Další týden za námi a další pracovní týden před námi. A co se vlastně dělo?
Hodně věcí...
V pondělí práce, ale zkrácená, protože jsem potřebovala stihnout autobus v jednu. Děti dost zlobily, což ostatně dělají celý poslední měsíc.
Pak jsem vyrazila do Brna a do Olomouce. V Brně jsem se potkala se svým kolegou z teologie. On jel domů, já do školy. Ale povzbudil mě a to bylo pro mě to hlavní. Cesta byla v pohodě. Do Olomouce jsem přijela relativně včas Pak jsem navštívila Alberta, kvůli nutnému nákupu čokolády. Nějak jsem si ji zapomněla přibalit. Pak jsem se ubytovala na koleji a navečer jsem šla na mši k dominikánům. Velmi ráda jsem tam chodila, protože jsem tam rok zpívala. To už je dávná historie.
Do večera jsem se dívala na Pána prstenů. Nechtělo se mi učit se, a číst si bakalářku taky. Natož posudky. Už jsem byla nějaká moc lhostejná. Bylo mi svým způsobem jedno, jak to dopadne. Hlavně, že to budu mít za sebou.
Tak jsem četla několik kapitol knihy Císařská vyhlídka.
V úterý jsem šla ráno na mši do dómu. Jen jsem nevěděla, kde přesně bude. Tak jsem se zeptala. Mši svatou jsem prožila pěkně. Kněz málem zapomněl na Gloria. Naštěstí to varhaník věděl. (Já mám co říkat, jednou jsem vynechala Credo při nedělní mši svaté. Možná je ta známka zasloužená, za to Credo.)
No, k obhajobě jsem šla jako druhá. Přede mnou byl nějaký bohoslovec. Měl s sebou i morální a duchovní podporu dvou svých spolubratří seminaristů. Měl jako jediný z nás diplomovou práci. Byl před komisí asi půl hodiny. Pak vyšel ven a já ho špa zpovídat, i když v nejbližší době to bude naopak. Doufám a přeji mu to. Pak jsem šla na řadu já. Byla jsem tam taky asi půl hodiny. Hrozná doba, ale v tu chvíli strašně krátká. Pak jsem byla "vyhozena" na chodbu a čekala na ortel. V tu chvíli jsem byla zpovídaná já další kolegyn, která měla jít po mně. Trvalo to deset minut, než jsem se dozvěděla výsledek. Naštěstí jsem to dala. Odešla jsem s Cčkem. Jsem spokojená. Posílala jsem hromatu sms, abych všechny informovala.
Již klidná jsem si zašla na studijní, kde jsem podepsala bakalářský slib (nevím, co v něm je, neměla jsem nějak chuť ještě něco číst) a teď budu čekat na diplom. Navštívila jsem taky knihovnu. Půjčila jsem si jednu knížku do exegeze. Už bych to měla začít zpracovávat. A mě se moc nechce.
Navštívila jsem také po dlouhém roce menzu. Nestačila jsem se divit. Nějak jsem v tu chvíli nevěděla, kam mám jít, tak jsem šla za dalšími studenty. Ze dvou výdejen jídla se stala jedna velká. Jedním schodištěm se šlo nahoru a druhým dolů.
Tak jsem se najedla a šla na tramvaj a tou se nechala odvézt až na Fibichovu, kde jsem čekala na Studenta. (I když Student to již delší dobu není. Pro mě to bude pořád Student.)
Cesta domů proběhla ani nevím jak. Celou cestu jsem spala. Probudila jsem se až u Brna na dálnici. Měl trochu zpoždění, ale vlak do Tetčic jsem stihla v pohodě. V pohodě jsem dojela i domů. Vybalila jsem si a šla opravit písanky do práce a taky se nachystat na výtvarku.
A tím končí mé bakalářské studium teologie. Promoci jsem odmítla, protože bych si musela brát dovolenou, a to nechci. Nechci přidělávat starosti panu řediteli se suplem.
Ve středu jsem přežila výtvarku. Přežila doslova. Naštěstí jsem nebyla postižena vodovými barvami všude.
Odpoledne jsem oslavila nový titul s kolegyněmi a kamrádkami v jednom. Jen se mi jednu chvíli udělalo trochu nevolno. Nechápu, proč. Musela jsem na vzduch. A pak už jsem se začala novu věnovat morální teologii. A poslala jsem seminárku do katecheziky, ale zatím bez odpovědi. Tak nevím, co dělat.
Večer jsem překvapivě nešla na mši, protože jsem měla zkoušku s kvartetemna páteční koncert. Došla jsem akorát na Agnus Dei. Trochu mě to mrzelo, ale byla bych jediná, kdo by nemohl na zkoušku. Takže v zájmu blaha všech ostatních jsem se zúčasstnila také.
Domů mě vezl kolega a znovu jsem od něj dostala kytku. Pořád mu říkám, že si to nezasloužím....Nechápu ho.
Ve čtvrtek opět práce a odpoledne stříhání. Moje vlasy to už potřebovaly. Trochu obnovit konečky. Do večera jsem se učila. Kromě toho jsem zažila příšernou bolest zad. V noci jsem si nějakým nepochopitelným pohybem skřípla nerv nejspíš mezi žebry a od té doby mě to bolelo a budilo ze spánku. Ve škole to byla hrůza, to vydržet. Naštěstí jsem měla jsem čtyři hodiny.
No, po návratu od kadeřnice jsem si konečně zahrála na flétny a učila se morálku. Zvládla jsem i přes bolest zad skoro sedm stránek.
V pátek opět práce. Odpoledne kávička a zákusek s mamkou. Pak mše svatá (zpívala jsem) a koncert kvarteta. A mohla jsem si po dlouhé době obléknout tu nejdelší černou sukni, co doma mám. Hurá. Užívala jsem si to. Připadala jsem si jako Ari. Hlavně jsem si řekla, že si tu sukni nesmím přišlápnout jako Ari, když se setkala s Hwestou u koní při slavnosti úplňku v Modrém Městě. (Která je to kapitola, nevím. Najdětě si. Ale myslím, že je to kapitola Úplněk.)
Nepřišlápla jsem. Hurá, Vanimaré umí chodit v dlouhé sukni.
Vzpoměla jsem si na to, když jsem ministrovala. Komži jsem taky mívala dlouhou až na zem. A nikdy jsem si ji nepřišlápla.
Koncert se povedl. Přede mší jsem si taky vyzvedla zásilku knih. Jednou z nich je Ester, Skrytý Bůh a statečná židovská dívka. Dalšími knihami jsou Húrinovy děti a nějaká Legenda (balada).... Obojí od Tolkiena.
Škoda, že jsem na něj nemyslela dřív. Mohla jsem psát diplomku na Tolkiena, jen nevím, na které katedře bych to psala. Teď už je to jedno. Ještě bych mohla studovat anglickou literaturu. Ale anglicky moc neumím. Domluvím se a to mi stačí.
Přidávám fotky.
Ester jsem nefotila. Húrinovy děti mám už přečtené a několikrát. Legendu o Sigurdovi a Gurdún na přečtení teprve čeká. Dozvěděla jsem se o této knize docela nedávno. Jen už nevím, kde.
No, do večera jsem se učila morálku a konečně ji po dvou týdnech dodělala. A teď můžu začít se učit katechetiku. Jen musím najít ty vytisknuté prezentace. Nevím a netuším, kde jsou. Ale v týdnu jsem je viděla. Jen nevím, kde. Chtělo by to úklid mého organizovaného chaosu.
V sobotu jsem se těšila, že se vyspím pěkně klidně až do devíti. Bohužel mě v sedm vzbudila bolest v zádech. Pak jsem opět usnula, ale při každé obrátce se ozvala bolest.
Dopoledne a kousek odpoledne jsem četla a dočetla Císařskou vyhlídku. Pochopila jsem, proč se tak knížka jmenuje. A závěr byl trochu překvapivý, ale neuspokojivý. Přišel mi useknutý. Ale to byl asi záměr autorky. Série Pán hor je dle mého asi lepší. Lépe se mi četla. I když první díly této série nebyly špatné. Ale asi je podruhé nepřečtu. Uvidím, jak se mi to v hlavě rozleží. Z osmi půjčených knih mi zbývá přečíst jen Tuláka Rovera od Tolkiena. A pak nové přírůstky do mé knihovny. Mám co dělat.
Odpoledne jsem se začala učit katechetiku, ale spíš doufám, že mi uzná práci, i když to není zrovna něco, za co bych se nemusela stydět. Ale na přednáškách jsem to nějak nepochopila. Uvidíme. Trochu jsem tu práci vylepšila, ale počkám si na odpověď.
Do večera jsem se učila katechetiku.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgie probíhala normálně. NNa oběd jsem dneska vzala naše do restaurace. Slavili jsme ukončení studia. Dala jsem si výbornou kuřecí kapsu se šunkou a sýrem. Moc dobrý oběd. A hlavně bez námahy. Odpoledne jsem se chystala na generálku.
Na generálku jsem šla jako na koncert. Dlouhá sukně a celá v černém. Barva mi nevadí, dlouhá sukně taky ne. Jsem ráda, že ji mám. Měla bych ji nosti častěji. A nebo si pořídit další.
Generálka byla překvapivě v pohodě. Ani záda mě nebolela. Super, takže koncert zvládnu. Přehráli jsme všechno. Teď to jen nezapomenout do pátku. To se uvidí v pátek, jestli jsem něco zapomněla.
A zítra zase do práce, ale už se nám to krátí. Hurá.
A to bude pro dnešek asi všechno. Krásný další týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat