Je tu opět neděle. Po celém dlouhém pracovním týdnu. A co se dělo?
V pondělí práce. Jednu hodinu jsem strávila s dětmi povídáním o Vánocích. Pak jsme se učili. Odpoledne jsem byla doma. A zjistila jsem, žesvou provní zkoušku na navazujícím studiu jsem nedala. Tak snad příště. A co vím, tak jsem jediná, kdo to nedal. Aspoň v něčem jsem originální. Večer jsem měla schůzku s kolegou v druháku a řešili jsme bakalářku. Jeho. Všechno jsme vyřídili a pěkně jsme si popovídali o radostech a starosteh všedního života.
V úterý opět práce. Tentokrát zpestřena muzikálem Sněhová královna. Bylo to moc krásné a všechno dobře dopadlo. Hráli žáci ZUŠ Ivančice. Já jsem si to užila. Odpoledne jsem si pak užila kávičku a zákusek s kolegyní. Do večera jsem zpracovala otázku do církevního práva.
Ve středu jsem opět pracovala. Co taky ve všední den dopoledne, že? Odpoledne jsem odpočívala a večer jela do Neslovic na mši svatou. Trochu jsem byla překvapena. Čekala jsem, že někdo přijde, ale nepřišel. Měla jsem soukromou mši svatou. Byla jsem tam sama s knězem. Přečetla jsem si čtení, přímluvy, zazpívala si písničku, žalm a verš před evangeliem. Prostě krása.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Odpoledne kávička a zákusek. Večer jsem už nikam nešla, tak jsem si zpracovala další otázku do církevního práva. Už mi zbývají jen dvě.
V pátek práce a dost obtížná. Na ddětech bývá poznat, hlavně poslední hodinu, že už jsou myšlenkama na víkendu. Odpoledne jsem si dala kafe s mamkou a taťkou a večer jela na mši do Rosic. Nejvtipnější bylo, že jsem vůbec netušila, kde je kostel. Ale doma jsem se podívala na mapy a pak jsem překvapivě trefila. Mapy ukazovaly cestu dvacet minut. Já tam byla za deset. Cestu zpět jsem zkrátila na osm. A to jsem posledních dvacet metrů musela utíkat, jinak bych čekala půl hodiny na autobus, což se mi nechtělo.
V sobotu jsem s dlouho vyspala. Až do devíti. Krása.
Dpopoledne jsem byla doma a odpoledne jsem jela bruslit s kamarádem. Krásné skoro tři hodiny jsem se proháněla po ledě. A skončila jednou na ledě. Jeden obrat jsem neustála. Naštěstí jsem spadla dobře a nic se mi nestalo. Pak na rychlou večeři a na vlak. Teda původně na vlak. Ten ni totiž ujel a byl poslední. Tak mě kamarád musel odvézt autem až domů.
V neděli jsem byla na mši svaté Dost mě překvapil výběr čtení, protože jsem si večer četla jiné čtení, než bylo čteno při mši. Druhé čtení vzali z jiného cyklu. A samozřejmě druhá eucharistická modlitba. A v neděli? U nás už je to snad tradice. No, co se dá dělat.
Odpoledne jsem odpočívala u knížky Markéty Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého. Jednou jsem ji už četla, ale teď mám nové a rozšířené vydání. Třeba se něčemu naučím. A pak samozřejmě kafíčko a pokec s rodinou.
Jinak jsem během týdne dočetla knihu Síla ticha. Velmi krásná a poučná. Člověk si v tomto uspěchaném a dosti hlučném světě začne vážit ticha a samoty, kdy může být sám se sebou. (To se mi až tak často nedaří. Spíš vůbec.)
A to bude pro dnešek asi všechno, takže krásný další pracovní týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat