Ber se ocitl s Ari v táboře. Izupa se během jejich pobytu rozhodl pro jinou taktiku a posílá je se svou osobní ochranou na sever vyhledat Maura. Co se dělo po cestě? Vyprávění nechávám na Berovi.
Vaše Vanimaré
"Bere, vstávej." Někdo se mě snažil vzbudit.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
Prospal jsem skoro celý den. Fron se mě snažil vzbudit. Ari ještě spala. Vyšel jsem ze stanu a sedl si k ohni. Už tam seděl Jek, Hunson, Orotil, Frenin, Izupa a ještě další dva z jeho osobní stráže. Dostali jsme něco k jídlu a plný měch vody.
"Maur si nebude hlídat severní stranu tábora, protože jsou tam hory. Je dost pravděpodobné, že se zaměřil jen na jih, kde jsme my. Případně se zaměří ještě na východ, kde není chráněn řekou. Uvidíme.
Za chvíli se přidala Ari s Fronem.
"Máš hlad?" zeptal se Fron Ari.
"Myslím, že bych do sebe nic nedostala."
"Jak myslíš."
Ari se rozhlížela.
"Už jsme tu všichni, takže můžeme začít. Byli jste vybráni k důležitému úkolu. Přebrodíte tady řeku a pojedete na západ tak daleko, až neuvidíte zář ohně z bojiště. Pak se stočíte na sever a podél řeky pojedete až k horám. Vaším cílem je najít Maura a zneškodnit ho všemi možnými dostupnými prostředky." na chvíli se odmlčel, "Všichni jste byli seznámeni s Volbou osudu. Nechtěla se naplnit, tak ji musíme trochu pomoci. Přeji vám všem hodně štěstí." vstal a opustil nás.
"Kdy vyrazíme?" zeptala se Ari Frona.
"Ještě za tmy. Potřebujeme se nezpozorováni dostat na druhou stranu řeky a co nejdál od tábora."odpověděl jí Fron.
"Proč na druhém břehu, proč ne na tomto?" dotírala dál.
"Z té strany nebude útok čekat." odpověděl jsem jí. Stál jsem těsně za ní a trochu ji vyděsil.
"Jak to? A co když bude? Jediná strana, kterou nebude hlídat je severní…"
"S velkou pravděpodobností nebude hlídat ani západní. Všechny jednotky poslal dopředu." skočil jsem jí do řeči.
Celou cestu jsem šel vedle ní. Koně jsme měli uvázané vedle sebe.
"Jak to víš?"
"Izupa něco podobného říkal, než jsi s Fronem přišla." odpověděl jsem na její poslední otázku. Pak už se neptala.
Sedli jsme na koně a přebrodili řeku. Dlouhou hodinu jsme jeli na západ. Pak jsme se stočili na sever. Začalo pomalu svítat. Za plného světla jsme zastavili.
"Zastavíme. Chvíli si odpočineme a potom budeme opatrně pokračovat." informoval nás Hunson. Izupa ho pověřil vedením skupiny. Odsedla jsem Brana a přivázal jej ke kolíku.
"Oheň zapalovat nebudeme. Mohli by nás vycítit." řekl Hunson.
"Možná nás vycítí i tak." řekla na to Ari polohlasně, ale slyšeli jsme ji všichni.
"Cože?" reagoval Hunson a Orotil s Freninem.
"Jak to?"
"Jestli začne foukat ze západu, tak je máme za chvíli tady." odpověděla, "Mají lepší čich než my."
"Musíme si dávat pozor na vítr." poznamenal Hunson.
Pak se Ari bavila převážně s Fronem. Pak odešel. Posedali jsme si na zem a bavili se. Překvapivě vládla dobrá nálada.
"Ari, pojďte si k nám sednout, prosím Vás." oslovil ji Hunson.
"Pojď Ari, nás se bát nemusíš." otočil se na ni Jek.
"Někdo by měl hlídat."
"Hlídá Frenin."
Jmenovaný se otočil a upřeně se na ni zadíval. Pomalu došla k Jekovi a posadila se vedle něho.
"Co řešíte?" zeptala se.
"Zatím nic." odpověděl Jek, "Čekáme na Frona."
Ari si odejmula kolena a položila na ně hlavu.
Po chvíli přišel Fron s jídlem. Jídlo jí položil do klína. A posadil se vedle. O něčem se začali bavit. Její dlouhý cop ji přehodil přes rameno. Ari se podívala, co Fron myslel. Pak jí vlasy zkrátil.
"Jak budeme pokračovat?" zeptal se Jek Hunsona.
"Asi budeme čekat na šero."
"A nemůžeme pokračovat pomalu dál?" zeptal se Fron.
"Jak to myslíte?" nerozuměl otázce Hunson.
"Jednoduše. My půjdeme pěšky a koně povedeme." vysvětlil Fron.
"Vyrazíme ale až po poledni." uzavřel debatu Hunson, "Kdo chce, může se trochu prospat."
Zalehl jsem hned na místě.
Kolem poledne mě probudil Fron. Osedlali jsme všechny koně a vyrazili. Chvíli jsem nesl Ari. Tu jsme nechali spát. Vystřídal mě Jek.
Ari se vzbudila za tmy. Chvíli rozmlouvala s Jekem a Fronem.
"Nasedat. Teď už můžeme jet." poznamenal Hunson.
Ari šla k Lafovi. Sedla jsme koním na chvíli zase sundali. Bylo třeba je znovu osedlat. Ari se ohýbala pro své sedlo.
"Nechceš pomoct?" zeptal jsem se. Ari se narovnala. Neváhal jsem a vzal jsem sedlo. Zaraženě mě následovala.
"Co tě to napadlo?" zeptala se mě.
"Nic, jen drobná pomoc." odpověděl jsem jí a položil sedlo na Lafa.
"Díky, ale zvládla bych to sama." připevnila sedlo podbřišníkem, ovázala Lafa od kolíku a nasedla na něj. Všichni už byli v sedlech. Nasedal jsem jako poslední.
Pomalu jsme postupovali dál. Bylo jasno. Nad hlavami nám zářily hvězdy. Jel jsem s Freninem za Ari a Fronem. Frenin Ari upřeně pozoroval. Bohužel jsem ho nemohl rozptýlit mluvením. Potřebovali jsme postupovat v naprostém tichu. Před námi najednou zaplály dva ohně.
"Co to je?" zeptala se Ari.
"Asi nějaká hlídka, ale tak daleko od tábora?" divil se Hunson.
"Je načase, abychom to prozkoumali." řekl jsem a pohlédl na Ari.
"Na průzkum půjde tedy Frenin a… třeba Ari." ozval se Hunson.
"Nemůžeme riskovat, že Ari omylem zraní." Protestoval Fron.
"To jsem si neuvědomil. Půjde tedy Oryat." řekl Hunson. Oryat souhlasil a společně s Freninem odešel bez koně.
Ari ještě něco řekla Fronovi, ale neslyšel jsem co.
"Snad se nebojíš?" zeptal se jí Fron. Ari se na mě koutkem oka podívala.
"Nebojím se toho, co je před námi, ale toho, co by Frenin udělal až bychom byli z dohledu." odpověděla mu. Podíval jsem se po ní. Domyslel jsem si, že by se Frenin snažil Ari znovu vyznat lásku. Platonickou.
Čekali jsme na návrat zvědů. Ari se opřela o Frona. Po chvíli ohně uhasly a Frenin i Oryat se vrátili.
"Tak co to bylo?" zeptal se Hunson.
"Jen výstražné ohně." odpověděl Oryat.
"Takže žádná hlídka?"
"Ne."
"Dobře. Budeme pokračovat." zavelel Hunson.
Dopředu byl poslán Fron a Jek dělal spojku. Jel jsem s Freninem za Ari a Oryatem. Pak se Oryat objevil vedle mě. Povídali jsme si, ale moc jsem ho nevnímal. Zaregistroval jsem Frenina vedle Ari. Začal mu vyhazovat kůň a Ari musela vybočit. Okamžitě jsem se ocitl vedle ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat