Opět je tu neděle. Prní adventní neděle. Starý liturgický rok u je minulostí, nastává nový liturgický rok. Nedělní cyklus je C (na něm jsem začínala zpívat žalmy) a všední dny budou z prvního cyklu.
Dost liturgiky do budoucna, teď se vrátím trochu do minulosti.
V pondělí práce. Odpoledne jsem byla doma a už ani nevím, co jsem dělala. Nejspíš jsem odpočívala. V úterý opět práce, následovala kávička a zákusek s kolegyní. Navečer jsem vyrazila do Kounic, ale... Nejak se nezadařilo. Dojela jsem včas, ale mše se nekonala. V kostele tma, ohlášky žádné. Tak snad příště.
Ve středu opět práce. Po práci jsem jela za babičkou. Moc jsme si nepopovídaly. Potom jsem musela rychle nastříhat chvojky na věnec a nejlépe i věnec udělat. Stalo se tak. Večer jsem šla na mši svatou. U nás. Po mši jsem dodělala věnec.
Ve středu mi také došly objednané knížky. Většinou dárečky. Takže nebudu zveřejňovat. Snad se budou líbit.
Ve čtvrtek opět práce a následovalo kafíčko. Večer jsem šla do sboru. Těšila jsem se, že si v mezičase budu číst, ale nezadařilo se. Zkouška byla trochu jiná, než obvykle.
V pátek opět práce. Pak jsem byla doma sama, po velmi dlouhé době, a hrála jsem snad na všechno. Na violu, na flétny. Housle jsou stále v práci, tak na ně nemůžu hrát doma. Smůla. Snažila jsem se hlavně hrát na příčku.
Potom jsem šla na mši svatou a do orchestru. A nebyla jsem sama. Hurá. A měli jsme to i s občerstvením. Jedna členka oslavila osmnáct... Jóóó, kde jsou ty časy, kdy mi bylo osmnáct... To jsem skoro začínala ministrovat.
Večer jsem už byla doma. A chystala se na cestu do školy.
V sobotu jsem vstávala ve čtyři. Venku bílo, ale jinak docela příjemně. Autobus jel v čas. Pak jsem měla přestoupit na vlak a znovu na autobus. Vlak měl půl hodiny zpoždění. Nestěžuju si. Jen ten autobus jsem musela zrušit. A smála jsem se tomu. Pokud si vzpomínáte na rok 2014, je to přesně na den, kdy jsem nedojela do Brna. Přesněji řečeno, jela jsem tam, ale skončila jsem v Kojetíně, odkud jsem se vrátila do Olomouce. Velmi zajímavé.
Naštěstí mám kolegu, který jezdí autem. Hned jsem psala, jestli mě sveze. A svezl. Do Olomouce jsme dojeli včas na výuku. Měli jsme asi čtyři hodiny církevního práva (podotýkám, že tento předmět budu u zkoušky nejspíš opakovat) a pak tři hodiny dogmatické teologie (aneb, taky si zopakuju). Nejspíš. A to ještě nemluvím o spirituální teologii. No, tento rok bude zajímavý.
Cesta domů byla už v pohodě. V Brně jsem si asi hodinku počkala na vlak, ale ten jen včas. Také jsem tam potkala jednoho známého, tak jsme pokecali a kecali jsme celou cestu. A to bylo celkem i moje štěstí. Stáli jsme v hlavní budově a povídali si, když k nám přišel takový divný a silně cítitelný muž a začal na cosi nadávat. Nevšímala jsem si ho. Raději jsme odešli čekat někam jinam. Trochu jsem se obávala, že jde za námi, ale pak už jsem ho neslyšela. Nechtěla jsem se otáčet.
Cesta rychle utekla, pobavila jsem se a už jsem byla zase doma.
Dala jsem si koupel, polívku a šla spát.
V neděli jsem vstávala na mši svatou. Měl být cizí varhaník, tak jsem otvírala. Mše svatá probíhala jak je u nás zvykem. Nic nového. Slavila se první neděle adventní, žehnaly se adventní věnce. Také jsem tam měla ten svůj.
V liturgii jsem si ničeho zvláštního nevšimla. Což je dobře.
Odpoledne jsem jela za babičkou. Následovalo kafíčko a posezeí u adventního věnce. V podvečer jsem se šla podívat na rozsvěcení vánočního stromku na náměstí. Akce pěkná, ale docela dlouhá na tu zimu.
A to bude pro tento týden všechno. Ještě určitě vyjde další díl Bera.
Takže krásný první týden nového liturgického roku, první adventní týden a další týden roku 2018.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat