavení. Zatím mi nedošlo, co jsem dělala špatně. Zkusila jsem si slalom, velký kruh, malý kruh, diagonálně změnit směr.
Budu muset řádně posilovat stehenní svaly. Měla jsem problém stlačit koně. Po chvíli jsem své pohyby zkoordinovala koník udělal to, co jsem chtěla. Jen se musím dívat dopředu a ne na zem. Na jednu stranu je to strašně složité, na druhou stranu je to nehorázně jednoduché. Každopádně se mám co učit.
Zvládla jsem i několikrát projet slalom. Nezvládla jsem velký kruh. Celá hodina byla vlastně bez třmenů. Což jsem si užívala. Ke konci hodiny jsem ale zvládla změnit směr po diagonále a taky jsem si zaklusala. Také bez třmenů a bez držení otěží a bez KOUKÁNÍ. Měla jsem zavřít oči. Zpočátku jsem se trochu bála, ale na druhou stranu to bylo naprosto super. Člověk se víc může soustředit na pohyby své i pohyby koně. Držela jsem se jen jednou rukou. Druhou rukou jsem se chvíli snažila udržovat rovnováhu, pak jsem ji měla jen volně podél těla. Jednou to v klusu bez třmenů pojedu úplně bez držení. Asi se to dá zvládnout. V klusu jsem měla několikrát pocit, že už letím, ale udržela jsem se.
Paní trenérka mi říkala chyby, opravovala mě. Vše mi detailně vysvětlovala.
Každopádně jsem spokojená. Klisničku Orpheu jsem si nevyfotila. Mám ale vyfoceného jiného krasavce a o toho se podělím.
Není krásný? Jen nevím, které plemeno to je. Moc se nechtěl tulit a mazlit a vlastně ani fotit.
Vaše skoro jezdkyně Vanimaré
P.S.: Skoro, protože to ještě neumím a dlouho pořádně umět nebudu.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat