Dneska jsem opět zavítala ke koníkům. Jmenují se Artur a Ernest. Kolegyně má Artura, já Ernieho.
Artur, jejich láska, Ernest
Krásného vraníka s bílou hvězdou a jednou bílou ponožkou.
Dneska jsme nejezdily. Pro koníky jsme si došly a zopakovaly jsme si čištění. Použila jsem i jiné kartáče. Předně byl Ernie jako prasátko. Budeme si rozumět.
Po vyčištění srsti jsem se vrhla na kopyta. Byl ochotnější než Szaman.
Když jsme si chvílemi spíš povídaly, než pracovaly, tak se Ernest krásně tulil. Hlavou. Bylo to nádherné.
Pak se sedlalo. Všechno mi bylo krásně vysvětleno. Koník trochu kouše, když se sedlá, musím se naučit včas uhýbat. Hlavně aby nekousl někoho jiného. Mě chtěl kousnout, byla jsem poslintaná, ale kousance jsem nepocítila na těle. Měla jsem dost vrstev. Taky se prý nafukuje. Budu si muset dávat pozor na dotažení sedla.
Zvládla jsem i nauzdit. Hurá. Udidlo si vzal krásně ochotně. Až jsem z toho měla radost.
Pěkně jsme si popovídaly, oduzdily, odsedlaly a odvedly koníky do ohrady.
Ernest opravdu vypadá jako Ariin Laf...
Ještě teď cítím na dlaních koňskou vůni....
Vaše nadšená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat