Aspoň na čas. Už mě nebaví chodit po ulici poslepu, neustále odmlžovat brýle, když se za deset sekund znovu zamlží (milujeme respirátory).
Odhodlala jsem se a pořídila si kontaktní čočky (ve 30 letech). Po pravdě jsem čekala, že to bude s aplikací horší. Ano, člověk má strach, ale strach je třeba překonávat. A mě se to dneska podařilo. Překonat ten strach i nasadit si čočky a jednu i vyndat. To vyndávání bylo horší.
Je to trochu zvláštní pocit. Čočky v očích cítím, vím, že tam jsou, ale vyloženě mi nevadí. Což je asi dobře, ne?
Teď budou chvíli odpočívat.
A druhý pocit je ten, že si stále chci upravovat, posunovat, dávat a sundávat brýle. Zvyk za asi 18 let, kdy jsem nosila brýle.
Tak jsem se pochlubila. Cestou z optiky jsem vytratila dva kamínky.
Vaše bystrooká Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat