Tak další školní týden je za námi. Přežila jsem. Úspěch. A co se dělo?
V pondělí po pěti dnech práce. Těšila jsem se. Taky jsem kvůli tomu vstávala o hodinu dřív, abych se stihla krásně nachystat. Odpoledne jsem odpočívala, dala jsem si s mamkou kafe. Taky jsem ještě něco málo dodělávala do práce. Večer jsem dopsala povídku s Vanessou. Nechala jsem zase někoho umřít.
V úterý opět práce. Pět hodin na mě čekalo. Poslední hodinu jsem šla do své bývalé třídy a zpívali jsme. A naučili jsme se novou písničku. Po výuce jsem opravila sešity, zašla si na oběd, nachystala se na středu a šla si vychutnat kafe s kolegyní. Nezapomněla jsem ani na zákusek. Potom jsem se začala chystat na svůj první letošní šermířský trénink. Jen si nepamatuji, co všechno jsem s sebou nosila. Určitě rukavice, nátepník, boty a .... Už nevím. Doma jsem našla ještě klacek a kabát na bojový šerm. Ten taky nesmím zapomenout. Taky nesmím zapomenout na ortézu, jinak mám smůlu na kliky. Je pravda, že dneska jsem dělala "kočku" v tělocviku a potom mě to zápěstí pěkně bolelo. Ale bolelo mnohem méně, než minulý týden.
Večer jsem šla do šermu. Užívala jsem si tam. Po dlouhé, velmi dlouhé době pořádný pohyb. Rozcvička byla hra, potom jsme si zkoušeli parakotoul, co jsem měla trochu strach, ale strach je třeba překonávat. Měli jsme skákat přes bednu. Ale krásně jsem se toho strachu zbavila. Prvně se skákalo přes žíněnku, potom přes dva díly bedny a nakonec přes tři díly. Nakonec jsem si potrénovala scéniku. Tu mám nejraději. Pěkně trojúhelník, průseky, osmička, otočka. Paráda. I proti vedoucímu jsem to jakž takž zvládala. Jsem na sebe pyšná. (Ale ne moc, aby mi to nestouplo do hlavy.)
Ve středu opět práce. Celkem to šlo, ne jsou fajn, děti. Pracují, snaží se, povídají a malují. Snaží se i psát. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe a zákusek. Potřebovala jsem to. Následně mi odpadlo doučování takže moje kroky vedly rovnou do kostela na mši svatou. Zpívala jsem, ale nějak mi to nešlo. Hlasitost možná dobrá, ale v jednu chvíli mi uprostřed žalmového verše trochu zaskočilo. Musela jsem polknout. No znělo to hrozně.
Večer jsem se dívala na Četnické humoresky. A byly docela smutné. Arazíma opustila Ludmila, odletěla do Ameriky, odjela i jeho dcera Klaudie a vyštval si z pátračky Bedřicha, jen kvůli tomu, že mu chodil za dcerou. Choval se jako idiot. A to často taková slova nepoužívám.
Ve čtvrtek ráno pěkná bolest svalů. To mám z toho šermu. Ale nepřestanu tam chodit. Aspoň se hýbu. Dopoledne práce. Krátká čtyřhodinová. Všechno jsme krásně zvládli a šli na oběd a domů nebo do družiny.
Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a zákusek. Musela jsem taky nakoupit a pak jsem utíkala zpátky do práce na první třídní schůzky.
Navečer jsem šla po dvou týdnech do sboru. Zpívala jsem a taky jsem hrála. Konečně. Ze sboru jsem odcházela ve své zvláštní melancholické náladě. Nevím proč. Copak toho chci tak moc?... Raději to nebudu dál rozepisovat, jinak se z toho zblázním.
Večer jsem chvíli psala, ale brzy jsem zalehla a spala.
V pátek se mi ale vůbec nechtělo vstávat. Musela jsem a vstala jsem. Dopoledne práce, jedno odřené koleno a zákusek s chlebíčkem. Po obědě jsem si dala s mamkou kafe a odpoledne šla na mši svatou. Celou dobu jsem měla na nose roušku a je to hrozný. Myslela jsem, že se udusím. Jednu chvíli jsem cítila, jak se mi začíná točit hlava. Trochu se mi změnilo vnímání, ale jinak jsem byla při smyslech. Po mši jsem se prošla do zámeckého parku a pak jsem šla do orchestru. Pěkně jsem si zahrála, i když jsem měla trochu problémy s tenorovým klíčem. Jako vždy v září. Snad se zase dostanu do tempa. K večeři na mě čekaly topinky se sýrem. Mňam.
Večer jsem se dívala na Četnické humoresky. Rok od roku je prožívám čím dál víc. Naštěstí ale nemusel Jarý odejít. Hurá. Po skončení jsem chvíli psala.
V sobotu jsem dlouho spala. Z postele jsem vylezla až kolem půl desáté. Jé to bylo krásné. Dopoledne jsem uklízela a věšela prádlo.
Odpoledne jsem jela nakupovat, dala si kafe a pomohla stěhovat prkna do zámku. Zadřela jsem si do rukou hromadu třísek, viděla jsem larvy kůrovce a podívala se v zámku do rajského dvora. Když jsem došla domů, řádně špinavá od pilin, tak jsem zalezla do vany s horkou vodou. U večeře jsem se podívala na další díl Medicopteru 117.
V neděli ráno jsem šla na mši svatou. A opět byl Římský kánon. Děkuji. Po mši svaté jsem doma dodělala salát a koukla se na Objektiv. Odpoledne jsem četla několik příběhů na StoryMe a zkoušela se naučit novou písničku do hudebky ke čtvrťákům. Je docela pěkná. Najděte si na Youtube píseň Čarodějnice z Amesbury. Je taková smutná, ale melodicky velmi pěkná. Je to taková balada. Vlastně skupina Asonance nejspíš hraje zpívá jen takové balady. Druhou takovou je píseň Zelené francouzské pláně.
Odpoledne jsem si odpočinula u kafíčka a oplatků a při četbě jednoho blogu. Poskytuji adresu Vědmino teritorium. U večeře jsem se podívala na další díl Medicopteru 117.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další týden roku 2020. Myslím, že nás čeká poslední celozářijový týden. Pak už bude říjen. Toto letí, co?
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat