A celý dnešek nad tím přemýšlím. Dost mě překvapilo, že ve mě zůstal jiný pocit, než obvykle. Takové zvláštní prázdno.
Nejvíc mám v paměti seznámení Faramira s Eówyn. Nevím proč, nikdy dřív jsem to nějak nevnímala, ale teď... Nějak ten pocit prázdna s tím souvisí, jen nevím jak. Uktvěla mi v paměti jako nikdy dřív. Je pravda, že z každé knížky má člověk nějaký pocit. Pána prstenů čtu každý rok a pokaždé je pro mě něčím novým.
Obrázky jsou získané z filmu klávesou Printscreen a následně oříznuty.
Vaše zamyšlená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat