Úkol splněn

Ber s Ari a jejími bratry se setkají s Maurem. Co se přesně stalo, nechám na vyprávění Berovi.

Vaše Vanimaré

"Připravte se na smrt." oslovil nás Maur chladným hlasem. Nikdo z nás nic neřekl.

"Můj pane." ozval se Hwesta podlézavým tónem, "Tu elfku nech mě."

"Ještě uvidím." odpověděl mu.

"Dobře. Ari, jdeme na to. Jeku, připrav se." oslovil nás Fron.

Ari se rozhlédla.

"Meldanildo, nech nás o samotě."

"Ale……" zkoušel odporovat Hwesta.

"Já to rychle vyřídím a pak si můžeš dojít pro tu elfku a dělat si s ní, co chceš."umlčel ho Maur. Hwesta odešel. Tasili jsme.

"Radši to vzdejte. Nemáte šanci." promlouval k nám Maur ve snaze rozptýlit naši pozornost. Málem se mu to povedlo. Ari pomalu skláněla meč a Jek také. Fron drbnul do Ari. Možná jí i něco řekl.

Pomohlo to. Ari znovu pozvedla meč.

Zaútočili jsme. Začali jsme zvolna. Zkoušeli jsme ho.

Ari několikrát skončila na zemi. Několikrát jsem o ni málem přišel, ale Fron zasáhl a odvedl Maurovu pozornost na sebe.

Znovu skončila na zemi. Viděl jsem, že už nemá sílu.

"Ari, vstávej." křikl na ni Fron. Maur se k ní blížil.

"Ari. Pěkné jméno, škoda, že se na její nositelku brzo zapomene." posmíval se.

"Jeku." křikl Fron. Jek zaútočil a Maur si mě přestal všímat. Fron přiběhl k Ari.

"Co se děje, Ari?" zeptal se.

"Nic, jen jsem unavená." odpověděla.

"Musíme to dokončit." řekl naléhavě Fron.

"Chtělo by to pauzu." namítl jsem.

"Něco takového si nemůžeme dovolit."

"Jek je tam sám?" vyjela na mě.

"Je. On to zvládne." utěšoval jsem ji.

"Musíme mu pomoct." vstala.

Obklopili jsme Maura ze tří stran. Do zad jsme se mu nedostali. Hlídal si nás. Očekával, kdy uděláme nějakou chybu.

Posmíval se, urážel, rozptyloval. Ari začínala být rozzuřená. Maurův výraz se změnil. Úsměv vystřídalo zděšení.

Najednou Ari zasáhla. Maur ji odhalil levý bok a Ari neváhala. Maur se na chvíli zastavil, ale Ari dál jednala. Zasáhla ho do hrudi.

"Ari." ozval se udiveně Fron. Ari se po něm podívala. Maur se ovšem nechtěl vzdát. Napřahoval ruku.

"ARI!" křikl jsem. Fron se probudil z údivu a rozběhl se stejně jako já k Ari. Chvíli na to jsem ji viděl, jak letí vzduchem na blízkou skalní stěnu. Vyrazila si dech.

"Jeku, sežeň pomoc. Rychle!" křikl Fron. Doběhli jsme k Ari. Nedýchala.

"Musíme ji rozdýchat." řekl Fron. Zaklonil ji hlavu a začal ji oživovat. Byla to jen chvíle, než začala znovu sama dýchat, ale mě to připadalo jako věčnost.

Vzal jsem ji do náruče a šli jsme k řece. Tam na nás čekal Hunson a ostatní.

Skřeti začali prchat. Armáda elfů postupovala velmi rychle. Do dvou hodin bylo po bitvě.

Nasedli jsme na koně a dojeli do tábora. Léčitelé se dali do práce. Předal jsem Ari do péče Izupovi. Nikomu jinému bych ji nesvěřil.

Já jsem usnul na prvním volném místě, které jsem našel.

Před setměním jsem se vzbudil. Vyšel jsem ze stanu. Potkal jsem Frona a Jeka. Jek někoho nesl. Byla to Friinin.

"Co se stalo?" zeptal jsem se.

"Friinin udělala to, co Ari v Rómenu." odpověděl mi Jek.

"Nebýt Jeka, tak Frenin nemá sestru." přidal se Fron. Jek odnesl Friinin do stanu k Ari. Izupa se jí hned ujal. Naštěstí neměla moc vážné zranění.

Společně jsme se šli najíst. Jek zůstal u Friinin.

Po setmění jsem s Fronem vešel do stanu, kde ležela Ari. Jek usnul na posteli vedle Friinin. Zřejmě úlevou, že to přežije. Že to přežijí obě.

Fron přikryl Jeka dekou.

"Jak na tom je?" zeptal jsem se.

"Spí. Podíváme se ještě na Ari a Friinin." odpověděl mi Fron.

Zahlédl jsem Ariiny oči. Byla vzhůru.

"Ari, ty jsi vzhůru?" podivil se Fron.

"Co…jiného…mi zbývá." vykoktala ze sebe. Fron se usmál.

"Ještě se půjdeme podívat na Friinin a pak se vrátím." řekl Fron.

"Co ta…tady dělá?" zeptala se.

"To, co jsi ty dělala v Rómenu. Šla proti vůli svého bratra bojovat." odpověděl a odešel.

Friinin spala. Zlomenou ruku měla staženou a srovnanou v dlaze. Vrátili jsme se k Ari.

"Bolí tě něco?" zeptal se Fron.

"Zatím ne."

"Jak 'zatím'?" nechápal její odpověď Fron.

"Ještě jsem neměla možnost se pohnout. To potom bude bolest." zívla.

"To se očekává."

"Jak dopadla bitva?" vyzvídala.

"To ti povím ráno. Vidím na tobě velkou únavu a uprostřed vyprávění bys usnula. Pak bys to chtěla slyšet znovu."

"Takže se toho asi nedočkám."

"Ne. Mára lómë." odešli jsme.