První celý školní týden je za námi. Uteklo to jako voda a byly i drobné komplikace. A co se dělo?
V pondělí práce a taky pěkná rýma. No, nějak jsem to zvládla. Odpoledne jsem si dala i kafe s kolegyní. Potom už jsem jen odpočívala a četla.
V úterý opět práce. Odpoledne zasloužený odpočinek a taky chvíli šermu. Následně jsem zjistila, že nic necítím, co se týká pachu. Volala jsem tedy lékaři a zjišťovala podrobnosti. Nákaza, která teď sužuje celý svět, mi začala dělat starosti. Když jsem tak přemítala, kde všude jsem za poslední týden byla a s kým jsem se potkala, tak jsem se vlastně neměla kde nakazit. Ale raději jsem to všechno telefonicky konzultovala s lékařem. Čich se mi navečer trochu vrátil. Naštěstí. Ale ráno se ukázalo, že nadšení bylo lehce předčasné.
Ve středu jsem se probudila opět bez čichových buněk, jak se zdálo. Tak jsem změnila přípravek do nosu, měla jsem Olynth HA. A během dopoledne se čich upravil, že jsem i něco cítila. Ale do práce jsem raději nešla. Nechtěla jsem šířit paniku a nachlazení ve své třídě. Hlavně rodiče by mohli něco namítat...
Tak jsem ve středu seděla doma. A po čtyřech dnech jsem dočetla Paní jezera. Však taky měla přes 500 stran a taky jsem chodila do práce a s kolegyněmi na kafe. Takže toho času moc nezbylo na čtení. Je ho rozhodně méně, než o prázdninách dovolené.
Odpoledne jsem si dala kafe. U toho jsem měla zase přednášku konspiračních teorií o COVIDu - kdo, co, kdy, jak, proč... Nikdy mě to nebralo. Nezajímala jsem se o to a ani nehodlám začít. Zbytečně to stresuje. A to já nechci. Mluvením o tom stejně nic nezmění. COVID tu je. Konec. Pokud se tím budu neustále zaobírat, tak se z toho akorát zblázním a to já nechci. NECHCI!!!
Každopádně jsem pěla na blogu ódu na rýmu. Vydala jsem článek. Můžete si ho přečíst.
Celý čtvrtek jsem byla doma. Měla jsem konzultaci s lékařem a pak i s vedením. Četla jsem si Bouřkovou sezónu od Sapkowskeho, dívala se na Stargate v televizi. A stihla jsem si najít i něco nového ke sledování. Jedná se o pořad Jak se točí pohádka. Dneska byl už druhý díl, ale na ten první jsem se podívala přes internet.
Taky jsem si trochu lépe zorganizovala složku s Ari, Aranel a Berem. Roztřídila jsem si ilustrace a hodlám si tam dodělat záložky. Jen ta složka mi přijde trochu malá. Tenká. Asi si budu muset pořídit novou a tlustší. Nejlépe aby měla čtyři kroužky.
V pátek jsem opět byla doma. Preventivně. Dopoledne jsem psala. A celkem dost. Napsala jsem asi tři stránky do jedné povídky. Kdysi jsem psala povídku inspirovanou seriálem Medicopter 117, kdy se pilotka Biggi v zimě zřítila. Teď nedávno jsem dostala nápad, že bych svou pilotku Vanessu mohla znovu vystavit troše nebezpečí. Původně jsem to měla za úplně jiný nápad, ale po delším uvažování, kdy jsem nepsala, jsem se rozhodla, že to bude Vanessa, komu půjde zase o život. No nápad ale nepřišel ze seriálu Medicopter 117, ale z jednoho dílu Podzemí. Ten díl začínal tak, že se jedna postava, plukovník Bismarck probudil v sutinách. Tak jsem v sutinách nechala probudit i Vanessu. Co bylo dál si nechám pro sebe. Zatím.
Zbytek dopoledne jsem strávila sledováním Stargate na Prima COOL a vařením oběda. Stargate dopadla dobře a my jsme nevyhořeli. Takže mohlo nastat klidné odpoledne.
Dala jsem si kafe a spokojeně jsem dál odpočívala a těšila se do práce. Ještě se třikrát vyspím a půjdu do práce. Hurá. Na děti se těším. Večer jsem nezapomněla na Četnické humoresky. Konečně se Karel rozhoupal a požádal Ludmilu o ruku. A k tomu se ještě Andělce narodila Tonička a bude se vdávat za Rybu.
V sobotu jsem spinkala až do devíti. Však jsem si to zasloužila. V noci jsem měla dva záchvaty kašle, v jednu v noci a ve tři čtvrtě na sedm. Snad to bude už dobré. Dopoledne jsem si vysála svou karanténní místnost a sociálku. Taky jsem vylila staré pivo se slimáky. To by smrad. Ale aspoň jsem to cítila.
Odpoledne jsem dočetla Bouřkovou sezónu (ještě před druhou hodinou odpolední). Co budu číst dál zatím nevím. Ale uvažuji nad knihou Nekonečný příběh. Taky jsem ji dlouho nečetla.
Navečer jsem usedla k ohni a grilovala sýr a maso. Obojí bylo výborné. Pochutnala jsem si. Je to asi na půl roku naposledy, kdy jsem grilovala. No, pak jsem zalezla do vany a do noci jsem četla Nekonečný příběh. Dostala jsem se skoro do poloviny příběhu.
V neděli jsem byla na mši svaté. V roušce celou dobu. Odmítla jsem zpívat, jen jsem hrála, když šel varhaník k přijímání. Po ohláškách jsme dostali instrukce, jak postupovat, když nemůžeme na mši svatou. A to jsem kvůli tomu chtěla volat. Naštěstí jsem nemusela, ale mše jsem se zúčastnila osobně.
Zbytek dopoledne jsem odpočívala a pomáhala, kde se dalo. Taky jsem chvíli četla. Začínala jsem na stránce 195.Takže jsem skoro v polovině. Kniha Nekonečný příběh má ještě o dvě stě stan víc. Jinak na dnešek se spalo velmi dobře. Žádný záchvat kašle nebyl. Takže zítra hurá do práce. Jak já se těším. (Není to myšleno ironicky. Já se opravdu těším.)
Odpoledne jsem se prospala. Zase. Asi na dvě hodiny jsem usnula. Potom jsem si dala kafe a koukala na Tour de France. Čekala jsem nějaké krásné záběry přírody, ale dávají jich čím dál méně. Pořád jen okukují cyklisty. V jedné z prvních etap ukazovali La Salettu. Tam jsem prosím pěkně byla před dvěma lety. A bylo tam krásně. Taky jsem po dlouhé době chytla do ruky žehličku a žehlila jsem. No zbytek odpoledne jsem se začetla. Uvidím, jestli to stihnu dočíst. Ale teď o tom silně pochybuji.
A to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další zářijový týden roku 2020 a užívejte sluníčka.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat