Ráno jsem se totiž probudila. Klasicky jsem se pomodlila a že si teda přečtu čtení. Posadila jsem se, pěkně pomalu, a hlava se začala točit. Tak jo, třeba to přejde.
Čtení, oboje, přečtená, ale hlava se točí dál. Na záchod jsem došla, ohřála jsem si i kakao, ale už jsem je nevypila. Už to točení bylo otravné.
Nastal kolotoč telefonátů. Mamce, řediteli, doktorce, mamce a na záchranku.
Během toho jsem ležela v posteli a snažila se nevnímat točení.
Nebojte, Covid to není. Měla jsem krev až moc okysličenou. Snažili se mi to srazit. Naštěstí jsem do sanitky nastoupit nemusela. Dostala jsem papír a hurá za doktorkou. Znovu volat a nakonec i jít. Dostala jsem injekci do zadečku a prášky proti závrati.
Čeká mě ještě vyšetření na neurologii, tak snad to bude v pořádku. Do práce, ač jsem se těšila, jsem nedošla.
Uvidíme, co zítra, snad to bude lepší. Do práce se pořád těším. Hlava se mi už nemotá tak moc, často vůbec, ale nechci nic riskovat.
Vaše zamotaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat