Tak neděle sv. Jakuba je tady. U sousedů je pouť a já se vrátila ze Želivi. A co se tam vlastně dělo? A co se dělo celý týden, protože se nehodlám omezit jen na dny od úterka.
V pondělí odpočinek doma. Žehlila jsem, balila si krosnu, přemýšlela, jakou zbytečnost ještě přibalit a psychicky se připravovala na dlouhou cestu. Naštěstí mám kombinaci autobus-vlak-autobus. Možná si cestou i něco přečtu.
Pohladila jsem si kocoura, vyzvedla si baterky do foťáku a koupila si svačinu. Celkem nudný den.
Četla jsem taky Pád Gondolinu. Stále jsem ho nepřečetla, už to čtu docela dlouho. Myslím, že to bude už týden. Nějak se s tím párám. Dočetla jsem jej do půl deváté večer.
V úterý jsem odpoledne vyrazila na cestu. Jela jsem po dvou letech do Želivi. Docela jsem se těšila. Jela jsem autobusem do Brna, z Brna vlakem do Havlíčkova Brodu a pak zase autobusem do Humpolce (Hliníka jsem nepotkala) a dalším až do Želivi ke klášteru. Cesta byla dobrodružná a neobvyklá. Taky mi v buse do Brna bylo pěkně špatně. Jako vždy, Vani, že?
No, každopádně jsem zahajovací večeři stihla. Pak bylo krátké seznámení a modlitba kompletáře v bazilice.
Ve středu jsem se vrhla na přednášky. Seznam dodám později, protože teď na to opisován názvů nemám moc času. Ráno byla zpívaná modlitba hodinek, v poledne mše svatá a navečer zpívané nešpory. Modlitby nádherné.
Ve středu jsem se upsala na čtení v nešporách. Ve čtvrtek jsem pro změnu zpívala ve mši žalm. Prý byl krásný. Já ten dojem nemám. Myslela jsem, že tam zkolabuju z přílišného množství kyslíku v krvi.
A v pátek jsem se prošla s obětními dary. Krásné. Už mi chybí jen to ministrování a k tomu se nedostanu. Na to tam byli zkušenější a lepší.
program dne byl stejný, jen večerní program se trochu lišil. Byla adorace, diskuze, zvídavé otázky a spánek.
V sobotu mě čekal v Želivě poslední celý den. Ráno opět nádherné zpívané modlitby, dopolední přednášky, v poledne mše svatá, oběd a další přednášky. V siestě jsem se krásně prošla. Prvně k rybníku, potom k soutoku Želivky a Trnávce. Krásná procházka přírodou, nepokosenou loukou. Nádhera. I nahlas jsem si zazpívala Chci dík ti vzdát. Za chůze. Měla jsem nepředstavitelnou radost.
Po odpoledních velice zajímavých přednáškám poslední zpívané nešpory. Po večeři krátký odpočinek a v mém případě pořádná sprcha i s hlavou a pak modlitba prodloužené vigilie s modlitbou za uzdravení. Dostali jsme i pomazání olivovým olejem na zápěstí. Moc krásná liturgie a svátostina.
Po konci vigilie byla číše vína a velmi povedená scénka od organizátorů. Dost jsem se nasmála. Před desátou byla ještě zpívaná modlitba kompletáře a pak hajdy do postele.
V neděli balení. Hrůza, nesnáším to. Balení je otrava, ale balení na cestu zpátky je lepší v tom smyslu, že si nemusím dávat pozor na to, abych oblečení nezmačkala. Doma si to můžu vyprat a vyžehlit, že?
No, před obědem ještě mše svatá a po obědě odjezd.
Moc se mi nechtělo. Rozloučila jsem se s přáteli a zamířila se svými vyučujícími z fakulty do Brna.
Domů jsem přijela asi za dvě hodiny. Stihla jsem si dát kafe a ledňáka. Cestou mi ani nebylo špatně. Bylo to celkem příjemné.
Po kafi jsem se podívala na kocoura, dokonce si mě pamatoval a nebál se, když jsem za ním přišla. Musela jsem to svoje řádně zmačkané oblečení vybalit, roztřídit a uklidit.
No, a pro tento týden to bude asi všechno. Takže krásný další prázdninový týden roku 2021.
Vaše duchovně povzbuzená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat