Další prázdninová neděle je za námi. Skoro. Čas prázdnin se krátí a dovolená o to rychleji. A co se dělo?
Byla jsem pryč. Do soboty.
Cestovala jsem do Náchoda, což je na severu České republiky. Cesta trvala celý půlden, ale zvládla jsem to bez nutného zastavení. Špatně mi nebylo.
Hned po vystoupení z auta před hotelem U Beránka jsem našla malovaný kamínek. Neměl PSČ, tak jsem ho tam nechala, ale na Facebook jsem ho sdílela. Po velmi pozdním obědě jsem se prošla kolem náměstí. Našla jsem zvonkohru, vyfotila zámek a zjistila, že tam budu muset jet autem. Původně jsem chtěla jít pěšky, ale cesta je zavřená. "Zbudovali ji ti, kdo..." Ale ne. Opravuje se.
Hotel byl nádherný. Pokoj také, prostorný, krásný, secesní. Přesunula jsem se do doby secese a Alfonse Muchy.
Do noci jsem četla.
V úterý bylo probuzení v Náchodě. Po snídani jsem vyrazila do Adršpachu do skal. Byla jsem nadšená jako malé dítě. Hodně mi některé soutěsky připomněly Petru v Jordánsku. A taky Myší díra, která byla jen 50 cm průchodem mezi skalami.
Samozřejmě jsem hodně fotila až jsem vybila baterku. Ještě štěstí, že mám baterky tři.
Dala jsem si tam oběd, dva bramboráčky, kafe a krásné pohledy do přírody. Cestou domů jsem koupila ještě nějaké turistické vizitky. A že jich přibylo. Hodně. Jen za úterý asi pět.
Večer jsem hledala, kam pojedu dál.
Ve středu ráno pršelo. Vyrazila jsem tedy do Ratibořic. 
Zámek Ratibořice
Během prohlídky zámku pršet přestalo, tak jsem pěšky došla až k mlýnu ke Starému bělidlu. Večer mi bylo pěkně špatně. Z hladu. Dostala jsem do sebe aspoň vývarovou polívku. Do večera jsem četla.Ve čtvrtek výlet do Náchoda. Prvně zámek, po obědě muzeum. Celou expozici měli velmi pěknou. Zaměřenou na historii a taky na hračky. Tam jsem si vyzkoušela pustit lanovku na klíček. Paní průvodkyně byla také spokojená, že jsem to vyzkoušela. To se mi velmi líbilo, bylo to zaměřeno na děti.
V pátek se počasí trochu umoudřilo a jen jednou nebo dvakrát lehce sprchlo. Byla jsem v Zoo Dvůr Králové nad Labem. Prošla jsem skoro celou Zoo a část safari. Viděla jsem lva. Krásně tam ležel a nechal se fotit.
Ze Zoo jsem se vydala na Les království, nádherná vodní hráz, přímo pohádková. Se dvěma věžičkami.
Vodní dílo Les království
Poslední zastávkou byl hospitál Kuks. Tam už jsem se nedostala dovnitř. Jen jsem si stihla koupit vizitku. Obešla jsem hospitál a jela do Náchoda na večeři.
V sobotu velké balení. Zase. Před desátou jsem vyjela z Náchoda a zamířila si to do Slatiňan. Chtěla jsem vidět starokladrubské vraníky. Protože vraníci jsou krásnější.
Ve Slatiňanech jsem si jednoho koníka i pohladila, za což se mi odměnil blátivými skvrnami na černých kalhotech. Stal se ze mě grošák v negativu.
Chvíli jsem pozorovala i stádo klisen s hříbaty. Do hřebčína na prohlídku jsem se nedostala. Poučení pro příště, rezervuj si vstupenku přes internet. Jako do Adršpachu.
Ale mám nafocené koníky. Škoda, že se nenechali pohladit. Jen ten poslední, který byl chudák na samotce. Od něj jsem měla flekaté kalhoty. Blato.
No, pak jsem zase sedla do auta a pokračovala v cestě domů. Ani špatně mi nebylo. Kafe jsem si dala doma. Pořádné výborné džezvové. Po kafi vybalit a uklidit.
Do noci jsem četla Jantarové kukátko a Bera.
V neděli ráno mše svatá. Zpívala jsem a hrála. Naštěstí to bylo jednodušší než posledně. Jen jeden křížek a známé akordy.
Do oběda jsem byla doma. Četla jsem Nedokončené příběhy a odpoledne před adorací jsem je dočetla. Konečně. Seznam přečtených knih je nějak krátký. Ale stále je co dělat.
Odpoledne jsem šla na adoraci a požehnání. Potom jsem si dala kafe, zkontrolovala kocoura a odpočívala.
Prázdniny se krátí, pomalu přemýšlím, co budu dělat v práci, jak upravím třídu a jak děti přivítám.
A to bude pro dnešek asi všechno. Ještě si budu užívat volna, možná něco vytvořím, ušiju, namaluju, napíšu, nakreslím. Teď každopádně přeji všem krásný další srpnový týden roku 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat