se rozhodne, že mě potrápí ucpaným nosem. Následně mě donutí používat chemické prostředky na uvolnění nosu a na základě používání chemických prostředků přijdu o čich. Naštěstí dočasně. Už zase můžu čichat k jídlu, bylinkám, rýmovníku a růžím. To je ta příjemnější stránka. O té druhé psát ani nebudu.
Následně se moje krásná rozjetá rýma rozhodne, že už rýmou být nechce. Z nosu mi teče pořád, ale část rýmy se mi přesunula na níže v lidském těle položenou sliznici. Přesněji do krku. A z rýmy se stal kašel. Po třech dnech smrkání si k tomu ještě přidávám kašlání.
Tak teď sedím celý den doma, smrkám, kašlu, kýchám, utírám si nos a nevycházím z domu. Ruším jednu akci za druhou. Prvně schůzky s rodiči (asi by mě nepochválili, že chodím nemocná do práce), později odpoledne doučko a zpívání na mši. Protože se rýma rozhodla, že mě ještě k tomu všemu nechá ochrapět. To fakt nesnáším. Raději tedy nemluvím, ale jen si potichu čtu, koukám na televizi a píšu (občas dost nesmyslné články).
Nos je odřený, svědí, rty jsou suché. V nose je vlastně taky nějak sucho...
Už toho radši nechám. Trochu se mi ulevilo. A taky doufám, že budu moct brzo do práce. Doma jsem byla až až. Navíc mě tohle vždycky skolí až kolem pololetí. Letos jsem tedy trhla rekord, když jsem onemocněla týden po začátku školy. Je ovšem pravda, že kdyby tu nebyl COVID, tak bych do práce s klidným svědomím chodila. Teď to nejde. Teď rozhodnou nejbližší dny a hodiny, kdy se vrátím do práce.
SMRKÁNÍ
ZDAR!!!
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat