Další dopis

Další část se týká asi jen jediného dne. Ber odpočívá před rozhodující bitvou, ale jeho odpočinek je narušen. Hwesta se opět ozývá. Teď už nechám vyprávět Bera.

Vaše Vanimaré

Brzy ráno přišel Fron. Nebylo ani světlo ani tma.

"Mára arin." pozdravil mě zvesela. Spánek mu prospěl.

"Mára arin." odpověděl jsem mu.

"Byla noc bez problémů?"

"Ano. Nic se nedělo."

"Tak ji jdeme vzbudit."

"Dobře."

Fron vešel do pokoje. Společně jsme šli na snídani. Fron pak doprovodil Ari na cvičiště. Já se uložil aspoň k chvilkovému spánku.

Před obědem jsem vstal a chtěl se věnovat Branovi. Do stáje jsem ale nedošel. V půlce cesty jsem potkal Ari s Fronem, Jekem a Mernkalem. Vešli jsme do poradní místnosti.

"Zase dopis?" zeptal jsem se Ari. V odpověď jen kývla hlavou. Posedali jsme do kruhu dál od dveří.

"Hwesta opět udeřil. Poslal další dopis." začal Fron.

"Kolik už jich bylo?" zeptal se Mernkal.

"Tohle je pátý." odpověděl jsem.

"V každém dopise upozorňoval na to, co chce Ari udělat, nebo udělal." oznámil Fron.

"Tušíte, co udělá teď?" zeptal se Mernkal.

"Ne. Z toho důvodu si je čteme." vysvětlil Fron.

"Tak začneme. Kdo bude číst dnes?" neodpustil jsem si otázku.

"Já se toho klidně ujmu." ozvala se Ari.

"Jak chceš. Začni tedy." vyzval ji Fron.

"Milá Ari

Dlouho jsem Ti nic nenapsal. Docela dost mě to mrzí, ale nebyl čas. Dlouho jsme se také neviděli. Jen u Hraničního lesa a to já nepočítám, ale i to brzy napravíme. Viděl jsem, jak Tě učí elita v boji a slyšel, co se má stát. Nemysli si, že nevím, co je volba osudu. Vím všechno. Brzy se znovu setkáme a nebude to jen na pár minut. Bude to trochu delší, než Ti bude příjemné.

Co tím myslí?" zeptala se zděšeně.

"Nevím. Třeba se to dozvíme, až to dočteme. Pokračuj prosím." vybídl ji Fron.

Ještě chvíli váhala, zhluboka se nadechla a pokračovala.

"Tak jo.

Mám své plány a ty hodlám uskutečnit. Doufám, že mě v nich podpoříš. Víš, jak moc Tě miluju a jak mi na Tobě záleží.

Tvůj milovaný Hwesta

P.S.: Doufám, že mi ohledně mých plánů vyjdeš vstříc. Drahoušku.

Dočetla a pohlédla na nás. Mlčeli jsme.

"Co z toho vyplývá?" zeptala se.

"Že tě hodlá uvěznit." odpověděl jí Fron.

"Ne."

"Asi je to tak."

"Všechno?" zeptal se Jek.

"Jestli nejsou dotazy, návrhy, nebo něco podobného?"

"Vrátím se na cvičiště." řekla a vstala. Za chvíli pomalým krokem opustila místnost. Brzy ji následoval i Fron s Jekem.

Když jsem vyšel já s Mernkalem, už byla Ari na cvičišti. Já se konečně dostal ke svému koni. Ari už jsem do večeře nepotkal. Setkali jsme se u stolu.

"Kde jste? Už jsme vám to chtěli sníst." promluvil Jek.

"Stejně bys to nespořádal." popíchla ho.

"Nevěříš? Mám ti to dokázat?"

"A co bych jedla já?"

"To nevím, ale pokud se neotočíš, budeš opravdu bez večeře." vyzval ji Jek.

Já s Fronem jsme se vrhli na Ariinu večeři. Potřebovala trochu rozptýlit, což se nám povedlo. Následně se Ari vrhla na moji a Fronovu večeři. Jek se smál.

Po večeři jsme ještě chvíli seděli.

"Jdu spát. Mára lómë." oznámila nám.

"Máme tě doprovodit?" zeptal se Jek.

"Ne." odpověděla.

"Stejně jdeme všichni." vstal Fron. Následovali jsme ho. Doprovodili jsme Ari.

Před jejím pokojem chtěl opět zůstat Fron. Chvíli jsme seděli spolu. Fronovi viditelně padala hlava.

"Běž spát." řekl jsem do ticha. Fron si protřel oči.

"Není třeba."

"Tvrdohlavost máte očividně v rodině. Jsi stejně tvrdohlavý jako Ari." řekl jsem Fronovi s úsměvem.

"Proč myslíš?" usmál se.

"Taky si nechceš nechat pomoci." odmlčel jsem se, "Myslím to vážně. Běž spát. Kdyby se něco dělo, tak tě vzbudím." položil jsem mu ruku na rameno.

"Tak dobře. Mára lómë." usmál se nakonec Fron, zvedl se a odešel do svého pokoje.

"Mára lómë."

Osaměl jsem.Byl klid. Ovšem ne dlouho.

Najednou Ari vyjekla. Vyskočil jsem na nohy a vešel do pokoje. Potichu jsem postupoval k její posteli. Ari tasila meč. Musel jsem se trochu bránit, málem jsem schytal ránu. Chytil jsem ji za ruku. Vyjekla znovu. Druhou rukou jsem ji umlčel.

"Ari, to jsem já." oslovil jsem ji. Chtěla mě kousnout. Stále se snažila se osvobodit.

"To jsem já, Ber." oslovil jsem ji znovu. Okamžitě přestala.

"Co tu děláš?" zeptala se naštvaně.

"Mám hlídku před tvým pokojem. Křičela jsi. Vzbudila bys celý dům."

"Kde je Fron? Měl tu být on?"

"Poslal jsem ho spát. Potřeboval to."

"To jo." řekla potichu. Vstala z postele. Slyšel jsem, jak nahmatala lampu a pokusila se ji zapálit. Nepovedlo se jí to. Pomalu se vydala ke dveřím. Sledoval jsem ji až na chodbu. Zastavila se pod pochodní. Pokusila se zapálit svíčku, ale nedosáhla tam. Rozhlédla se, jak by si pomohla, ale nic nenašla.

Stál jsem ve dveřích. Přišla ke mně a podívala se mi do očí. Zahleděl jsem se. Tak moc jsem miloval její oči. Dívali jsme se navzájem do očí. Začal jsem se sklánět. Tolik jsem toužil ji políbit. Skoro jsme se dotýkali čelem.

Udělala krok dozadu a přede mě dala svíčku.

"Zapálit prosím. Já tam nedosáhnu." probudila mě.

"Jasně." vzal jsem svíčku z její ruky a šel ji zapálit.

Celou dobu stála ve dveřích a sledovala mě.

Vrátil jsem se se zapálenou svíčkou.

"Stačí takhle?" zeptal jsem se.

"Určitě." chtěla mi svíčku sebrat, ale místo toho do ní drbla. Ucukla.

"Co se stalo?"

"Nic. To nic není."

"Běž si lehnout. Donesu to tam."

"Tak jo." Překvapivě udělala, co jsem jí řekl. Následoval jsem ji do pokoje. Zavřel jsem dveře a svíčku dal do stojanu na stole. Ari se posadila na postel.

"Jak dlouho tu jsi?" zeptala se.

"Moc dlouho ne. Přišel jsem těsně před tvým probuzením."

"Kolik je vůbec hodin?"

"Tak tři hodiny po západu slunce."

"To není moc."

"Měla bys odpočívat. Pořádně se prospat." probudil jsem ji z myšlenek.

"No, jasně." odpověděla, ale ani se nehnula.

"Ari." oslovil jsem ji znovu.

"No?"

"Co se stalo?"

"Je to trochu složitější." odpověděla, "Teď o tom nechci mluvit." znovu se odmlčela.

Najednou vstala a zamířila si to ke dveřím. Postavil jsem se jí do cesty.

"Jdi spát."

"Jdu na Fronem." odpověděla mi.

"Nech ho odpočívat. Potřebuje to a ty taky." snažil jsem se ji přesvědčit.

"Řekla bych, že stejně nespí."

"Dobře, jdu to zjistit. Ty si lehni do postele a ani se nehni." Překvapivě mě poslechla. Odešel jsem z jejího pokoje.

Zaklepal jsem na Fronův pokoj. Nic se neozvalo. Opatrně jsem otevřel dveře a podíval se. Fron spal. Nebudil jsem ho a vrátil se k Ari.

Našel jsem ji spát opřenou o čelo postele. Vzal jsem ji do náruče a uložil ji. Pak jsem se vrátil na chodbu.