Další neděle je tady. Pátá postní. Za týden začíná Svatý týden. A co se dělo? Nic moc, asi pořád to stejné.
V pondělí on-line výuka. Hrůza. Naštěstí mám šikovné děti a zvládáme to. Potom jsem ještě předávala nějaké věci pro děti a hurá na oběd. Po obědě jsem oběhla nejnutnější obchody a zalezla domů. Zahrála jsem si na flétny a violu. Taky jsem si zašermovala. Potom jsem chvilku přepisovala. Nezapomněla jsem na kafe a ujedla jsem koláče. Chvíli jsem i poslouchala Pána prstenů. Už jsem se dostala do druhé knihy.
Večer jsem měla webinář. Byl suprový. O tvořivém psaní ve škole. Dostali jsme k dispozici nějaké zajímavé stránky, aktivity a podobně. Něco jsem si hned objednala. (Bylo toho docela dost.)
Do večera a do noci jsem si četla. Prvně Úmluvu a potom Tuláka Rovera.
V úterý dopoledne opět on-line hodina. Potom jsem doma chvíli psala/přepisovala a hlavně jsem četla knihu Úmluva. Je to těžší, než jsem čekala, ale já to zvládnu. V úterý jsem se v té četbě trochu rozjela. U večeře jsem se dívala na další díl Stargate.
Do noci jsem četla. Prvně Úmluvu a taky Tuláka Rovera. Toho jsem o půl jedenácté dočetla.
Ve středu dopoledne on-line hodina a předání věcí posledním rodičům. Čekání jsem krátila četbou knihy Strýček indián. Potom hurá domů na horkou čokoládu. Zbytek dopoledne a odpoledne jsem si četla Tentokrát Úmluvu.
Večer jsem byla na mši svaté a po mši jsem měla krátkou zkoušku. Následně se z kůru něco málo přestěhovalo a jela jsem domů. Do noci jsem četla. Dočetla jsem Úmluvu.
Mezitím jsem začala číst knihu Strýček indián. Ještě jsem o ní neslyšela, ale je zajímavá. Takže to střídám s knihou Mitra a hůl.
Ve čtvrtek on-line hodina. Přežila jsem, děti taky. Aspoň si to myslím. Potom jsem si dala sprchu a umyla si hlavu, jelikož jsem to ve středu nějak nestihla. Po mši jsem se vrátila až po osmé hodině. No jo, moc práce. Před obědem jsem poslouchala Pána prstenů a taky si po dlouhé době prohlížela Pinterest.
Odpoledne jsem chvíli psala/přepisovala Ari do koženého deníku.
Následně jsem četla Mitru a hůl a po kafi jsem si i zašermovala a zahrála na violu. Hurá, konečně. Chybělo mi to. A nejspíš i delší dobu chybět bude. K tomu šermu se snad dostanu snadněji, než k hraní na violu, housle či flétny. Ty jsou ohroženy asi nejvíce. Bojím se, že je brzy odložím jako varhany.
Navečer jsem měla doučování. Začínám zjišťovat, že to nezvládám.
Do večera jsem četla Mitru a hůl a později i Strýčka indiána.
V pátek opět on-line hodina. Rychlá. Překvapivě, ale nebaví mě to. Chci chodit do práce s dětmi a ne je vidět na malých obdélníčkách na monitoru. To je na houby.
Po příchodu domů jsem fotila sněženky. Proč? Protože byly ve sněhu, což jsem moc často neviděla. Jen loni to byly tulipány ve sněhu, že?
A taky mi došly kreativní knihy. Vyzvedla jsem si je na poště. Je tam jistá dávka kreativity. Doufám, že mi to půjde. A když ne tak se vlastně nic neděje. Většina je od Reného Nekudy, jehož seminář jsem nedávno absolvovala v rámci celoživotního vzdělávání.
Do oběda jsem fotila knihy. A po obědě vlastně taky. Ty starší a dala jsem je všechny pěkně do jednoho článku.
Chvíli jsem se věnovala i přepisování a poslechu Pána prstenů.
Byla jsem také na mši svaté. Moc jsem z ní neviděla, protože už mě nebavilo pořád posouvat brýle tak, aby se mi nemlžily. Tak jsem je sundala. Po mši byla krátká krásná adorace u oltáře sv. Josefa a křížová cesta. Poslední zastavení bylo na kůru na zkoušce. Na té jsem toho taky moc neviděla. Hlavně na žalm jsem neviděla, protože se mi okamžitě zamlžily brýle. Pořizuju si čočky. Už mě to nebaví. Loni na jaře a na podzim a letos taky.
Do večera a do noci jsem četla. Prvně Mitru a hůl, potom Strýčka indiána.
V sobotu jsem spala dlouho. Hurá. Ráno bylo zase bílo, což dlouho nevydrželo. Odpoledne už bylo zase jak na jaře. Dopoledne jsem uklízela a taky četla, pokud to šlo. Odpoledne jsem v četbě pokračovala. Dočetla jsem knihu Mitra a hůl a udělala si zápis do Záložkodeníku. Sobotou jsem tedy dočetla všechny půjčené knihy a mohla jsem je v neděli vrátit.
Později odpoledne jsem si zapsala do deníku nějaké věci. Úžasně mi to pomohlo. Zápisy byly poněkud staršího data, ale je třeba to zaznamenat, abych se někdy sama pochopila.
Konec blábolů o mém duševním rozpoložení.
U večeře jsem se dívala na další díl Stargate a potom jsem dočetla Strýčka indiána. To jsem netušila, že autor knihy, Alberto Vojtěch Frič, byl v Jižní Americe a byl tam nazýván Karaí Pukú, Dlouhý lovec. Hlavním hrdinou příběhu je vlastně sám autor. To je krásné.
Večer jsem našla další knížku. Nikdy jsem ji nečetla, nikdy jsem o ní ani neslyšela. Uvidím, jaká bude. Zatím to vypadá zajímavě. Ani neví, kde jsem ji sehnala.
V neděli ráno jsem byla na křížové cestě a na mši svaté. Většinu jsem prožila bez brýlí. Po mši jsem měla krátkou zkoušku na zpívání. Zbytek dopoledne jsem koukala na Objektiv a pak na seriál.
Po obědě jsem poslouchala jednu písničku, která připomíná sto let starou událost z dolu Kukla. Právě tento den došlo na dole k výbuchu. Písnička má krásná slova. Je trochu smutná, ale to k té události patří. Nádherné jsou ilustrace i dobové fotografie.
Odpoledne jsem četla, poslouchala hudbu a byla na adoraci. Potom jsem si dala kafe a zaposlouchala se do Pána prstenů. A taky jsem se psychicky připravovala na další týden plný on-line hodin.
A to bude pro dnešek asi všechno. Jdu číst, psát a taky spát. Na to se těším asi nejvíc. Na to spaní.
Krásný další týden roku 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat