Tak je tu opět neděle. A co se dělo?
V pondělí práce a dost náročná. Byla jsem poslána do svou tříd zároveň. Učila jsem v B i v C. Celkem dvacet dva dětí. Nějak jsem to zvládla. Dvě hodiny jsem dokonce spojila i všechny tři první třídy. Jednu jsme měli tělocvik a druhou se dívali na pohádku.
V úterý to stejné. Ve třídě dvacet dva dětí a tentokrát návštěva knihovny. Den uběhl strašně rychle. Večer jsem se učila a četla povinnou literaturu.
Ve středu opět práce, bolest v krku, učení a mše svatá. Liturgie byla klasická.
Ve čtvrtek opět práce, učení a pak večer sbor. Navíc byl pryč i taťka, takže jsem hlídala kotel a jeho sání vzduchu z venku. Každý den jsem si musela ráno vzít majzlík a kladivo a odsekávat led.
V pátek opět práce, kafe, učení, mše svatá a učení. Respektive překlad. Ani orchestr ani katechismus z důvodu nemoci důležitých lidí nebyl. Škoda, na ten katechismus jsem se těšila.
V sobotu jsem dopoledne jela do školy. Na poslední zkoušku před státnicemi. Cesta tam probíhala normálně. Na místě jsem byla půl hodiny před začátkem. Zkouška probíhala formou testu. Měli jsme na něj asi půl hodiny. Pak jsme čekali na výsledky. A překvapivě jsem zjistila, že jsem dopadla celkem dobře. Odešla jsem s B. Poslední zkouška vrámci studia teologie. Bohužel jsem se opět nedočkala známky A. Nemám ani jednu. Tak už jedině státnice nebo pak na magisterském.
Cesta zpět už byla zajímavější. Prvně mi asi v pět ráno napsali, že nebude v autobuse k dispozici toaleta. A odpoledne už mi napsali, že pojede jiný autobus. Takže žádný čaj, žádné kafe. Jen dlouhá a docela nudná cesta.
Na florbal jsem večer nešla, stejně ani nebyl.
Za odměnu za splněnou poslední zkoušku jsem navštívila papírnictví v Olomouci a pak jsem se podívala na film Letopisy Narnie, Lev, čarodějnice a skříň. Já prostě takové filmy miluju.
V neděli jsem byla na mši. Vlastně to ani mše nebyla, protože kněz byl nemocen a byla jen bohoslužba slova.
Liturgie byla v některých chvílích dost zajímavá.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Třeba modlitba Páně byla s dětmi, ale bez eucharistie na oltáři. Výzvu k pozdravení pokoje říkal akolyta... V této chvíli jsem se nestačila divit. Stejně tak propuštění lidu říkal akolyta. No, radši už víc komentovat nebudu.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard, jednou vyhráli před osmnátct tisíc a podruhé před třináct tisíc. No, snažili se.
Po Pevnosti jsem vytáhla své brusle a šla bruslit. V jednom místě na řece to nepěkně lupalo, tak jsem tam radši nejezdila. Vydržela jsem to asi tři čtvrtě hodiny. Pak mě začaly zlobit třísla. Znovu. Myslím, že budu volat pana doktora. To už totiž není normální. Už několik let se mi to vrací a já už nevím, co s tím mám dělat.
Pak jsem si dala s rodiči kafíčko.
Celý týden jsem jedináček, protože brácha je na službce. Tak si to užívám. Samozřejmě nesmělo každý, vlastně skoro každý den chybět kafíčko.
A to bude pro dnešek asi všechno. Další díl z pohledu Bera už vyšel před půl třetí, takže si mžete přečíst.
Jinak přeji všem krásný další týden roku 2018.
Velké mrazy jsem nějakým docela záhadným způsobem přežila. Supl taky,, i když rýma se mi nevyhnula. Snad nebudu muset jít na neschopenku. Ale tu já nechci...
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat