Neděle je zase tady. Půlka dubna za námi a dva a půl měsíce školy před námi. Jaké ty měsíce ale budou? To nevím, netroufám si odhadovat. Spíš si zrekapitulujeme minulý týden.
V pondělí jsem se dočkala, šla jsem do práce i s dětmi. Skoro po dvou měsících. Před tím jsem musea přežít jeden nosní test. Brečela jsem u toho. Tak strašně moc to... šimralo. Hrozný, ale přežila jsem a děti taky.
Potom jsem si užila krásné tři hodiny s dětmi. Nezlobily vůbec, na to nejsem moc zvyklá. Loňská třída byla v době po otevření škol hrozná. Tahle se do školy těšila a dala mi to najevo. Krásně jsme se rozjeli v učení.
Odpoledne jsem přepisovala Ari, kterou jsem napsala za celý víkend. Taky jsem si dala kafe a buchtu a taky čokoládu. Zvládla jsem si i zašermovat. Konečně. Jen flétny a violu jsem neprohnala. To je škoda.
Zkontrolovala jsem taky kocoura, poslechla kousek Pána prstenů a u toho prohlížela pinterest. Zase jsem si uložila hromadu obrázků. A navečer pěkně pršelo. Aspoň je zalito.
U večeře jsem se dívala na další díl Stargate. Už jsem (skoro) v půlce sedmé série. Moc mi toho nezbývá. Navíc ty poslední série jsou nic moc. Už tam není Jack, tvůrci se spíš zaměřili na Valu. Je mi taková nesympatická. Sam ustoupila do pozadí, to stejné Teal'c. No jo, mám prostě oblíbené díly.
Do večera jsem četla.
V úterý opět práce. Hurá, buď vděčná, že můžeš chodit do práce. Však taky jsem. Čtyři hodiny utekly jako nic. Až mě to děsí. Před polednem jsem ještě nakrmila kocoura, udělal berana jednou, chtěl pohladit a nechal se. Pak jsem jela za švadlenou. Po měsíci. Měla pro mě nachystanou zkoušku kabátu. Ten bude nádherný. Už se těším. Krásná tmavě modrá barva se vzorem rybí kost.
Odpoledne jsem si dala s našima kafe a potom jsem chvíli psala Ari. Šermovat jsem nemohla, protože venku trochu pršelo. To by se mému meči asi moc nelíbilo. Tak jsem poslouchala hudbu, koukala na pinterest a četla. U večeře a dlouho po ní jsem se dívala na další díl Stargate. Do noci jsem si četla. Klasika.
Ve středu opět čtyři hodiny. Strašně rychle to uteklo. Odpoledne jsem strávila většinou doma. Dala jsem si kafe, četla jsem, poslouchala Pána prstenů a koukala na pinterest.
Večer jsem byla na mši svaté. Nic moc jsem zase neviděla. Sundala jsem brýle. U večeře jsem se dívala na další díl Stargate a později si četla a taky psala. Nějak se poslední dva týdny dokážu dokopat k tomu, abych pravidelně psala. Někdy je to odpoledne, většinou až navečer. I když to jsou dvě věty, píšu. Hurá.
Ve čtvrtek opět v práci s dětmi. A šťourání v nose. Všichni jsme byli negativní a mysleli pozitivně. Já se u toho zase strašně smála. Děti to zvládly s přehledem. Snad to za ty dva týdny nezapomenou.
Odpoledne jsem si konečně zašermovala. Po dlouhé době. Na housle ani violu a flétny jsem nehrála. Budu si na to muset udělat čas někdy jindy.
Odpoledne jsem si jela pro své první kontaktní čočky. Dostala jsem školení, jak s nimi pracovat, jak je čistit, dávat, sundávat, skladovat.... Je to úžasný pocit (k tomu vyšel článek).
Doučko jsem odpoledne neměla. Nevím proč.
Večer jsem si ale užila sundávání čoček. Trvalo mi to přes půl hodiny. Obě dvě, ale dala jsem to. Chce to jen cvik.
V pátek poslední den výuky. Na celý další týden. Uteklo to jako voda. Je to hrozný. A měla jsem čočky. Podařilo se mi je nasadit docela rychle. Aspoň něco. Konečně jsem viděla na děti bez brýlí. Je to pořád ten stejný úžasný pocit.
Kolem poledne jsem si jela pro svůj nový krásný modrý kabát. Rovnou jsem v něm i odjela.
Po kafi a oplatkách jsem byla na mši svaté. Vždycky byl ten kostel tak krásný? Pro mě se s čočkami otevřel svět. Skoro doslova. Je to úžasný pocit volnosti. Bez brýlí. Takže pokud váháte, tak směle do toho. Já jsem váhala a přemýšlela hodně dlouho. Naposledy si vzpomínám, že jsem o tom uvažovala tak před šesti lety.
Večerní sundávání čoček jsem stáhla na poloviční čas. Dobrý ne? Napodruhé.
V sobotu jsem dlouho spala. Konečně. Dopoledne úklid, odpoledne odpočinek. Nakrmila jsem kocoura a byl strašně moc umazlený. Nechtěl mě pustit domů. Dopoledne i odpoledne jsem si dala kafe. Odpoledne jsem chvíli sledovala pohřeb prince Philipa. Následně jsem přilákala kocoura až k nám na zahradu. Chvíli jsem odpoledne i poslouchala Pána prstenů a přemýšlela, jak dál rozvedu příběh o Ari. Aspoň ten, co mám rozepsaný. Na jednu stranu bych to chtěla prodloužit, na druhou stranu to chci celkem rychle ukončit.
U večeře jsem se dívala na Stargate, tentokrát epizoda Grace. Do večera jsem si četla.
V neděli ráno nasadit čočky a hurá na mši svatou. Nezpívala jsem, ale viděla jsem. Hurá. A měla jsem na sobě svůj nový krásný tmavě modrý kabátek.
Dopoledne jsem s bráchou dokončila internet v mé nové třídě. Přistoupila jsem k učení z domu proto, abych se nemusela testovat dvakrát týdně. takhle se nebudu v týdnu testovat vůbec.
Odpoledne jsem si trochu odpočinula a šla na požehnání. Zkontrolovala jsem kocoura a dala si kafe. Kocoura jsem našla na zahradě, kdy jsem šla zalívat růže. Potom jsem si četla, hrála karty na čtečce a jednou málem ztratila čočku. Naštěstí mi z oka úplně nevypadla. Problém byl, že to bylo z dominantního oka. Chvíli mi trvalo, než jsem si ji dala zpátky, ale podařilo se. No jo, ani čočky nejsou bez komplikací.
Později odpoledne jsem chvíli přepisovala Ari. Ještě mi toho dost zbývá.
A to bude pro celý uplynulý týden asi všechno. Čtu teď druhý díl o Lyře, jmenuje se Jedinečný nůž. Na flétny jsem nehrála ani jednou, na violu v pátek a na housle ve středu. Tak aspoň nějaká hudba byla. Úspěch.
Takže krásný další týden roku 2021. Já jdu na distančku. Doufám, že jen na týden. A taky koukám, že dneska bez fotky. Nevadí. Snad příště.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat