Tak je tu opět neděle. Celý týden utekl jako voda. A co se vlastně dělo?
Hned v pondělí jsem začala cítit bolesti v třísle. Po důkladné prohlídce daného místa jsem si uvědomila, že zase pojedu na chirdu. Ještě jsem se toho nezbavila. Už to bude trvat v listopadu šest let.
Ale to by nebylo to nejzajímavější ze dne.
Hned v pondělí jsem vyšla z domu. Před domem na silnici máme kostky. A bylo mokro. Aspoň jsem si to myslela. Bleskla mi hlavou myšlenka, že v noci pršelo a válela jsem se po zemi. Rozjely se mi nohy a já dosedla na zadek. Na zádech tři kila v batohu, které mi možná i uchránily hlavu od kontaktu se zemí. Co jsem ovčem neochránila byla noha. Zase jsem si přisedla kotník.
Do práce jsem naštěstí došla už bez pádu a přežila jsem celý den na nohách včetně tělocviku. (To mě spíš bolelo to tříslo...)
Odpoledne už to venku neklouzalo. Bezpečně jsem se dostala domů. Pak mě začala pomalu pobolívat ta noha, hlavně kotník. Tak jsem vytáhla obinadlo a stáhla to.
Do večera jsem se věnovala bakalářce. Když jsem k tomu udělala všechny náležitosti a dala je každou na samostatnou stránku, tak si mi to natáhlo na deset stránek. A taky jsem něco málo napsala mezi tu hromadu nadpisů.
V úterý jsem se do práce naštěstí nemusela klouzat, ale stačilo, že jsem šla. V práci jsem se vrátila ke svým dětem, ale daly mi do těla. Představovala jsem si svůj návrat trochu jinak. No co, snad se trochu umoudří do pátku, říkala jsem si.
Odpoledne po práci jsem se chvíli věnovala bakalářce, respektive překladu z němčiny. Pak jsem si zkusila test ze speciální pedagogiky. Napsala jsem tam všechno, co jsem věděla, ale výsledek mě dost zarazil. Bylo tam deset otázek. Kromě jedné byly všechny otevřené. Tak jsem to vypsala a odevzdala. Měla jsem jen jednu správnou odpověď, ale ani jednu špatnou. Tak fakt nevím, co tam budu psát... Trochu nepochopitelné.
Potom jsem šla s kolegyní na kafíčko a zákuseček. Poslední dobou se nějak nechávám rozmazlovat. Měla bych s tím skončit. Do večera jsem se věnovala překladu z němčiny. Už si pomalu začínám zvykat na ty jejich děsný dlouhý složeniny. A hlavně už píšu rychleji.
Ve středu jsem jela na chirdu. Zase se mi vrátíl můj dlouhodobý zdravotní problém. Taže místo práce k doktorovi. V čekárně jsem dlouho nebyla. Šla jsem na žadu jako třetí. Pan doktor si řízl a odstranil hnis. A jela jsem domů. Do práce jsem nešla. Do večera jsem se věnovala bakalářce.
Ve čtvrtek jsem opět jela na polikliniku na převaz a kontrolu. Za dětmi do práce jsem šla na dvě hodiny. Do večera jsem se věnovala bakalářce. A v pátek to stejné. Tentokrát si ujel autobus, tak jsem za dětmi šla jen na půl hodiny. Odpoledne jsem šla na křížovou cestu. Pak jsem se snažila se věnovat bakalářce a hlavně překladu. U toho jsem koukala na Četnické humoresky.
V sobotu jsem spala. Konečně. Po celém dlouhém týdnu. Pak jsem se věnovala bakalářce až do večera. I když odpoledne jsem si zašla na čaj s kolegyní. Potřebovala jsem něco ve spolupráci vyřešit. Pak už byl večer a já se znovu věnovala bakalářce.
Přes poledne jsem se dívala na Pevnost Boyard.
V neděli jsem byla na mši svaté. Už byla mše svatá. A pak opět bakalářka, překlad a Pevnost Boyard.
Do večera jsem se věnoval bakalářce a psychicky se připravovala na návštěvu lékaře. Už zase.
A to bude pro dnešek asi všechno. Asi za hodinu vyjde další část z pohledu Bera.
Tak přeji krásný další týden roku 2018. Snad už bude venku krásně. Takže vyrazte do přírody. Já jdu prosedět hodiny u počítače.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat