Svatba?

Ber se vrátil z boje a... Neví jak. Utrpěl zranění. Ovšem brzy se setká s Ari a můžou být spolu, snad i šťastni.

Vaše Vanimaré

Vrátil jsem se ze své poslední cesty za skřety. Jen nevím jak, protože jsem byl v boji raněn. Několik dní se o mě starala má sestra. Ležel jsem asi dva týdny, i když mě to připadalo jako věčnost, co jsem neviděl Ari.

"Aco, kdy už budu moct vstát?" zeptal jsem se týden po tom, co mě přivezli ve voze.

"Jak se cítíš?" odpověděla mi otázkou.

"Dobře. Už mě to ležení nebaví." usmál jsem se.

"Chceš za Ari, že?" usmála se na oplátku.

"Ano. Co je na tom špatného?"

"Nic. Zavolám ji. Pěkně tu na ni počkej." opustila můj pokoj. Po chvíli jsem ji následoval. Šel jsem za svým otcem. Našel jsem ho v poradní místnosti s Draen.

"Milá Draen, velmi brzy se s ním setkáte…" nejspíš pokračoval v monologu můj otec. Asi jsem to slyšet neměl, ale už se stalo. Draen mu něco odpověděla.

"Jistě, milá Draen. Zařídím to. Ber na to musí přistoupit v zájmu svého lidu, v zájmu nás všech." říkal zrovna otec.

"Děkuji Vám." odpověděla Draen.

"Jste krásná, milá, chytrá, umíte šermovat, jste pro něj ideální."

"Och, děkuji." podlézala Draen, "Bude mi ctí, stát po jeho boku v tak nelehkém úkolu." dodala Draen. Zahlédl jsem je v pokoji. Chvíli na to odešla Draen pryč. Otec mě spatřil.

"Tak, a je to."

"Co?" dělal jsem, že nic nevím.

"Musel jsi to slyšet. Budeš se ženit."

"A koho si budu brát?" zeptal jsem se ironicky.

"Draen. Je pro tebe ideální a bude nádherná královna."

"Já si ji nevezmu."

"Bere. Jsi princ, nemáš moc na výběr. Ten sňatek byl dlouhou dobu domluvený."

"A s kým? Že já o tom nic nevím." zlobil jsem se na otce.

"S jejím otcem. Bohužel už nežije. Musím splnit svůj slib."

"Já se tím slibem necítím vázán."

Za dveřmi jsem postřehl stín. Zpozorněl jsem. Někdo nás sledoval a poslouchal.

"Bere."

"Když dovolíš, už musím jít." poklonil jsem se a odešel na chodbu. Pohlédl jsem na Ari. Stála ke mně zády a nehýbala se. Došel jsem k ní a zastavil se těsně za ní. Položil jsem ji ruku na rameno. Neodvažovala se otočit. Rukou jsem zamířil k jejímu pasu a přitáhl si ji k sobě. Chvíli na to jsem ji políbil do vlasů.

"Ari." zašeptal jsem. Ari se uvolnila a chytila mě za ruku.

"Bere."

"Promiň, že jsem se neozval dřív." pokračoval jsem. Otočila se ke mně čelem.

"Neomlouvej se." pohlédla mi do očí. Pohladila mě po tváři a všimla si obvazu. Zarazila se.

"Ari."

"Co se ti stalo?" zeptala se.

"Zlomenina. Byla otevřená, ale jinak jsem v pořádku."

"Ach Bere."

"Není to nic vážného. Za tři týdny budu v pořádku." políbil jsem ji na čelo. Sklonila hlavu.

"Ari." oslovil jsem ji znovu, pohladil ji po tváři a nadzdvihl bradu, "Neplakej Ari." zašeptal jsem a políbil ji. Pak jsem pocítil na zádech pohled. A bylo mi to jedno.

Zahleděl jsem se jí do očí. Objal jsem ji kolem ramen a společně jsme opustili palác. Procházeli jsme se městem. Podrobně jsem Ari popsal, co se stalo. Už jsme se vraceli k paláci. V parku jsem dokončil vyprávění. Upřeně jsem se na ni zahleděl. Měla ve tváři tázavý výraz. Takový mívala, když se na něco chtěla zeptat.

"Chceš se na něco zeptat, že?" překvapil jsem ji otázkou.

"Ano." nezapírala. Posadil jsem se na lavičku. Ari zůstala stát.

"Pojď si sednout." vybídl jsem ji. Trochu váhavě se mi posadila na klín, "Povídej Ari."

"Mohl bys mi prosím přesně vyjádřit svůj vztah k Draen? Slyšela jsem rozhovor mezi ní a jedním mužem o tobě. Mluvili něco o svatbě…o tvé svatbě s Draen."

"Moje svatba se nekoná. Draen si v žádném případě nevezmu za ženu. Vím, že o mě usiluje. Ten muž byl asi můj otec. Já k Draen nic necítím. Miluji tebe, Ari." zakončil jsem a pohlédl jí do očí. Trochu zčervenala a odvrátila se.

"Tvůj otec ještě na začátku rozhovoru, který jsem slyšela, povídal něco o tom, že svatba bude v zájmu tvého lidu." odmlčela se, "Tvůj otec je král?" dokončila otázku. Už mi nevydržela sedět na klíně. Vstala. Stála ke mně zády. Neodvažovala se na mě pohlédnout. Otázkou mě trochu zaskočila, ale měl jsem ji předpokládat. Měl jsem na ni odpovědět dříve, než byla vyslovena.

Vstal jsem také a šel k ní. Položil jsem jí ruku na rameno.

"Ari, možná jsem ti to měl říct, ale bál jsem se, že se přestaneš se mnou stýkat. To bych nechtěl, asi bych to nepřežil. Ale to, že jsem princ, nebo jak té hodnosti králova syna chceš říkat, na našem vztahu nic nemění." říkal jsem jí a hladil ji po ruce, "Nechci tě ztratit Ari. Nedokázal bych bez tebe žít." na chvíli jsem se odmlčel, "Miluji tě Ari, miluji tě víc, než cokoli na světě." pošeptal jsem ji do ucha. Chvěla se. Znovu sklonila hlavu a nedívala se na mě. Obešel jsem ji. Hleděla do země.

"Ari." oslovil jsem ji. Plakala. "Ari." znovu jsem ji oslovil a rukou nadzdvihl bradu. Podívala se mi do očí.

"Promiň, Bere." řekla jen a objala mě.

"Ari." políbil jsem ji do vlasů.

"Promiň."

"Neomlouvej se." zašeptal jsem. Chvíli jsme stáli ve vzájemném objetí. Pak se odtáhla. Zahleděla se mi do očí. Já ty její miloval. Viděl jsem v nich tu Ari, kterou jsem tenkrát poprvé viděl na velkém černém koni, jak se postavila přízraku. Už tenkrát jsem si ji zamiloval. Obdivoval jsem její odvahu, její bezstarostnost. Pak jsem těžce nesl její odmítnutí.

"Copak je, Ari?" zeptal jsem se.

"Já…" váhala, jestli to má říct.

"Copak?" pohladil jsem ji po tváři.

"Miluji tě." zašeptala. Objala mě kolem krku, trochu přinutila se sklonit, což jsem udělal velmi rád a políbila mě.

Dlouho jsem ji držel v objetí. Chtěl jsem, aby tento okamžik byl věčný. Nakonec jsem to byl já, kdo jej musel přerušit.

"Ari, je ti zima. Celá se chvěješ."

"Trochu ano." přiznala se.

"Doprovodím tě domů." objal jsem ji kolem ramen a vykročili jsme.

"A zůstaneš se mnou?" zeptala se.

"A ty chceš, abych s tebou zůstal?" odpověděl jsem ji otázkou a podíval se na ni. Chvíli mlčela.

"Ano." odpověděla. Usmál jsem se a políbil ji do vlasů.

Před palácem si od strážného převzala izabeláka a společně jsme šli k domovu Ari. Odvedla koně do stáje a postarala se o něj. Nemohl jsem jí pomáhat. V kuchyni uvařila čaj a společně jsme se usadili na posteli v jejím pokoji. Dlouho jsme seděli.

Krásnou chvilku mi překazilo klepání na dveře. Ari vstala a šla otevřít.

"Frone?"

"Ari, můžu s tebou mluvit?"

"Jistě, co potřebuješ?"

Víc jsem neslyšel. Ari odešla na chodbu a zavřela za sebou dveře. Po delší chvíli Ari přišla. Na tváři jí pohrával blažený úsměv. Oči jí jen zářily. Zřejmě dostala od Frona dobrou zprávu. Znovu se ke mně posadila. Všechno mi řekla.

Večer se Ari musela postarat o čtyři koně. Rád bych jí pomohl s odklízením hnoje, ale Ari se nedala přesvědčit. Pomohl jsem jí aspoň s hřebelcováním Isabel a donesl jí vodu. Koně jsme i nakrmili.

Pak jsme se vrátili do domu. Ari mě poslala do lázně, abych se před večeří umyl. Když jsem se vrátil do kuchyně, dodělávala naši večeři. Objal jsem ji a políbil do vlasů.

"Běž se umýt, dodělám to." odsunul jsem ji od plotny.

"Už to skoro mám." namítla mi a chtěla se vrátit ke své práci. Nedovolil jsem jí to. "Dobře." podvolila se mi a odešla. Večeři jsem dodělal rychle. Ari se ještě nevrátila. Šel jsem jí naproti.

"Ari?" oslovil jsem ji přes dveře a zaklepal, "Neutopila ses mi?"

"Neboj, neutopila." zaslechl jsem odpověď.

"Můžu dál?" zeptal jsem se po chvíli.

"Chvilku počkej." slyšel jsem odpověď. Pak se dveře otevřely. "Dlouho jsi beze mě nevydržel." usmála se na mě Ari. Ten její úsměv…

"Víš, že mám s tímhle problém." objal jsem ji kolem pasu, "Víš, že ti to takhle moc sluší?" neodpustil jsem si poznámku.

"Nech toho. Jdu se obléci, je mi zima." zčervenala. Dostala se z mého objetí a oblékla se. Celou dobu jsem z ní nemohl spustit oči, jak byla nádherná.

"Mohl bys mi prosím rozčesat vlasy?" otočila se na mě s otázkou. Usmál jsem se. Chytil jsem ji za ruce a políbil ji.

"Rád." vzal jsem si od ní kartáč a hýčkal její vlasy. Pak jsme se vrátili do kuchyně. Spokojeně jsme se najedli a usedli v Ariiným pokoji. Objímal jsem ji. Ari usínala. Já jsem nespal. Pozoroval jsem ji. Byla v tu chvíli tak bezbranná. Chtěl bych ji chránit až do konce života.

Proseděl jsem tak celou noc. K ránu někdo zaklepal. Uložil jsem Ari a vstal. Za dveřmi stál Fron. Vypadal unaveně, ale také šťastně.

"Mára arin." pozdravil jsem.

"Mára arin, Bere." odpověděl trochu zaraženě, "Je tam Ari? Potřeboval bych s ní něco probrat. A je to důležité."

"Ano. Nechtěl jsem ji budit. Usnula a nic jí nebudilo. Žádné sny."

"To je skvělé."

"Probudím ji." zašel jsem zpátky do pokoje. Zaujal jsem stejnou polohu, jakou jsem opustil a pohladil jsem Ari po tváři.

"Ari." oslovil jsem ji. "Ari, je tu Fron a chce s tebou mluvit." šeptal jsem. Ari otevřela oči, "Mára arin." popřál jsem a políbil ji.

"Mára arin." odpověděla.

"Vstávej, chce s tebou mluvit Fron. Prý je to důležité." usmál jsem se. Ari vyskočila z postele.

"Kde je?" zeptala se.

"Ve svém pokoji."

Ari se usmála, políbila mě a zmizela ve dveřích. Dlouho spolu mluvili.