Další pracovní týden za námi a víkend pomalu taky. Je neděle a zítra se jde zase do práce. A co se dělo minulý týden?
V pondělí práce. Překvapivě velice klidná. Byla jsem spokojená. Dokonce jsme si zahráli na housle. Škoda, že jsem zapomněla na violu. Mohli jsme si poslechnou i ji. Odpoledne jsem měla po dlouhé době doučko. Hodinu jsme se učily a pak jsem si povídaly. Strávila jsem tam dvě hodiny. Po víc jak třech měsících jsem jela autobusem. A měla jsem dost.
V úterý byla práce naopak otřesná. Nic se mi nedařilo a děti zlobily. Extrémně. Už aby byly prázdniny. Odpoledne jsem byla doma, dala jsem si kafe s mamkou a večer jsem šla do šermu. Nacvičovalo se na středeční vystoupení. Celkem nám to i šlo. Prošli jsme si to několikrát a při tom jsem si způsobila své první zranění. Nějak špatně jsem si kryla hlavu a sekla jsem se vlastním mečem vedle oka. Nechápu, jak se mi to povedlo. Mám tam malou ranku. Naštěstí nebyly potoky krve. Domů jsem došla po svých.
Ve středu opět práce, nejnáročnější za celý týden. Taky proto, že jsem měla družinu, ale tam jsou ty hodnější děti. Odpoledne jsem měla šermířské vystoupení. Celkem jsem byla i spokojená. Dokonce jsem i správně spadla. Na svou bolavou polovinu zadku. Večer jsem stihla ještě mši svatou. A zpívala jsem.
Ve čtvrtek opět práce. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe. Po velmi velmi velmi dlouhé době. Následně proběhla schůzka s rodiči prvňáků. Ano, příští rok se vracím do první třídy. Je mi to líto, hlavně kvůli těm, co je posílám dál dřív, než jsem čekala. Večer jsem šla do sboru.
V pátek poslední pracovní den. V práci to bylo náročné. Jako ostatně celý týden, snad kromě pondělka. Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a zmrzlinu. Pak jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem a nebyla jsem sama. Po mši byl úklid. Do večera jsem koukala na Elizu. Po delší době.
V sobotu jsem spala dlouho. Dopoledne jsem vysávala a dokoukala na Elizu. Odpoledne jsem pokračovala seriálem Elizina dcera, Návrat do Rivombrosi. Taky jsem si dala kafe se zmrzlinou a večer jsme grilovali. Hodně rychle jsme utíkali před větrem a hrozíšcím deštěm. Nespadla ani kapka.
Za to pršelo v neděli ráno. Jako naschvál. Naštěstí jsem do kostela na mši šla v suchu. Ale to dusno. Na mši zpíval sbor. Zpívala jsem taky a hrála na violu. Po mši byl průvod s Nejsvětější svátostí kolem kostela. Bylo to krásné, důstojné, měla jsem radost, štěstím jsem skoro plakala.
Jen škoda té druhé eucharistické modlitby.
Odpoledne jsem sledovala Elizinu dceru, dala si kafe, odpočívala a nabírala sílu na další týden v práci. Snad to bude klidnější. Uvidíme. Taky už si dva dny pochutnáváme na domácích jahodách. Venku to bublalo, ale nespadla ani kapka. Uvidíme, co ráno. Takový malý zalejváček by nebyl k zahození.
A to bude pro dnešek asi všechno. Už jen dva týdny a dva dny práce a jsou prázdniny. Uvidím, jestli to do nich vydržím.
Krásný další týden roku 2020.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat