Tak rok se nám chýlí ke konci. Je za námi druhý adventní týden a já mám pocit, že absolutně nic nezvládám. Hlavně nezvládám dokončit svou bakalářku. Ale o tom zase jindy.
A co se vlastně dělo?
V pondělí práce. Trochu divoká hned po ránu. Jeden klučina si ve škole rozbil hlavu. Pak začal zvracet, tak jsme volali sanitku a nechali jej odvést. Maminku jsme samozřejmě kontaktovali. Učila jsem o hodinu méně. Kvůli pohřbu. Babičce už je teďka lépe. Teď už mi zbývá se za ni modlit. Po pořbu následovala hostina a pak už byl večer a já se musela nachystat na druhý den do práce.
V úterý opět práce. A mám pocit, že čím dál těžší. Naštěstí mě po práci čekalo příjemné posezení s kolegyní. Ovšem náladu mi trochu zkazilo zkyslé kafe. Zákusek byl výborný.
Večer jsem ještě utíkala do kostela na generálku před koncertem. Do školy jsem neudělala vůbec nic. Jak poslední dobou vždy.
Ve středu jsem si přivstala a šla na roráty. Těšila jsem se. Kněz je zpíval latinsky. Pak byla tichá. Trochu jsem znervózněla, když vzal Římský kánon. Zrovna, když spěchám do práce. No, ale i tak jsem si to užila.
Práce byla dlouhá. A odpoledne následovalo setkání v muzeu. Jídlo a pití a dárečky. No, nic jsem doma neudělala. Jako celý týden.
Ve čtvrtek už jsem pomalu, ale jistě vyhlížela víkend. Výuk celkem dobrá. A odpoledne místo kávičky čajík. A samozřejmě zákusek. Večer pak koncert. I přes zimu v kostele jsem si ho užívala. Hrála jsem až na poslední tři vystoupení. Prvně se sborem jsem si zahrála a zazpívala. A pak s orchestrem zahrála tři skladby a pak všichni dohromady. No, bylo to krásné.
Do školy jsem nic neudělala.
V pátek opět práce. Odpoledne jsem chtěla péct perníčky, ale místo toho jsem jela s bráchou nakupovat dárečky. Takže perníčky se musely časově posunout. Pak jsem utíkala na mši svatou. Začala jsem aspoň trochu s výzkumem. Přišla jsem domů, snědla jogurt a jela na druhou mši svatou.
Perníčky jsem dělala v pátek asi do devíti večer. A že jich je. A jsou dobré.
V sobotu jsem vstávala před šestou. Jela autem do Brna a pak do Olomouce. Jela jsem s klukama do školy. Oni jeli na zkoušku, já na výuku. Zkouška jim dopadla dobře. Naštěstí.
Měla jsem základy církevního práva a pak čtyři hodiny dogmatické teologie. V církevním právu jsem skoro spala. Dogmatika byla pro mě záživnější. V právu jsem ožila ve chvíli, kdy jsme začali probírat svátosti.
Pak už jsem se nechala odvézt kolegou s kolegou do Brna a dál jsem pokračovala vlakem. Cesta proběhla v klidu a pohodě.
V neděli jsem byla ráno na mši. Všechno jsem si pěkně odzpívala. Co mi ale vadilo, byla druhá eucharistická modlitba. V neděli. Ale asi si bohužel začíám zvykat. Už mě to nedokáže tak moc rozhodit.
Jedním z dnešních překvapení na mši svaté byl pes. Na začátku bohoslužby se kostelem proběhl pes. Nevím, čí byl, nevím, kde se vzal. Otec to dost těžce nesl. Ale na mši se to nijak neprojevilo. Asi se pejsek taky chtěl pomodlit s námi....
Dopoledne jsem si přečetla jeden krásný článek o hasičích. Doporučuji všem. Jedná se o článek v magazínu Víkend Mladé fronty dnes.
Odpoledne jsem spokojeně odpočívala a přemýšlela, co ještě budu do Vánoc dělat. Protože ty se nezadržitelně blíží.
Odpoledne jsem se taky trochu pospala a probrala si některé věci v počítači. Napsala jsem několik řádků do bakule a tím moje práce na ní tento týden skončila. Samozřejmě nesmělo chybět kafíčko a buchta. A k tomu ještě jedno kolo parkurového skákání. No jo, Vanimaré se musela aspoň chvíli dívat na koníčky. Jak bych si zajezdila, ale můj zdravotní stav mi to nedovoluje.
A zapomněla jsem se pochlubit adventním věncem. Takže teď.
A v týdnu jsem také vyráběla jednoho sněhuláčka.
A dodělávala dvě kuličky na setkání na zámku.
Fotky nejsou nijak upravované.
No, výrobků bylo tento týden více. Skoro všechny jsou vyfocené. Jen musím dát fotky do počítače.
Ještě jsem dělala zvoneček, ale ten v tuto chvíli není vyfocený. Stane se tak během týdne.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další adventní týden, poslední předvánoční, roku 2018.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat