Žádost

Pokračování. Ber požádal Ari o ruku a ona přijala. Teď je třeba zařídit vše ostatní. Hlavně souhlas jediného Ariina příbuzného.

Dál už vypráví Ber.

Vanimaré

"Kdy půjdeš za Fronem?"

"Chtělo by to co nejdřív."

"Ano, ale…"

"Ari, nemáš poslední dobou moc často nějaké ale?" usmál jsem se.

"Možná."

"Tak copak?"

"Nelituješ toho, že budeš muset čekat, nejde o dny, ale o roky?"

"Ari, s tebou nelituji ničeho." zašeptal jsem ji do vlasů, "Zajdu za ním hned."

"Doprovodím tě." Vykročili jsme směrem k Izupovu domu.

Vstoupili jsme a byli jsme uvedeni k Fronovi.

Ari zůstala na chodbě. V místnosti seděla i Jarin.

"Mára rë, Frone, Jarin."

"Mára rë, Bere. Co se děje?" zeptal se Fron. "Je Ari v pořádku?"

"Nic jí není. Je v pořádku. Je v domě. Přišel jsem kvůli něčemu velmi důležitému."

"Tak se na to posadíme. Ať Ari klidně vejde."

"Tohle je mezi námi, Frone."

"Dobře. Jarin, prosím tě, můžeš jít za Ari?"

"Dobře."

Jarin nás opustila. Osaměl jsem s Fronem. Najednou jsem pocítil nejistotu, ale rychle jsem všechny pochybnosti zaplašil. Miluji Ari a za tím si stojím a budu stát po celý život. Vzpomněl jsem si na jeden rozhovor, když jsme s Fronem jeli za vozem. Tehdy se mě ptal, jestli ji miluji a já nebyl schopen mu odpovědět.

"Tak co se děje?" přerušil Fron tok mých myšlenek. Teď by mi Ari nejspíš vyčítala, že mám pochybnosti.

"Jde o Ari. Nevím, jak to říct. Nikdy jsem to nedělal."

"O co jde?"

"Miluji ji a chtěl bych si ji vzít." řekl jsem a čekal na reakci. Fron se na mě zamyšleně díval. Dlouho bylo ticho. Připadalo mi to nekonečné. Fron zřejmě zvažoval mou nabídku.

"Co na to tvůj otec?"

"Musí se s tím smířit."

Znovu bylo ticho. Sledoval jsem Frona. Stále na mě hleděl.

"Budeš dlouho čekat, vydržíš to?" zkoušel mě.

"Vydržím, protože ji miluji. Bez ní nedokážu žít. Je pro mě všechno, je celý můj život."

Fron se konečně začal usmívat.

"Konečně ses k tomu dopracoval, Bere. Máš můj souhlas. Nikomu jinému bych ji nedal."

"Děkuji Frone."

Vstal a objal mě.

"To se musí zapít."

Do místnosti vstoupila Jarin s Ari. Donesli nám víno. Před Fronem jsem Ari objal a políbil.

Dlouho jsme společně slavili. Ari nakonec usnula v křesle. Nocovali jsme v domě Izupy.

"S tebou se o ni už nebudu bát." řekl mi Fron, když jsem ukládal Ari, "S tebou bude šťastná."

Naposledy jsem políbil Ari, pohlédl do její krásné klidné a šťastné tváře a sám se odebral spát.