Záchrana

Fron s Jekem a Berem opět vyráží na cestu. Kvůli životu Ari jsou všichni schopni všechno obětovat. Hlavně, aby byla jako dřív. Teď už to nechám ale na Berovi, aby řekl, co se dělo.

Vaše Vanimaré

Se svítáním jsem se vzbudil. Oblékl jsem se, opásal se mečem a vyšel se svými věcmi z pokoje. Snídal jsem za pochodu. Pomáhal jsem s přípravou cesty. Hodinu po svítání přinesl Fron Ari a mohli jsme vyrazit. Jel s námi i Mernkal a Oryat.

"Bere, děkuji za podporu." oslovil mě Fron, který jel delší dobu vedle mě mlčky. Zabýval se svými myšlenkami.

"Rád pomůžu. Znám tu léčitelku. Snad nám pomůže."

"Opravdu?" nevěřil mi Fron.

"Ano. Je dobrá. Postaví Ari na nohy." ubezpečil jsem ho. Fron se začal usmívat.

Zastavili jsme na oběd. Ari se ještě nevzbudila. Potom jel Fron ve voze. Nejspíš spal. Osaměl jsem na koni. Přidělené vojáky jsme poslali dopředu kontrolovat cestu. Byla tam s nimi i Jarin a Jek. Jel jsem vzadu sám.

Najednou se zvedla plachta na voze. Stál tam Fron s Ari.

"Co se děje?" zeptal jsem se a usmál se na Ari.

"Jdeme se trochu projít. Běž říct Mernkalovi, ať zastaví." odpověděl mi Fron. Popohnal jsem koně.

"Mernkale, prosím, zastavte. Ari je vzhůru a chtěla by se projít."

"Prrr." Mernkal zastavil koně a s nimi i vůz. Hnal jsem koně dozadu. Zastavil jsem, seskočil a pomohl Ari dolů. Ari obešla vůz.

"Mára rë, Ari. Jak se máš?" zeptal se Mernkal.

"Ujde to. Jak dlouho ještě pojedeme?"

"Tak tři, možná čtyři dny. Jedeme hodně na sever a musíme se vyhnout Severním horám.

"Můžeme pokračovat?" navrhla.

"Počkej? To chceš jít a my budeme pokračovat?"

"A co jste si myslel?"

"No dobře. Hyjé." Vůz se dal znovu do pohybu. Ari šla vedle něj. Z druhé strany šel Fron. Já se vrátil na konec vozu. Cesta ubíhala. Ari stále šla. Pak se na koni přihnala Jarin a něco začala řešit s Fronem. Pak Fron odvázal svého koně a odjel i s Jarin dopředu. Sesedl jsem a šel pěšky vedle Ari. Přijel Jek. Na druhé straně vozu uvázal koně a přidal se k nám.

"Zdravím tě Ari, Fron…"

"Fron mi vzkazuje, že si mám jít odpočinout." skočila mu nevychovaně do řeči.

"Jak to víš?"

"Fron by mi asi nic jiného nevzkázal."

"Takže, šup do vozu."

"A na kozlík nemůžu?" nevinně se na něj podívala.

"A tak jo. Překecalas mě. Můžete zastavit Mernkale?"

"Ale jistě. Prr." zastavil.

Jek jí pomohl nahoru a posadil se vedle ní. Já se vrátil do sedla a jel jsem za vozem.

Pomalu se setmělo. Zastavili jsme a rozdělali tábor. Ve voze spala Ari a Jarin. Vojáci si postavili stan a já se s Mernkalem, Fronem a Jekem uložil pod vůz. Noc proběhla bez vyrušení.

Ráno jsme vyrazili brzy. Poklidili jsme tábořiště a pokračovali v cestě. Ari se vzbudila později než minulý den. Ve voze jel pro změnu Jek. Společně jsme jí pomohli z vozu.

Mluvili spolu. Pak se Jek otočil na mě.

"Bere, postaráš se o ni?"

"Postarám. Nic se jí nestane." ujistil jsem ho. Jek sedl na koně a odjel dopředu. Šel jsem vedle Ari. Šli jsme asi hodinu.

"Ari nechceš si odpočinout?" zeptal jsem se.

"Ani ne." odpověděla. Mernkal přesto zastavil.

"Ari, nasedni. Ostatní mi zmizeli z dohledu." podal jí ruku. Nastavil jsem ruce a společně s Mernkalem jsme jí pomohli na kozlík. Posadil jsem se vedle ní.

"Drž se, Ari." poradil Mernkal a pobídl koně do klusu. Ari se trochu lekla. Přidržoval jsem ji, aby nespadla. Po chvíli této nepříjemné drncající jízdy jsme vpředu spatřili Frona.

"Utáboříme se tady." zavelel Fron.

S Mernkalem jsem vypřáhl koně. Pak jsem šel na dřevo.