Myslím, že jsem spíbila, že napíšu ještě i něco o neděli. Takže v neděli se toho už moc nestalo. Byla jsem na mši a dost mě překvapilo, že nebylo Credo. Kostel byl zasvěcený Panně Marii. Dopoledne i odpoledne jsem strávila na pláži. Přes poledne jsem si zašla na oběd a na pokoj, abych se hned první den nespálila. Což se mi nepodařilo za celý týden. Jsem dobrá. Večer jsem byla na promenádě. Taky jsem si objednala první výlet na Montenegro tour.
V pondělí jsem vyrazila na výlet. Jmenoval se Montenegro tour. Vyjeli jsme brzy ráno a vyrazili směr Budva a dál. První zastvka byla v Kotoru na Boce Kotorské. Prohlídka města byla nádherná. Následně jsme vyrazili do Njeguši do hor. Tam jsme měli ochurnávku pršutu a sýra. Překonali jsme převýšení asi 1000 m. Dohromady tam bylo 25 zatáček. Ani špatně mi nebylo. A vyfotila jsem hromadu fotek. Cestou nhoru jsme viděli celou Boku a taky druhé Černohorské letiště v Tivatu. Výlet jsme zakončili v královském městě Cetinje. Tam jse krásný pravoslavný klášter a taky Njegoš Bilijard. Tam je muzeum. V tom muzeu byla reliéfní mapa celé Černé hory. Na výletě jsem byla skoro celý den. Vrátili jsme se mezi pátou a šestou odpoledne.
V úterý jsem strávila den u moře. Jeden z mála. Večer jsem myslím byla na promenádě. Byl to takový docela nudný den.
Ve středu opět výlet. Tentokrát kaňovy řeky Tary a Morači. Prvně jsme jeli kaňonem řeky Morači. Zastavili jsme se také v pravoslavném klášteře. Cestou jsme se stavili na oběd. Následoval kaňon řeky Tary, který je druhý nejhlubší na světě. První je Grand kaňon. Přes Taru je nádherný 172 m vysoký most. Celý jsem ho prošla. Cesta pokračovala do Žabljaku a na Černé jezero. V něm jsem smočila jen nohy. Na cestě zpěv k autobusu jsem se prošla bosky po jehličí. Byl to nádherný pocit. A pak přes Šavnik a Nikšič (jejich asi nejznámější pivo) jsem se o půl desáté večer vrátila na hotel. Cestou jsem viděla klášter Ostrog v horách. Naštěstí nám počkali s večeří (ta bývala jen do devíti).
Ve čtvrtek opět výlet. Tentokrát jen krátký. Na Skadarské jezero. Podívala jsem se do Ekocentra a pak lodí po jezeře. Z lodi jsem se mohla i vykoupat. Ten pocit, když je pod vámi několikametrová hloubka a k břehu je daleko. Odpoledne jsem ještě skočila do moře. Komu se to podaří zaplavat si v největším balkánském jezeře a v moři za jeden den.
Na lodi jsme dostali rakiju a koblížky.
V pátek opět výlet. Tentokrát do další balkánské země. Do Albánie. Cesta byla v pohodě. Na hranicích nás moc nezdrželi a hned za hranicemi jsme stáli a nakupovali. Jídlo a pití. Hlavně albánský koňak a brandy. Naše cesta vedla na pevnost Rozafa, ze které byl nádherný výhled na celé město Skadar a Skadarské jezero. Pevnost byla asi nejlepší na tomto výletě. Jen škoda, že nebylo víc času. Z pevnosti jsme jeli do města a zastavili jsme u katolické katedrály, ze které byla jednou tělocvična. Poslední zastávka byla u mešity. Po obědě, asi kolem třetí hodiny odpoledne, jsme znovu zamířili k hranicím a do Černé hory. Večer jsem stihla i zalézt do moře.
A v sobotu už byl den balení. Všechno jsem krásně stihla a ještě jsem strávila několik hodin u moře. Samozřejmě nechyběl oběd a zmrzlina. Za své cestování jsem dostala od delegátky diplom a následně i kamínek s lodí.
Na pláži jsem si převážně četla a poslední den i psala. Poslední sprcha, poslední pohled na nekonečné moře a hurá na autobus a na letiště.
Na letišti jsem si koupila malou svačinku, v bezcelní zóně flašku vína, čokoládu a vodu se šťávou z čerstvých pomerančů a sedla si v hale. Na pasových kontrolách v Černé hoře jsem měla pocit, že jsem trávila nejvíc času. Asi ta Izrael a Jordánsko.
Let byl klidný. Krásně jsem pod sebou viděla osvětlená města. Letěli jsme ve výšce 34 000 stop. Rychlost říkal copilot taky, ale to si nepamatuji. Myslím že to bylo nějakých 395 uzlů (asi 800 km/h) (to mi tvrdili doma). Cestou jsem si všimla bouřky na východ od nás. Byl to docela zajímavý pohled. Takhle bouřku jen tak neuvidíte. Před přistáním jsem si užila i lehké turbulence. (Nepředstavujte si Mr. Beana. Takové to opravdu nebylo.) Letadlo se trochu třáslo, jinak nic.
Přistání bylo celkem hladké. Ani s tím moc nepraštil. Nejtvrdší přistní tedy byo ve Vídni, když jsem se vracela z Izraele.
Přitáli jsme ještě o deset minut dřív než bylo plánované. Za to kufr mi vyjel mezi posledními. Asi to berou podle abecedy.(vtip - haha).
Domů jsem dojela o půl dvanácté v noci.
V neděli jsem si ale neodpustila mši svatou. A nemusela jsem zpívat. Varhanice měla strach, že se mi zpozdí let, a sehnala si zpěváka. Tak jsem měla ještě volno (dvě neděle po sobě).
Odpoledne jsem si pěkně zdřímla (asi tři hodinky), dala si kafe s albánskými sladkostmi. A pak jsem odpočívala a vyprávěla. A přetáhla fotky z foťáu do počítače. Jen je musím probrat a možná něco málo zveřejním.
V Černé hoře se mi moc líbilo. Moře bylo čisté (až na první den, kdy tam plavaly řasy. V hotelu jsem měla stravování all inclusive, i když to jsem si, hlavně co se týká obědů, moc neužila (výlety). Od hotelu k moři pár metrů. Hned promenáda, animátorský program pro všechny (ten jsem si taky moc neužila). Byla jsem jenna přenášce o Černé hoře. Ta mě motivovala k tomu, abych absolvovala ty výlety.
Celou dovolenou jsem si užila. Moře, hory, výlety... Delegátka byla naprosto úžasná. Všechno zařídila, se vším pomohla, poradila. Průvodkyně znalé míst a historie. Prostě nádhera. Černou horu klidně navštívím ještě jednou. Určitě stojí za návštěvu.
A to bude pro dnešek a vlastně celý týden všechno. Jdu zpracovávat fotky. I když se mi do toho moc nechce. Mám celkem přes 1120 fotek a devět videí.
Takže krásný další týden roku 2019. Tenhle bude snad taky zajímavý.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat