Další neděle roku 2020. Dneska trochu příjemnější, protože je zítra státní svátek a nejde se do práce. A co se vlastně dělo?
Ještě se vrátím k neděli, protože jsem v neděli kreslila ilustraci. A jako vždy jsem Ari udělala žirafí krk. Ale jinak vypadá krásně. Konečně se mi to aspoň trochu podařilo. Mohlo to dopadnout hůř.
V pondělí práce. Překvapivě velmi rychle utekla. Po práci jsem šla s kolegyní na kafe a zákusek. Pěkně jsme si pokecaly a zahrály slovní fotbal. Následně jsem scenovala matiku a upravovala ji k použití ve výuce. To byla otrava. Ale... mám to za sebou. Mám od toho klid na celý školní rok. Snad. Ještě se mi musí opravit dataprojektor, abych to mohla realizovat.
Večer jsem se dokopala k tomu, abych přepsala zase část dodatků ze sešitu do počítače. A když už jsem byla v tom psaní, tak jsem přepsala i Vanessu. Přemýšlím, jestli ji mám vůbec zveřejňovat. Ještě uvidím. Až mi bude připadat, že to tady upadá, nebo bude nějaká mimořádná situace.
Taky jsem jedním uchem poslouchala projev Babiše pro ČT 1. Nic moc si z toho nepamatuji a nebudu se k tomu vyjadřovat. Politice nerozumím.
Konec. Tečka za politikou.
V úterý se vstávalo těžko, ale zvládla jsem to. Dopoledne v práci uteklo velmi rychle. Snad i proto, že jsem s dětmi byla v knihovně. Pěkně jsme se seznámili s prostředím a paní učitelka, to jsem já, si půjčila knihu. Once upon a time. Kdysi jsem aspoň trochu sledovala ten seriál na Prima Cool. A když jsem narazila na knihu, tak jsem neodolala a půjčila si ji.
Odpoledne jsem šla s kolegyněmi na kafe. Předala jsem jednu zásilku a doma si dala dobrou večeři. Potom jsem chvíli četla na StoryMe a chvíli nově vypůjčenou knihu. Začíná to zajímavě.
Večer jsem šla do šermu. Měla být scénika a taky vlastně byla. Zase jsem padala a padala a padala. Schytala jsem pár úderů do břicha, do nosu, a taky pár kopanců do ramene. No, bolí mě snad všechno. I svaly, o kterých jsem ani nevěděla. (Neříkám to náhodou pokaždé?) Taky jsem si zopakovala bojové útvary. Pochodovali jsme se štítem, dostali jsem do štítu několik kopanců, zkusili si další formace. No prostě posilovna. Užívala jsem si to.
Ve středu opět práce. Tentokrát zpestřená focením. Zvládli jsme to všichni. A máme to za sebou. Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a jela jsem doučovat. Večer jsem šla ještě na mši svatou a tentokrát jsem viděla i něco, co tak často nevidím. Netopýra. Vyletěl z půdy, chvíli kroužil pod klenbou a pak se vrátil na půdu. Večer jsem nezapomněla na Četnické humoresky.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Krásná, rychlá a krátká. Všechno se mi podařilo. Aspoň něco. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe a zmrzlinu.
V pátek jsem spala. Ale jen do půl osmé. Pak už to nějak nešlo. Dopoledne jsem si dala s mamkou kafe a poslouchala, jak venku prší. Do práce a do školy jsem nešla. Nařízené volno. Vydala jsem překvapivě i článek o tom, jak prší. A po dlouhé době v něm byly fotky. Odpoledne jsem si dala své druhé kafe s čokoládovou bonboniérou a odešla na mši svatou. Nemusela jsem zpívat. Zpíval sbor. Do večera jsem si četla a dočetla jsem knihu Bylo nebylo.
Večer opět Četnické humoresky. Je to dokonalý český seriál a štábní Jarý je nejlepší.
V sobotu jsem konečně spala až do devíti. Pokud nepočítám to trojí noční probuzení. Jeden sen, který si pamatuji se snad realitou nestane. Nevím, co bych v tu chvíli dělala. A nebylo to tak hrozné, ale asi bych potom musela podat výpověď. Zdálo se mi, že jsem měla hodinu volnou a pak jsem měla jít učit hudebku. Omylem jsem si nějak popletla čas a na hodinu jsem došla pozdě. Vlastně až po jejím skončení. Hrůza!!! Nedovedu si to představit, že by se mi to stalo.
V sobotu dopoledne jsem uklízela, vybarvovala obrázky na mobilu, přečetla pár pokračování na StoryMe a odpočívala. Viděla jsem taky kousek jednoho dílu české Pevnosti Boyard. Byla tam Anife Vyskočilová a byla pěkně sprostá. Na Facebooku jsem narazila na stránky jednoho fotografa s názvem Bledě modrý svět. Fotky má nádherné, fantasy a to já můžu. Možná i musím.
Vydala jsem taky nový článek o psaní perem a inkoustem. Po kafi jsme se vrhli na úklid. I když to moc úklid nepřipomínalo. Něco se vyházelo, něco se přemístilo, aby to zmizelo z očí. Při kafi jsme si prohlédli fotky z mé cesty do Polska. Jen jsem to trochu pozapomněla, co na těch fotkách je.
U večeře jsem se dívala na další díl Medicopteru 117.
Do večera jsem psala a psala a psala. Napsala jsem toho opravdu hodně. Nějak se mi dařilo. Přes sedm stránek. Ale pohnula jsem se v ději, za což jsem ráda.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem a hrála a zapomínala na jeden křížek. Hlavně, že mi bylo několikrát řečeno, že jsou tam tři. Snad to nikdo nepoznal.
Po příchodu domů jsem se dívala na Cirkus Humberto. Po obědě jsem se vrhla na knižní podobu příběhu. Z toho jsem usnula a spala až do tří, do kafe. Ke kafi jsem měla cukroví z Vánoc. Uchovali jsme je v mrazáku. Bylo výborné. Znovu jsem se vrhla na čtení knihy.
Kniha je z roku 1978, takže je starší jako já.
A znělka ze seriálu Cirkus Humberto.
Do večera jsem odpočívala.
Ta to bude pro dnešek asi všechno. Zítra je svátek sv. Václava a nejde se do práce ani do školy. Takže přeji všem krásný další podzimní týden rou 2020. V půlce týdne začíná už říjen. Toto letí.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat