Na stromě strávili asi den. Pak museli pokračovat v cestě. Ari Berovi v jednu chvíli zachrání život. Na to se všichni dozví, kdo je vlastně ten vyvolený, který má zabít nepřítele.
Vaše Vanimaré
Brzy jsem byl dole.
"Co se stalo?" zeptal jsem se ho.
"Objevil se Maur." Dál jsme mlčeli. Seděli jsme tak do setmění. Za tmy Fron vyšplhal nahoru. Chvíli tam byl a vrátil se s Jekem.
"Bere, běž si odpočinout a dohlédni na Ari." oslovil mě Fron.
"Dobře."
"A nespadněte. Nebudeme vás tu chytat." usmál se.
"Mára lómë." řekl jsem a šplhal nahoru.
Ari seděla nehnutě a dost zamyšleně. Trochu se lekla, když jsem vylezl za ní.
"Máš hlad?" zeptal jsem se.
"Trochu." odpověděla.
Podal jsem jí balíček. Nepřítomně ho rozbalila.
"Děje se něco?" zeptal jsem se.
"Co by se mělo dít?" odpověděla otázkou.
"Něco tě hodně štve."
"Mě štve věcí. Kterou chceš slyšet první?"
"Vypovídej se. Pomáhá to."
"A komu asi."
"Komu chceš."
"Nemůžu už věřit jen tak někomu. Kdysi dávno jsem věřila Hwestovi a jak to dopadlo. Jsou z nás nepřátelé. Obyvatelé města mě viděli buď s doprovodem bratrů nebo Hwesty." začala se svěřovat, aniž by si to uvědomovala.
"A co Fron a Jek?"
"Ti ví všechno. U nich se mi neuleví." odmlčela se, "Oni mi prostě nepomůžou."
"A kdo by ti mohl pomoct?"
"Někdo, kdo není můj, jak bych to řekla …"
"Kdo to s tebou neprožívá."
"Něco podobného." dál mlčela.
"Odpočiň si, budu hlídat." oslovil jsem ji po chvíli.
"Pokusím se."
Vylezla o kousek výš, kde se na jednu posadila a o druhou se opřela. Usnula. Často se budila. Ani já jsem moc dobře nespal. Za svítání mě vzbudil Fron.
"Potřebuju vystřídat. Prosím."
"Dobře. Měl jsi mě vzbudit dřív."
"Běž za Jekem a pak ho pošli nahoru."
Pomalu jsem slézal.
"A objevil se Frenin."
"Opravdu?"
"Čeká dole s Jekem. Pošli ho tak za půl hodiny po Jekovi."
Začal jsem slézat. Po chvíli jsem stanul nad nimi.
"Mára arin. Jeku, máš jít nahoru." oslovil jsem ho.
"Dobře." Jek vstal a začal šplhat.
Sedl jsem si na jeho místo.
"Je nahoře Ari?" zeptal se najednou Frenin.
"Je. Spala, když jsem odcházel."
"A je v pořádku?"
"Nic jí není." Dost mě zarazilo, jak se Frenin o Ari zajímá.
"A co ty? Není ti nic?" změnil jsem téma.
"Ne, mě nic není."
"A co ostatní?"
"Jsou v pořádku. Stihli se schovat."
Půl hodina rychle utekla.
"Frenine, měl bys jít nahoru."
"Dobře." neodporoval. Za chvíli byl pryč. Osaměl jsem. Ne na dlouho. Nad sebou jsem vycítit někoho. Nejspíš Ari. Jek i Fron potřebovali odpočívat.
"Jen polez níž." oslovil jsem ji. Nahoru jsem se nepodíval.
"Co je nového?" zeptala se.
"Celkem nic."
Slezla dolů a posadila se ke kmeni stromu.
"Frenin už dorazil nahoru?"
"Dávno. Říkal něco o ostatních?"
"Jo. Že jim nic není."
"To je dobře." oddechla si. Sledoval jsem skřety. Na hromadu skládali dřevo.
"Bere?"
"No?" odtrhl jsem oči od činnosti skřetů a upřel je na Ari.
"Chtějí nás upálit, nebo vykouřit."
"Jak jsi na to přišla?"
"Jednoduše. Na co si myslíš, že je ta hromada suchého dřeva?"
"Na oheň. Takhle to dělali i včera."
"Tak blízko ke kmeni?"
"Tak blízko ne…"
"Už to chápeš? Tahle hromada dřeva by jim stačila nejméně na týden. Oni ji chtějí zapálit celou a co nejdříve. Co hodláš dělat?"
"Vrať se zpět k Fronovi a řekni mu, co jsi řekla mě."
"To si počkáš."
"Cože?"
"Ale nic. Vracím se nahoru."
"Pospěš si, prosím." podíval jsem se na ni.
"Budu se snažit." otočila se a lezla. Sledoval jsem dál činnost skřetů. Čekal jsem. Pokusili se hranici zapálit, ale zhasla jim. Po chvíli se o to pokusili znovu. Tentokrát se jim to povedlo. Na horu začal stoupat lehký dým. Stále houstnul. Špatně se mi dýchalo. Kašlal jsem, ale nepomáhalo to. Zajistil jsem se, abych v případě omdlení nespadl dolů. Brzy jsem o sobě nevěděl.
Pocítil jsem na tváři doteky. Pohnul jsem se.
"Bere, vzpamatuj se." oslovila mě Ari a trochu přitvrdila na fackách.
"Už jsem vzhůru, Ari." snažil jsem se ji přesvědčit, že už jsem vzhůru, aby přestala.
"Nejseš." odpověděla. Otevřel jsem oči a podíval se na ni.
"Kde jsou ostatní?"
"Dole. Snaží se nás dostat z průšvihu." odpověděla a podala mi láhev s vodou. Trochu jsem se napil a pokusil se vstát. Ari mě nutila nevstávat.
"Jdu jim pomoct."
"Nikam nepůjdeš. Máš tady sedět. Vzkazuje ti to Fron."
"Dobře a ty?"
"Já jsem na tom stejně."
"Co se stalo?"začal jsem se vyptávat.
"Skřeti se nás pokusili vykouřit."
"Takže jsi myslela správně."
"Jak jinak."
Dál jsem se neptal. Mlčeli jsme a čekali, co se bude dít dál. Dole se snažili oheň uhasit. Po chvíli jsme zaregistrovali pohyb.
"Asi se vrací Fron." namítla Ari.
"Vidím."
Fron vyšplhal až k nám.
"Tak co?" vybafla na něj Ari otázku.
"Skřety jsme pobili, máme volnou cestu."
"A Maur?" zeptal jsem se pro změnu já.
"Beze stopy zmizel.
"Jak daleko ještě pojedem?"
"Jen kousek. Jsme skoro na místě. Koně máme skoro všechny. Bude to celkem rychlé."
"Kdo přesně nemá koně?" zeptala se Ari.
"Frenin a Orotil." odpověděl jí Fron, "Půjdeme?"
"Jasně."
"Koně vyřešíme společně." Slezli jsme dolů, kde na nás čekali ostatní.
"Žádné vážnější zranění není?" zeptal se nás Hunson a za otěže držel Lafa.
"Pokud do toho počítáš i drobné přidušení, tak se hlásím." odpověděl jsem mu. Hunson se na mě podíval a pousmál se.
"Máš smůlu. Nepočítám. Vám nic není Ari?" otočil se k Ari.
"Maximálně drobné oděrky a přiotrávení."odpověděla, "A to do seznamu vážných zranění nepočítáte."
"Budeme pokračovat?" ozval se Orotil nevrle. Moc se mu nelíbil náš současný postup. Nebo jsem mu vadil já. Nemluvil se mnou od té doby, co jsem se zastal Ari..
"Jak vyřešíme problém s koňmi?" zeptal se Fron.
"Orotil pojede s Ari a Frenin s Berem." hravě to vyřešil Hunson. Předal otěže Ari. Všichni jsme sedli na koně.
První hlídku dělal Hunson. Bavil jsem se s Freninem. Orotil jen občas něco poznamenal. Ari skoro usínala v sedle.
"Za chvíli jsme u cíle." řekl najednou Oryat. Hunson stál vpředu a čekal na nás. Dojeli jsme ho.
"Děje se něco?" zeptal se Orotil.
"Jsme na místě." sesedl z koně, "Poradíme se o tom, co bude dál a pak si všichni odpočinete. Já a Orotil budeme hlídat." oznámil nám.
Ari seskočila z Lafa, přivázala ho ke stromu a usedla s námi do kruhu.
"O čem se chcete bavit?" zeptal se Jek.
"O tom, co přece uděláme, ne?" odpověděl mu Fron.
"Teď budeme spát. Zítra vstaneme brzy a ještě za tmy přebrodíme řeku. Následně se uvidí. Cílem je zabít Maura, jak řekl Heru, všemi možnými dostupnými prostředky. Volbu osudu známe všichni. Uvidí se až na místě, kdo je její součástí a kdo ne. Tak mára lómë."
Něco málo jsem snědl. Ari spala kousek od Frona a Jeka. Usnul jsem brzy.
Někdo se mnou třepal. Snažil se mě vzbudit. Otevřel jsem oči. Nade mnou se skláněl Hunson. Nemluvili jsme. Osedlal jsem koně. Sledoval jsem Ari. Celou dobu se držela Frona. Mluvili spolu. Pak je vyrušil Orotil.
Za tmy jsme překročili řeku. Na průzkum šel Hunson. Po půl hodině se vrátil. Překvapivě se usmíval.
"Čemu se směješ?" zeptal se ho jeho bratr Orotil, "Bitevní pole je vylidněné?"
"Ne, ale největší stan nemá žádnou stráž. Máme cestu volnou."
"Kdo ví, kolik jich je uvnitř, pokud uvnitř vůbec někdo je." Namítla Ari.
"I to je možné. Jdeme na to?" zeptal se Fron.
"Zatím jde všechno podle plánu. Pokuste se zůstat co nejdéle v utajení. Jinak………zlomte vaz."
Opět jsme vyrazili.
Kryli jsme se za stromy. Ari vyrazila hodně dopředu. Za ní se držel jen Fron.
Do háje, prošli kolem hlídky. Ta je brzy spatřila a vykřikla. Fron jednal rychle. Hlídka byla zabita. Ari se pochvíli začala plížit k rohu stanu. Tam jsem viděl čekat Bala. Nemohl jsem ji varovat. V jednu chvíli se zastavila. Otočila se směrem k Fronovi a Freninovi. Ten ji po chvíli pokynul, aby pokračovala.
Ari nakoukla a Bal vystřelil. Dál jsem ji nemohl sledovat. Musel jsem bojovat.
Když jsem dobojoval, přišel jsem k Ari a Fronovi. Chvíli jsem se na Ari díval, ale pak jsem radši zaměřil svou pozornost do okolí. Hunson ani Jek se neobjevili.
"Kde jsou?" zeptal se Fron Orotila.
"Obejdeme stan a uvidíme." odvětil mu.
"A jak se rozdělíme?"
"Vy, Ber a Ari a já se zbytkem."
"Tak jdeme." pobídl nás Fron a sám šel první.
Na druhé straně stanu jsme našli Jeka s Hunsonem. Proti nám stál Maur. Nečekal jsem ho.
"Teď už je to jen na vás. Hodně štěstí." popřál nám Hunson a spolu se svým bratrem a Oryatem se vzdálili. Maur mezitím tasil meč. Kousek od něj jsem spatřil Hwestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat