Noční život

Dnes je to trochu kratší, ale o to snad zajímavější. Ber je na svatbě Velina a Ellaren. Doprovází Ari k pokoji a vrací se na hostinu. Při návratu do pokoje však nastane něco, co sám nečeká...

Vaše Vanimaré

Schylovalo se k půlnoci. Ari se rozloučila s Velinem a Ellaren a chystala se opustit společnost.

"Doprovodím tě."oznámil jsem jí.

"Není třeba."

"To nebyla otázka. To bylo moje rozhodnutí."

"Jak chceš." nechala mě jednat. Pomalu jsme kráčeli ztemnělými chodbami královského paláce. Venku stále pršelo a kapky bubnovaly na okenní tabulky. Doprovodil jsem ji k pokoji.

"Děkuji za doprovod a …Mára lómë." otvírala dveře svého pokoje.

"Ari." oslovil jsem jí. Otočila se ke mně. Políbil jsem ji na čelo, "Mára lómë." zašeptal jsem a odešel. Na chvíli jsem se vrátil na hostinu.

Dvě hodiny po půlnoci jsem se vrátil na pokoj, že půjdu konečně spát. Nestihl jsem si ani opláchnout obličej, když se z chodby ozval podezřelý rachot. Vešel jsem na chodbu.

U stěny stála Ari v noční košili a kolem jejích nohou žhavé uhlíky právě uhašené pochodně.

"Ari, co tu děláš?"zeptal jsem se.

"Nic, jen jsem se chtěla v pokoji na něco podívat, ale vyhasl mi oheň." odpověděla a chtěla odejít.

"Ari, stůj." zastavil jsem ji. "Prosím tě, nehýbej se z místa."

Trochu zmateně na mě pohlédla. Vykročil jsem k ní a vzal ji do náruče.

"Měla bych tu uklidit."

"To nech. Někoho zavolám, ať to uklidí. Nestarej se o to." nesl jsem ji ke dveřím jejího pokoje. Postavil jsem ji na zem.

"Zůstaň tady."

Vzal jsem nejbližší pochodeň a vrátil se k ní.

"Jdeme?" zeptal jsem se a podal jí ruku.

"Jdeme." odpověděla mi a pomalu otevřela dveře. Společně jsme prošli celý pokoj, ale nic podezřelého jsme nenašli.

"Promiň, že jsem tě vzbudila. Asi se mi něco…" nedopověděla.

"To nic Ari." vložil jsem se do její nedokončené věty.

"Já to okno zavřela." přistoupila k němu.

"Cože?" nechápal jsem.

"Někdo tu byl, ale už tu není." pohlédla mým směrem.

Došel jsem k ní, jemně ji odstrčil a okno zavřel.

"Jdi spát." řekl jsem jí a položil ji ruce na ramena. Zadíval jsem se do jejích krásných hnědých očí.

"No dobře." odkráčela k posteli. "Ještě jednou mára lómë a ……promiň to probuzení."

"Nic se nestalo." znovu jsem jí políbil na čelo, "Mára lómë." přihodil jsem poleno do ohně a opustil její pokoj.

Venku jsem se hluboce nadechl. - Dlouho už nedokážu udržet své city k Ari. - pomyslel jsem si. Vešel jsem do svého pokoje a konečně se poddal spánku.