Na bruslích

Ber pokračuje ve výcviku Ari. Ovšem má pro ni i překvapení. Bere, povídej...

Vaše Vanimaré

Mířil jsem k Ari. Měli jsme jít šermovat. Nestihl jsem ani zazvonit na zvonec a dveře se otevřely.

"Mára rë." pozdravil jsem Frona s Jekem.

"Mára rë. Jdeš za Ari?" řekl Fron.

"Ano, budeme šermovat."

"Tak pojď dál. Je ve svém pokoji a chystá se."

"Fajn, děkuji. Uvidíme se u jezera." usmál jsem se.

"Tak zatím." rozloučili se a odešli.

Vstoupil jsem do domu. Vyběhl jsem schody. Hned v prvních dveřích jsem spatřil Ari. Stála zády ke mně. Chvíli jsem ji sledoval.

"Už jsi připravená?" zeptal jsem se. Ari se trochu lekla.

"Eee… ano." vzala ze stolu meč a přepásala se, "Půjdeme?" společně jsme opustili její pokoj.

"Jak ses dostal dovnitř?" zeptala se po cestě ze schodů.

"Potkal jsem ve dveřích Frona s Jekem. Řekli mi, kde tě najdu." usmál jsem se.

"No jo. Mamil, jdu šermovat." zavolala Ari do kuchyně. Melin vyšla na chodbu a objala Ari.

"Užij si to. Hlavně se nezraňte."

"Pokusíme se." usmál jsem se a objal Ari kolem ramen.

"Kde budeme trénovat?" zeptala se mě cestou.

"U jezera. Čeká tě tam překvapení."

"Proč mám pocit, že máš nachystané překvapení každý den?" zeptala se.

"No, asi ano." usmál jsem se a podíval se na ni.

"Že tě to baví." sklopila oči.

"Baví."rozesmál jsem se. Ari obracela oči vzhůru.

Došli jsme na místo. Na ledě se proháněla spousta obyvatel. Některým to šlo lépe, některým hůře. Ari trochu znervózněla.

"To chceš šermovat před tolika lidmi?" zeptala se.

"Tobě to vadí?" odpověděl jsem otázkou.

"Ne, když na mě nebudou civět." odpověděla mi nervózně.

"Tak začneme?"

"Jo, jdeme na to." tasila a postavila se do pravého gardu. Usmál jsem se a zaútočil.

"Ani ses nerozcvičila."

"Ale ano, jen o tom nevíš."

"No dobře." usmál jsem se.

Soustředila se na duel, ale prohrála. Skončila v mém objetí s mečem u krku. Chvíli jsem jí dal oddech. Ve druhém souboji se soustředila více, ale i přes soustředění byla opět poražena. Třetí souboj skončil nerozhodně.

"Tak teď to překvapení." řekl jsem a z batohu jsem vytáhl brusle. Ari se zarazila.

"Ne, to nemyslíš vážně."

"Proč ne? Je to zábava." stál jsem si za svým.

"Asi bych se měla k něčemu přiznat."

"Copak?" položil jsem jí ruce na ramena.

"Já…" váhala.

"Klidně mi to řekni."

"Já…" nenápadně mrkla na brusle a pak na led.

"Ari." sledoval jsem její pohled, "Neumíš bruslit?"

Odpověděla mi kývnutím. Jemně jsem ji pohladil po tváři a nadzdvihl bradu. Podívala se na mě.

"To není problém. Naučíš se to."

"Já nevím." bránila se a podívala se na bruslící, "Vypadá to jednoduše, ale…"

"Ari, snad se nebojíš? Neboj, nebudu se smát." povzbudil jsem ji.

"Nebojím se." ohradila se.

"Tak v čem je problém?"

"Problém je v tom, že jsem na tom v životě nestála. To je veliký problém." vysvětlila.

"Ari." oslovil jsem ji, "Tohle problém není." usmál jsem se, "Alespoň to zkus." díval jsem se jí do očí, "Prosím." zkoumal jsem její tvář a čekal na odpověď. Na co asi myslí?

"Uvidíme." řekla nakonec.

"Tahle odpověď mi nestačí."

"A co chceš slyšet?" zeptala se mě.

"Odpověď 'ano'."

Stále jsem ji přemlouval pohledem. Mlčela. Po chvíli sklonila zrak.

"Ari, mlčení souhlas?" znovu jsem jí nadzdvihl bradu, aby se na mě podívala.

"Ale ne dnes. Docela jsi mě unavil v šermu." usmála se.

"Nepovídej. To je snad poprvé, co jsi unavená." usmál jsem se a sbíral věci, co jsem měl s sebou, "Dovol, abych tě směl doprovodit domů." zeptal jsem se a nabídl jí ruku.

"No dobře. Dovolím, ale opovaž se na mě něco zkoušet, co se netýká šermu." odpověděla s úsměvem.

"No, co si o mě myslíš?"

"Radši nic." usmála se ještě víc.

Doprovodil jsem ji k domu.

"Ari, jsem rád, že jsi neodmítla a…" odmlčel jsem se, "a strávila se mnou příjemné odpoledne."

"Děkuji ti za odborný výcvik a…" umlčel jsem ji.

"Rád jsem to udělal." zašeptal jsem.

Pousmála se a sklonila hlavu. Nadzvedl jsem jí bradu a zahleděl se jí do očí.

"Ari." oslovil jsem ji a odstranil ji ofinu z čela. Vzal jsem její hlavu do svých dlaní a skláněl se. Stále jsem se jí díval do očí. "Ari, já…"

"Mára lómë." přerušila mě a sklonila hlavu, "Promiň." špitla a odešla.

Ve dveřích se ještě ohlédla, zamávala mi a vešla. Trochu zklamán jsem odkráčel domů.