Opět neděle. Čas strašně rychle utíká. Za necelý týden budu mít zkoušku z Bioetiky. Moc se na ni netěším, ale těším se na to, že ji budu mít za sebou. Snad i úspěšně. A co se dělo uplynulý týden?
V pondělí práce. Docela pohodová byla. Musím si to užívat. Odpoledne jsem nikam nešla a učila jsem se.
V úterý opět práce. Dopoledne celkem dobrý. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe. Po kafi už jsem nikam nešla. Přepadla mě šílená rýma. Mužská rýmička. Takže ze šermu, na který jsem se neskutečně těšila, protože měla být scénika, jsem se omluvila. Co se dalo dělat. Asi bych to fyzicky nedala. Snad příští týden. Místo šermu jsem se učila a pak jsem si i četla.
Ve středu opět práce. Celkem klidná, překvapivě. Poslední dobou se mi v práci i líbilo. Jen ta rýma mi ten život pěkně ztrpčovala. Na středu jsem měla pocit, že jsem vůbec nespala.
Odpoledne jsem stěhovala knížky do místní knihovny, ačkoli jsem chtěla jen ležet a odpočívat. Nějak se mi to nepovedlo. Ale do večera jsem ležela. (Ani moc ne, protože jsem vytáhla katanu a šermovala. Jen chvíli, protože mě to nebavilo.) Člověk se nemůže pořádně na nic soustředit. Hlavně ne na to učení. To mě nebavilo.
Večer jsem na mši nešla. Nedala bych to po zdravotní stránce. Bylo mi příšerně.
Ve čtvrtek opět práce. Pro změnu jsem měla problém dýchat, když jsem si sedla a občas mi nebylo rozumět. No jo, zalehlé dutiny. Práci jsem nějak zvládla. Naštěstí mi kolegyně pomohla a učila jsem jen tři hodiny. Pak následovala porada. I ta však velmi rychle utekla a já šla s kolegyní na kafe. Potřebovala jsem to. Do sboru jsem ale nešla, protože zpívat bych pořádně nemohla, tak co bych tam dělala. Místo toho jsem se učila Bioetiku. Jak já už ji chci mít za sebou.
V pátek opět práce. Stále klidná. Musím si toho vážit. Odpoledne jsem byla chvíli doma a pak jsem se odhodlala jít na mši a do orchestru. Tam jsem si to užila. Pěkně jsem si zahrála.
Večer jsem se začala chystat na cestu do Olomouce.
V sobotu jsem vstávala v pět. Ve čtvrt na sedm jsem už seděla v buse a mířila do Brna. Cesta proběhla v pohodě a v klidu. Ani jsem se moc neklouzala. Až v Brně na nádraží jsem se trochu zklouzla, ale ustála jsem to.
Přednášky byly náročné. Měla jsem bioetiku (většinu jsem věděla) a pak seminář morální teologie. Tam naštěstí stačí do příště zpracovat referát na malý úsek encykliky Laudato sii'. Vybrala jsem si pěkné téma. Snad i lehké. To uvidím.
Cesta dom byla taky v pohodě. I když cestou začalo trochu poprchávat. Naštěstí jsem se neklouzala.
Večer jsem dočetla Hraničářova učně šestý díl.
O to víc jsem se klouzala v neděli do kostela. Ale nemusela jsem spěchat, protože jsem varhaníkovi napsala v sobotu, že zpívat nebudu. Ráda bych ušetřila své hlasivky. Ještě stále jsem nebyla fit z nachlazení. Tak jsem se jen dívala. A pak jsem se klouzala zase zpátky domů. Naštěstí jsem došla bez zranění. A snad už nikam nebudu muset jít.
Odpoledne jsem lehla do postele a spala až do kafe. Ke kafi jsem si s našima dala cukroví z Vánoc. Bylo moc dobré a už je jen v mrazáku na pozdější čas.
Do večera jsem si četla a učila se.
Celý týden jsem se snažila cvičit. Při pohybu se mi totiž dutiny velmi dobře uvolňovaly.
Tak to bude asi všechno. Snad bude v týdnu krásnější počasí, mohlo by taky trochu nasněžit. Chtěla bych v týdnu víc šermovat, konečně jít do šermu a taky dělat všechno jako obvykle. Snad mi to zdraví dovolí.
Takže krásný další týden roku 2020.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat