27.1. - 2.2.2020

Krásné to datum neděle. 2.2.2020. Samé dvojky a nuly. A co se vlastně dělo během týdne?

V pondělí práce. Stále jsem na sobe cítila nemoc. Moc jsem mluvit nemohla, ale nějak jsem to zvádla. Co jiného mi taky zbývalo, že? Odpoledne jsem se myslím učila.

V úterý opět práce. Místo češtiny byla angličtina, tak jsem měla volno. Pak mi zbývaly jen tři hodiny a ty jsem zvládla. Po práci následovala kávička a zákusek s kolegyní. Večer jsem po dlouhé době šla na šerm. Po dlouhé době? Po týdnu, ale pro mě to bylo strašně dlouhé. Užila jsem si to. A dostala jsem roli v divadle a budu mezi prvními mrtvá, to se mi líbí. A svého vraha jsem si mohla vybrat. Tak jsem si vybrala.

Při cestě do práce jsem sebou taky pěkně sekla. Prý to neklouže, říkal ráno taťka. Ušla jsem kousek k sousedům a už jsem byla na zemi. Koleno je modré ještě teď. V šermu jsem si trochu odřela i to druhé.

Ve středu opět práce. Pět hodin. Zvládla jsem to. Stihla jsem i podepsat vysvědčení. Odpoledne, jako každý den jsem se učila. Večer jsem šla na mši svatou. A zpívala jsem. Po týdnu.

Ve čtvrtek poslední pracovní den. Dopoledne strašně rychle uteklo. A odpoledne vlastně taky. Šla jsem na kafe s kamarádkou v Ivančicích. Pěkně jsme si poseděly, popovídaly a pak jsme společně jely domů. Stihla jsem i navštívit papírnictví a koupila jsem si lepicí bloček do práce, gumu na gumování, abych mohla dětem půjčovat, a bombičky do pera. V pouzdře jsem měla poslední tři plus dvě v peru. No, to je dost málo na to, kolik toho napíšu. Pak jsem se učila a učila a šla jsem do sboru. A hrála jsem. Překvapivě mě to i bavilo.

V pátek jsem spala o půl hodiny déle, než obvykle. Zacvičila jsem si, zašermovala, zahrála na violu a myslím, že i na flétnu a šla na zámek. Po velmi dlouhé době. Celé tři hodiny jsem pilně sepisovala svou diplomovou práci. Skončila jsem na straně 34. A to mi tam spousta informací chybí. No, mám co dělat.

Odpoledne jsem si dala kafe s mamkou, k tomu jednoho indiána. A byl dost zajímavý oběd. Jelikož jsem si zapomněla vytáhnout knedlíky z mrazáku ráno, tak jsem narychlo rozmrazovala v mikrovlnce.Rychlé to bylo, ale knedlíkem se potom dalo doslova zabíjet. Tak jsem si řekla, že až na to dám omáčku (svíčkovou), tak to bude měkčí. Znovu jsem to dala do mikrovlnky a zapla. No,knedlíky to už nerozchodily. Zabíjet se s nimi dalo stále. Tak jsem z nich seškrábala omáčku (přece ji tam nenechám) a snědla jen omáčku s masem. Dojedla jsem se mandarinkou a čokoládou. Následně i tím indiánkem. A špatně mi nebylo.

Odpoledne jsem se snažila se učit. Šla jsem také na mši. Nezpívala jsem, na to tam byl sbor, jako každý pátek. Po mši jsem chtěla koupit nějaké jarní květiny na stůl, ale květinářství bylo překvapivě zavřené. Tak jsem s nepořízenou šla domů a znovu se ponořila do učení a studia dokumentů Bona et iura, Donum vitae, Evangelium vitae a ještě myslím Dignitas personae. Kromě Evangelium vitae jsem přečetla všechny.

Před desátou jsem to zabalila a šla se chystat na cestu.

V sobotu jsem vstávala jako do práce. V sedm jsem sedla do autobusu a jela do Brna. Na přestupní stanici měl vlak zpoždění, což bylo nemilé. Přijedu pozdě na zkoušku. Naštěstí to bylo jen o čtvrt hodiny a nevadilo to.

Na řadu jsem šla jako čtvrtá. Moc se mi tam nechtělo, ale chtěla jsem to už mít za sebou. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla a šla jsem pryč. S Ačkem. Nechápu. Prý bylo poznat, že jsem se učila. (Vanimaré se pochlapila a pořádně se naučila morálku. Vždycky od morálky odcházela s Ečkem a tentokrát bylo Ačko...)

Dostala jsem otázku ohledně potratů, pak jsme se se zkoušejícím dostali ke genetice, genetické manipulaci, což jsem stočila na kmenové buňky, a pak chtěl po mě bioetická centra ve světě. Následně jsem dostala otázku, zda znám kněze jménem Elio Sgreccia (nevím, jak se to píše). Na otázku jsem odpověděla a šla jsem.

Pak jsem ještě čekala na svůj doprovod a řidiče zároveň. Co vím, tak většina to dala. Nevím, jen toho posledního.

Cesta proběhla v klidu a za svitu sluníčka. Chvíli jsem si pobyla v Brně. Zašla jsem si koupit sešit na otázky ke státnicím a taky jsem koupila dětem očička. Kdo ví, kdy je budu potřebovat. Pak jsem chtěla sehnat nějaké ty narcisky, ale nezadařilo se. K obědu jsem si dala kaiserku a bylo mi pak náležitě špatně. Ale kaiserka byla dobrá. To s tím hladem jsem trochu přetáhla a pak mám vždycky strašný křeče. Jela jsem jinak, než jak jsem zvyklá, tak pro mě museli dojet do Ivančic. Ve vlaku jsem četla Laudato Si'. Z toho mám příští týden referát v morální teologii. Vybrala jsem si téma Moudrost biblických příběhů.

Domů jsem dojela po druhé hodině. Naštěstí křeče trochu povolily a já se mohla najíst normálně. Dala jsem si kafe a k tomu jsem v Brně koupila oříšky.

Pak jsem zalezla do postele a sledovala asi tři díly Stargate. Musela jsem se nějak odměnit za velmi zdařilou zkoušku ne?

U jednoho dílu jsem málem usnula. Pak jsem si zacvičila a přemýšlela, co si dám dobrého k večeři.

V neděli se mi nechtělo vstávat. Na mši jsem ale šla, to jsem si nemohla nechat ujít. Byl svátek Uvedení Páně do chrámu, tak proč....

LITURGICKÁ POZNÁMKA: Byla písnička k Panně Marii? Je to svátek Páně a ne Panny Marie. Je teda pravda, že bez Panny Marie by se Ježíš nenarodil, ale... Už podle toho názvu je to jasné.

Po mši jsem si nabrala blatíčko ze hřbitova a šla domů. Cestou to ze mně pěkně padalo. Zbytek jsem odškrábla doma na dvoře. Zase si musím umýt boty. Ach jo.

Dopoledne jsem pomáhala doma v kuchyni, dělala jsem salát, a odpoledne jsem si zase pěkně zdřímla. Taky jsem zvládla odevzdat tři úkoly do sociální nauky církve. Tak jsem zvědavá, jesti to dám nebo ne.

Po zdřímnutí jsem si dala kafe a zmrzlinový pohár k tomu a pak se psychicky připravovala na pondělí.

Během týdne jsem každý den cvičila, jen v neděli mi to nějak nevyšlo. Na flétnu jsem pořádně nesáhla, což mě trochu mrzí. Ale v pátek jsem si zahrála na violu. A taky jsem asi dvakrát vytáhla katanu. Z luku jsem si nezastřílela a dlouho střílet nebudu. Měla bych šípy jako prase a to nechci. Až bude víc sucho.

Takže přeji krásný další týden roku 2020. Už je únor, strašně to letí a já jsem zase o rok starší. Je to hrůza. Ale cítím se na 15...

Vaše zase o rok starší Vanimaré

P. S.: Měla jsem jít v pátek do knihovny. Teď nemám co číst.... A musím psát.

V.