Dva dny u ....

.... koní. Splnila jsem si sen a doufám, že to tím neskončilo. Chtěla bych pokračovat.

Byla jsem s Pferdesafari u koní. Na tuto "cestovku" jsem narazila přes herečku Patricii Solaříkovou (teď už se jmenuje jinak, ale nevím jak). Dlouho jsem váhala, mám jet, nemám jet. Kolegyni z práce to taky zaujalo a že pojede se mnou. Tak jsme si všechno koncem srpna daly dohromady a odeslaly dotaz. A pak už se to rozjelo.

Jely jsme jen na dva dny. Stačilo to a stálo to za to.

Doufám, že ve své nastoupené jezdecké kariéře hned neskončím. I když je pravda, že o ježdění se u mě nedá ještě moc mluvit.

No, na farmu jsme přijela asi o hodinu dřív. Nevadilo. Dostala jsem kafe, prohlédla jsem si stáje, pohladila koníky a čekala na příjezd trenérky. Seznámila jsem se a jde se na koně.

První kůň byl bělouš a jmenoval se Valmont. 

Byl to kliďas, který měl zraněnou nohu a tak vozil děti a taková ucha, jako jsem já. Je mu 19 let. Musela jsem si ho na jízdu připravit a bavilo mě to. Pěkně vyhřebelcovat, rozčesat hřívu a ohon, vyčistit kopyta. Potom osedlat a nauzdit. Paráda.

Vyvedla jsem ho ze stáje a nasedla. Musela jsem si upravit třmeny. První mi upravila trenérka, druhý jsem si ze sedla upravila sama. Jela jsem na vyjížďku. Celkem jelo šest jezdců. Dvě trenérky, a čtyři učni. Dva z nich jeli na vodítku, já jela sama. Celkem to i šlo. Jen jsem měla tvrdou ruku, což se Valimu nelíbilo. Dával mi to najevo. Když jsem to nečekala, málem jsem letěla přes jeho hlavu. Bez pádu a s nechtěným nacváláním jsem dojela zpět do stáje.

Po obědě jsem sedla na Bárnyho (Barnabáše) a hurá na jízdárnu. Jezdila jsem na lonži. Chvíli jen tak, potom se přidaly cviky. Otěže do jedné ruky, druhou rozpažit. Po chvíli obráceně. Nakonec rozpaž obě ruce. Otáčej trupem. Zakloň se a pohlaď Bárnyho po zadku. Skloň se pravou rukou k levému kotníku a naopak. K tomu levému to pro mě bylo horší.

Dokonce jsem si i zaklusala. Zpočátku to bylo hrozný, po chvíli lepší, pak zase hrozný.

Hodinka na jízdárně strašně rychle utekla. Takže zpět do stáje. Sesednout koně, odstrojit ho a zavézt do boxu.

Bárny je český teplokrevník a má čtrnáct let. Klidný ryzák s bílou lysinou.

Po jízdárně jsem zamířila do vinného sklípku.

No, druhý den znovu do sedla. Přiznám se, bolel mě šíleně zadek... Bylo to utrpení jen sedět. Natož sedět na něčem, co se hýbe.

Druhý den jsem měla osedlat Elíčka. Ve stáji nebyl, tak kde je? Dostala jsem do ruky vodítko a šla si pro něj na pastvinu. Šel se mnou majitel stáje. Došla jsem k Elíčkovi, dala mu jablíčko, připnula vodítku a nic. Ani se nehnul. Moc se mu z pastviny nechtělo. Nakonec musel. A já ho nakonec neosedlala. Osedlala jsem si totiž Szamana. Zkráceně Szami. Krásný tmavý kůň s bílou lysinou. Jen byl lehce postižený. Dělala mu problémy zadní noha, nevěděl co s ní. Když se rozjel, tak to bylo v pohodě.

Samozřejmě vyhřebelcovat a připravit na jízdu. Když jsem mu čistila kopyta, tak jednu nohu mi dal v pohodě, ale tu druhou moc dát nechtěl. Musela jsem se o něj opřít. Ani tak ne. Teď už nevím, jak jsem to vyřešila. Dopolední vyjížďka byla částečně i v klusu. AUUUUU. Moje kolena. Píchalo v nich. A aby toho nebylo málo, tak jsem sejmula kolenem strom. Další AUUUUU už bylo hlasité. Musela jsem zastavit a nohu procvičit. Naštěstí jsem se udržela v sedle a nemusela platit flašku. Ve stáji jsem potom brečela. Přiznám se, nestydím se za to. V jednu chvíli jsem i přemýšlela, že na odpolední vyjížďku nepojedu. Naštěstí jsem si to rozmyslela a odpolední vyjížďku jsem si užila.

A při čištění kopyt, ještě v boxu, protože nechtěl ven, vyvedl mi ho někdo jiný, když jsem mu chtěla čistit pravou nohu, tak si do mě strčil. Málem jsem zabořila hlavu do koblížků. HAHAHA. Tlačila jsem mu do plece a on si tlačit do mě.

Kopyto jsem mu vyčistila.

Odpolední vyjížďka byla bez vodítka. Byla nádherná, kroková. A v jednu chvíli i klusová. Zaklusal si. Ale musím říct, že jsem ho ZVLÁDLA....

Nechávala jsem mu na výběr povrh pod kopyty, aby se mu dobře šlo a ulevoval noze. Jednou na poli to chtěl vzít rovně, ale já jsem mu řekla (nohama), že pojede pěkně podél cesty, a byla jsem schopná ho potom na tu cestu vrátit. 

Tak jsem slavila aspoň jeden takový malý úspěch.

A přidávám fotku Szamana v boxu. Bohužel je to foceno proti světlu.

No není to krasavec?

A je mu sedmnáct let.

Po jízdě samozřejmě odsedlat, sundat uzdu, dát deku a jablíčko. 

Naučila jsem se spoustu nových věcí, mám krásná videa z projížděk i ze stájí. Opravdu i přes tu bolest nohou a zadku, a ano, bolí mě i ruce, jsem si to dokonale užila. A doufám, že to nebylo naposledy. Chtěla bych jezdit častěji.

Vaše jezdkyně Vanimaré

P.S.: Fotka hlavy Bárnyho a Szamiho jsou výřezy z videí. Proto ta "kvalita". 

V.