V pondělí práce. Celkově to bylo v pohodě. Odpoledne rychle na nákup, do knihobudky vrátit knížku a pak šermovat a hrát na flétny a violu. Chvíli jsem si poseděla u stromečku. Napsala jsem do Ari posledních pár vět a ukončila ji. Uvidím, na jak dlouho. Myslela jsem, že jsem ji ukončila už v prosinci 2013, ale po třech letech jsem se k ní vrátila.
Rozečetla jsem si dalšíí knihu s názvem Bazil Zlomený palcát. Kdysi dávno jsem ji četla, ale nevím, o čem to vlastně je. Mám i další díly, tak jsem zvědavá, jaké to bude.
Nakousla jsem i knihu o Zaklínači, ale ne od Sapkowskeho, ale od českého autora Martina Husáka. To je jen krátká povídková kniha. Má v čtečce jen 74 stran. Bazil je na tom hůř. Ten má 140 stran v čtečce a malým písmem.
Zapsala jsem si taky dojmy a pocity z přečtené knižní série Bratrstvo do svého záložkodeníku. A psala jsem kaligrafickým inkoustem a perem.
Večer jsem šla na mši svatou. Byla naprosto dokonalá. Netušila jsem, jaká vlastně může být. Prožila jsem ji jako nikdy. Nádherné zpěvy, nádherný doprovod varhan. Nedá se to popsat.
V úterý dopoledne opět práce. Tentokrát jsem musela poprvé zařvat. Doufám, že naposledy.
Oběd jsem měla hodně pozdní. Předtím jsem si ještě chvilku zašermovala a pak jsem si k obědu pustila Stargate. Na flétny ani violu jsem nehrála. Škoda. Zbytek odpoledne jsem předělávala Bazila. Má to přes 300 stran ve Wordu. A při představě, že si takhle musím upravit i další díly....
Nezapomněla jsem s dát kafe s buchtou z jídelny.
Do večera jsem zpracovávala Bazila. Dostala jsem se za stránku s číslem 200. Ještě mi zbývá stovka.
Ve středu práce a krásné bílo venku. Tak jsem se rozhodla, že s dětmi, pokud to aspoň trochu půjde, půjdu ven. Naštěstí to šlo a po svačině jsme opustili třídu a šli se bavit. Když on nám ten tělocvik tak moc chybí.
V parku ze mě udělali sněhuláka. V jednu chvíli jsem byla bílá jako sníh. A to mám černý kabát. Naštěstí jsem nebyla mokrá až na kůži.
Odpoledne jsem si zahrála na flétny. Vyzvedla jsem si kalendář od Cewe na poště a vyrazila na procházku s foťákem. Venku bylo krásně. Všude bílo, nikde ani noha a sluníčko občas taky vykouklo. Pár fotek mi vzniklo.
Taková trochu netradiční selfie.
Stopy. Stopovala jsem zvěř. Jen v tom nejsem moc dobrá, spíš naprosto nemožná. Domů k večeři jsem nedonesla nic. Jen suché rohlíky z pekárny.
Zimní zasněžená krajinka.
Fotky jsou z 13. ledna 2021.
Potom jsem si doma ještě zahrála na violu a zacvičila si. Po kafi a doučku jsem si upravovala Bazila jedničku. Nedodělala jsem to do večera.
Ve čtvrtek opět práce. A zase o trochu náročnější. Napsala jsem poznámku za nevhodné chování. Škoda.
Odpoledne jsem se s kolegyněmi trochu zakecala. Stihla jsem ale hrát na flétnu, aspoň na jednu. Potom jsem si šla do sněhu zašermovat a podívat se na zahradu. Taky jsem vyžehlila roušky a dala si kafe. Po kafi jsem četla knihu Jménem krále. Už se blížím ke konci. Po mši svaté a zpracováváním Bazila, už druhého dílu, jsem dočetla Jménem krále. Jako další knihu jsem rozečetla Lesní klenot od autorky Katherine Luka. Už jsem od ní přečetla většinu toho, co napsala. Večer jsem byla na mši svaté. Liturgie byla krásná. Poslední dobou si ji pěkně prožívám a užívám.
V pátek dopoledne práce. Klidnější než ve čtvrtek, tak jsem byla ráda. Po obědě jsem si dala kafe a objednala si přes internet barvy na kamínky. Zaregistrovala jsem totiž na Facebooku nové akrylátové barvy, které svítí ve tmě. A našla jsem tam i spoustu jiných zajímavých věcí, které "nutně" potřebuju. Klasika. Zase jsem utrácela.
Odpoledne jsem šla na mši svatou. Liturgie byla krásná, stejně jako den předtím. Taky jsem po delší době malovala kamínky. Moc mi to nešlo.
Do večera jsem zpracovávala Bazila, dostala jsem se za půlku a pak mě to přestalo bavit. Tak jsem zalezla do postele a četla si Lesní klenot.
Lesnní klenot jsem dočetla v sobotu odpoledne. Autorka umí vtáhnout čtenáře do příběhu. Nemohla jsem se odtrhnout.
No, dopoledne jsem uklízela a snažila se přetrpět drobnou bolest hlavy. Ta přetrvala i do odpoledne.
Odpoledne po kafi jsem vyrazila na malou zdravotní procházku. Trvala přes hodinu. Došla jsem až k našemu Lipnu a cestou zpátky jsem se podívala na hřbitov. Cestou jsem udělala hromadu zimních fotek.
Volavka v řece.
Pole u Lipna.
Řeka pod Lipnem, foceno po proudu.
Fotky jsou pořízeny 16. ledna 2021.
Večer jsem dokončila úpravu Bazila dvojky. Asi si dám chvíli pauzu a trojku a čtyřku udělám po dočtení zpracovaných.
Večer jsem dodělala dva kamínky. Teď je ještě musím zalakovat.
Do noci jsem četla.
V noci jsem měla takovou nepříjemnou situaci. Vzbudila mě bolest hlavy a nepříjemný pocit. Naštěstí jsem se z toho do rána vyspala. V tu chvíli jsem přemýšlela, že nikam nepůjdu.
Ráno jsem šla na mši svatou. Bylo už mi relativně dobře. Jen břicho začínalo pobolívat.
Do oběda jsem udělala salát a koukala se chvíli na televizi.
Odpoledne jsem namalovala základní barvou tři kamínky a dva zalakovala. Po jedné hodině jsem vyrazila na procházku. Cestou jsem našla další dva na malování.
Prosím pěkně, vyfotila jsem orla. Nejspíš orla mořského.
Stopa, pravděpodobně srnky.
Pohled od studánky po proudu směrem k řece.
Na této fotce jsem napočítala 39 srnek. Je to velký zoom, ale jsou krásně vidět.
Fotky jsou pořízeny 17. ledna 2021.
Po kafi jsem vyžehlila roušky a odpočívala při četbě. Jak jinak, že? Taky jsem donesené kamínky musel trochu umýt. Trochu víc a kartáčem. Malování jsem si nechala na večer. Moc jsem toho nenamalovala. Bílá podkladová barva nebyla moc bílá, tak jsem musela dát druhou vrstvu, to znamená, že malovat se bude pořádně až zítra.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže přeji krásný další týden roku 2021. Doufám, že sníh nám ještě chvíli vydrží a já se budu moct vydat v týdnu nebo o víkendu na další krásnou procházku. Možná půjdu i v dešti.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat