Co se stalo?

Ani mezi Berem a Ari není vše tak, jak by si představoval. Ovšem Ber netuší, co se stalo. Chce ovšem, aby mu Ari vše vysvětlila. Neví však jak ji donutit s ním mluvit....

Vaše Vanimaré

Potkal jsem ji zcela náhodou. Kráčela ulicí přede mnou s Fronem po boku.

"Ari." zavolal jsem na ni. Když se otočili, došel jsem k nim, "Mára rë. Ari můžu s tebou mluvit?" zeptal jsem se.

"Zkus to." odpověděla mi.

"Ari?" ozval se Fron trochu zaraženě.

"Dovolíš Frone?" zeptal jsem se ze zdvořilosti.

"Jistě." odpověděl mi. Odvedl jsem Ari kousek od Frona.

"Ari, co se stalo za ten jeden den, co jsem byl pryč?" zeptal jsem se přímo.

"Za ten den se nestalo nic." odpověděla mi.

"Včera jsi utekla. Proč? Co jsem udělal?"

"Musíš to vědět? Mám pocit, že to víš."

"Co bych měl vědět?" stále jsem nechápal, k čemu míří a co chce vědět.

"Mně stačilo to, co jsem včera viděla." odvrátila se ode mě.

"Co jsi viděla?" otočil jsem ji čelem k sobě.

"Včera večer…"

"Hledal jsem tě."

"Ale našel jsi někoho jiného."

"Koho?"

"Acu. Proč jsi mi neřekl pravdu?"

"Teď tě trochu nechápu."

"Máš přítelkyni?" zeptala se. Otázkou mě zaskočila.

"Před čtyřmi dny jsem ti říkal, že mám slabost pro jednu osobu, kterou dobře znáš."

"Takže je to Aca. Tu dobře znám." skočila mi do řeči a odešla. Nevšimla si ani Frona, který stál kousek od nás. Cítil jsem hluboké zklamání, hluboké tak, jako nikdy předtím.

Začínala slavnost zimy. Stál jsem vedle svého otce a vedle Aci. Ari jsem zatím nikde neviděl. Sledoval jsem tanečníky. Brzy jsem spatřil Frona s Jarin a Jeka s Friinin. Ari ani její matku jsem neviděl. Proběhlo několik tanců. Pak jsem ji spatřil, jak tancuje s Jekem a pak s Fronem. Během toho jsem zjistil, kde stála. Spolu se svou matkou se posadila k jednomu stolu a sledovala tanečníky.

Přišel jsem k nim.

"Mára undómë." pozdravil jsem. Ari se zarazila a pomalu vzhlédla. Pohlédla mi do očí.

"Mára undómë." odpověděla na můj pozdrav Melin.

"Merelyë liltien, Ari?" oslovil jsem ji, když jsem se nedočkal odpovědi. Ari prvně pohlédla na svou matku.

"Jen běž." pobídla ji. Ari váhavě vložila svou ruku do mé. Dovedl jsem ji mezi tanečníky a postavili se do základního tanečního postoje. Vrhli jsme se do víru tance.

"Proč se pořád díváš tak naštvaně?" zeptal jsem se.

"Ještě ti to nedošlo?" odpověděla m otázkou.

"Hmm, asi ne. Řekni mi to." pobídl jsem ji.

"Proč?" chtěla vědět.

"Protože mě to trápí." řekl jsem upřímně.

"Tak dobře. Včera jsi přijel z výpravy. Hledal jsi mě, což mě těší, ale pak jsem tě viděla s jinou. Přesněji řečeno s Acou. Neřekl jsi mi, že máš trvalý vztah." začala a já se začínal usmívat. Ari se zarazila.

"Co se směješ?" nechápala.

"Ari, promiň, ale na to ses nikdy nezeptala. Navíc Aca není moje přítelkyně. Nech mě prosím domluvit. Aca je moje starší sestra." domluvil jsem.

"Cože? Já…" stále nechápala.

"Nic se neděje. Možná jsem ti to měl říct."

"Já… omlouvám se, že… že jsem tak vyletěla." sklonila hlavu. Mlčel jsem.

"Ari, nic se neděje." nadzdvihl jsem jí bradu a usmál se.

"Promiň." Najednou se mi nedokázala podívat do očí.

"Ari, neomlouvej se."

"Dobře. Pokusím se." pousmála se.

"Nepohrdneš zítřejším bruslením?" zeptal jsem se.

"To se ještě uvidí." usmála se znovu. Hudba dohrála. Vrátili jsme se k Melin, kde jsme se setkali všichni. Fron s Jarin a Jek s Friinin.

"Myslím, že vám popřeji dobrou noc." řekla Melin.

"Proč?" zeptal se Fron.

"Jsem unavená, půjdu si lehnout. A navíc, zítra by vám neměl kdo udělat snídani, až se vrátíte z flámu. Užívejte si. Mára lómë."

"Mára lómë." pozdravili jsme. Melin si vzala Ari trochu stranou. Něco si řekly, pak ji Melin políbila na čelo a odešla. Ari se za ní chvíli dívala. Pak se k nám vrátila.

Hudba začala hrát. Všichni okolo se brzy vytratili mezi tanečníky.

"Přidáme se?" zeptal jsem se Ari.

"Myslíš si, že to umím?" odpověděla otázkou.

"Nepodceňuj se. Už jsem tě dnes viděl tancovat." usmál jsem se. Už neodmítla. Chvíli jsme tancovali.

Najednou se ozval výkřik. Lekli jsme se. Ari asi nejvíc. Několik vojáků odešlo. K nám přišel Fron i Jek.

"Co se stalo?" zeptal se Fron.

"Nevím." odpověděla mu Ari.

"Půjdu to zjistit." řekl jsem a opustil je.

Nemusel jsem daleko. Pak jsem spatřil dva členy domobrany. Nesli nosítka. Za nimi šel Rdane.

"Rdane, co se stalo?"

"Znáš Melin?" zeptal se.

"Ano, je to matka Ari a jejích bratrů."

"Je zraněná. Velmi zraněná."

Pohlédl jsem na nosítka. Ležela tam Melin. Oči měla zavřené.

"Melin…" vydechl jsem.

"Bere… postarejte se…. o Ari… prosím." řekla mi. Chytil jsem ji za ruku.

"Nesmíte ji teď opustit." naléhal jsem. Už mi nic neřekla. Z koutku úst jí začala téct krev. Naposledy mi pohlédla do očí a zemřela. Společně s nosítky jsem šel zpět k sourozencům. Domobrana nesla nosítka za mnou. Spatřil jsem Ari. Hned jak mě spatřila, rozběhla se ke mně. Pak se ale zarazila. Došel jsem k ní a položil jí ruce na ramena.

"Co se stalo?" zeptala se. Na nosítka neviděla.

"Ari, je mi to líto…" nemohl jsem mluvit dál. Ustoupil jsem.

"Ne, to není pravda." řekla.

"Je to pravda, Ari." řekl jsem ji krutou pravdu.

"Že je to jen sranda, že zase vstane, Bere, že ano?"

"Ari, je mi líto, ale nevstane." stiskl jsem ji rameno.

"To není možné." ozval se Fron.

Ari došla k nosítkům a u její hlavy klesla na kolena. Hladila svou matku po vlasech. Pak přistoupil Rdane a překryl Melininu hlavu přikrývkou. Ari nejspíš pohlédla na zranění. Pak už jsem jen viděl, jak se skládá k zemi. Stihl jsem ji chytit dříve, než dopadla na zem. Odnesl jsem ji domů. Celou noc jsem hlídal její spánek, stejně jako už dřív. Pohnula se.

"Ari." oslovil jsem ji, "Ari, probuď se." hladil jsem ji po tváři. "Ari, jsi v pořádku?" zeptal jsem se.

"Co se stalo?" zeptala se a sedla si.

"Myslím, že tohle by ti měl vysvětlit Fron." řekl jsem, "Zavolám ho." vstal jsem a odešel z jejího pokoje. Frona jsem našel v kuchyni.

"Frone, je vzhůru. Měl by sis s ní promluvit." položil jsem mu ruku na rameno. Zdvihl hlavu. Byl velmi unavený, unavenější než když se strachoval o Ariin život.

"Jasně." vstal. Doprovodil jsem ho k pokoji. Fron vešel, ale já jsem zůstal venku. Bylo to jen mezi nimi. Neměl jsem právo jakkoli zasahovat do jejich rozhovoru.

Po chvíli vyšel, zavřel za sebou dveře a pokynul mi, abych ho následoval dolů do kuchyně. Sedli jsme okolo stolu a mlčeli.

"Mára arin." pozdravila nás Ari. Fron před ni dal misku s kaší.

"Už jste vybrali místo jejího posledního odpočinku?" zeptal jsem se po chvíli.

"Zatím ne. Nezjistil jsem, které místo měla ráda." odpověděl mi Fron.

"O něčem bych věděla." ozvala se Ari.

"Jaké místo máš na mysli?" zeptal se Fron.

"Mýtina se stromem uprostřed. Atar jí tam vyznal lásku. Myslím, že je to ideální místo." odpověděla mu Ari.

"Souhlasím." řekl Fron.

"Obřad budete muset odložit až po slavnosti. Slavnost by neměla být narušena." oznámil jsem jim.

"Dobře. Jdeme slavit." vstal Fron a i s Jarin odešli.

"Už půjdu." řekl jsem a vstal.

"Doprovodím tě." vstala Ari. Společně jsme opustili kuchyň.

"Večer tě očekávám." řekl jsem mezi dveřmi.

"Nevím, jestli budu schopná."

"Dobře. Namárië." políbil jsem ji na čelo a opustil jejich dům.

"Namárië." odpověděla Ari a vešla do domu.