Ber se s Ari a jejími bratry musí vrátit do města pod ochranu vojáků. Ovšem Ari se jen tak nenechá odstrčit od své práce a vymyslí na Bera trochu nepříjemné překvapení. Co se stane, nechám popsat Bera.
Vaše Vanimaré
Vstal jsem brzy. Hned po snídani jsem vyrazil s Freninem na obhlídku. K domu jsem se vracel sám. Frenin chtěl být chvíli sám.
Dojel jsem ji, sesedl z Brana a vzal ji kolečko s hnojem. Naložila si mnohem víc než dřív. Vracel jsem se. A nevěřil svým očím.
Ari seděla na mém koni. A ten ji poslouchal jako beránek. To se ještě nikomu nepodařilo. Vždycky všechny ostatní shodil. Přeskočil jsem kolečko a utíkal k ní. Chtěl jsem ji varovat.
"Co tam děláš?" zeptal jsem se zděšeně.
"Sedím. Můžeš si vybrat. Buď kolečko, nebo kůň." usmívala se.
"Ty seš…"
"Co? No jen to řekni." stále se usmívala.
"Momentálně nemůžu najít to správné slovo." odpověděl jsem ji.
"Tak to nějak obejdi. Vymáčkni se." pobízela mě. Musel jsem se usmát. Dokonale ovládala mého většinou nezkrotného koně.
Vrátil jsem se pro kolečko. Ari jela za mnou. Brzy jsem na zátylku pod copem ucítil nepříjemné teplo a trochu vlhko. Ohnal jsem se. Chvíli byl klid. Pak jsem pocítil to stejné.
Koutkem oka jsem se podíval po Ari. Usmívala se. Zopakovala to ještě jednou. To už jsem se otočil úplně, chytil otěže a odvedl Brana s Ari na zádech na dvůr, kde jsem s úsměvem čekal, až sesedne.
Okamžitě utekla. Odvedl jsem Brana do stáje a odsedlal ho. Ari jsem na dvoře nepotkal.
Setkali jsme se u stolu. Usmíval jsem se na ni.
Odpoledne jsem vyšel kousek od domu pěšky. Trochu jsem si zacvičil. Měl jsem pocit, že jsem za těch pár dní tady trochu zlenivěl. Protáhl jsem si celé tělo a pak prošel všechny seky s mečem.
Z východu jsem spatřil jezdce. Mířil to k nám. Nemohl to být někdo cizí, protože mi už zdaleka mával. Byl to Oryat.
"Zdravím tě, příteli." oslovil jsem ho. Oryat sesedl z koně a podali jsme si ruce.
"Buď zdráv. Jsem rán, že jsem to našel. Je to opravdu pustina." usmál se.
"Co se děje?"
"Posílá mě Izupa. Kde jsou ostatní?"
"V domě. Následuj mě." vedl jsem ho do domu. S Fronem jsme se setkali na dvoře.
"Je mi líto, že vás ruším na prázdninách, ale je to naléhavé." řekl Oryat.
"Co se stalo?" zeptala se Ari Frona.
"Ještě nevím. Půjdeme dovnitř?" řekl Fron a postrčil Ari do dveří. Šli jsme do pokoje. Ari se posadila na postel. My ostatní kolem stolu.
"Co se stalo, že se musíme tak narychlo vrátit?" zeptal se Fron.
"Izupa se rozhodl pro razantní krok." odpověděl Oryat.
"A?" nevydržela Ari a ozvala se.
"Rozhodl se pronásledovat Maura." odpověděl Oryat.
"Ale vždyť nevíme, kde táboří." namítla.
"Teď už víme." odmlčel se.
"A kde?" nevydržel Fron.
"U pramene Aen."
"A čeká se samozřejmě jen na nás." ozval se Jek.
"Jak jinak." řekl Fron.
"Máte se co nejrychleji vrátit."
"Nejdřív tam dojedeme zítra odpoledne, když to půjde dobře."
"To stačí. Neví se, co má Maur v plánu, ale pokud něco podnikne, budeme o tom během několika hodin vědět."
"Osvědčená metoda hlídek?" zeptal jsem se.
"Ano."
"Aby to nedopadlo jako posledně." neodpustil jsem si poznámku.
"Tak vyrazíme, ne?" pobídl nás Fron. Vstali jsme od stolu a začali balit.
Během hodiny jsme se loučili s Dami. Dlouho mluvila s Ari. Netušil jsem, proč.
Cestou jsme mlčeli. Brzy se setmělo. Jeli jsme asi ještě hodinu, pak jsme se utábořili. Fron rozdělil hlídky. Mě budil Frenin.
Moje hlídka proběhla bez vyrušení. Pak jsem vzbudil Frona a zalehl místo něj vedle Ari.
Procitl jsem. Najednou Ari vykřikla a posunovala se mým směrem.
"Ari, co se stalo?" zeptal jsem se. Do stanu nakoukl Fron.
"Ne, jen jsem se trochu vyděsila." odpověděla mi.
"Už je to dobré."uklidňoval ji Fron a poplácal ji po koleni. Ari se o mě opřela a hlasitě vydechla.
"Vyrazíme, ne?" ozval se po chvíli Fron.
Sbalili jsme stany, něco málo snědli a vyrazili. Frenin jel vpředu jako přední hlídka. Ari jela přede mnou s Jekem. Bavili se o něčem.
Kolem poledne jsme zastavili. Koně potřebovali chvíli oddech. Pak jsme opět nasedli a pokračovali dál. Vpředu jel Oryat. Ari jela mezi svými bratry. Frenin dělal společnost mě. Moc toho nenamluvil. Sledoval Ari. Vycítila to. Ohlédla se. V jejích očích jsem viděl prosbu. Zabav Frenina.
"Jak se má Friinin? Dlouho jsem ji neviděl."
"Měla se celkem dobře. Trochu ji bolelo, že nemohla jet s námi."
"Proč nemohla?"
"Izupa ji potřeboval u sebe. Myslím, že hlavně kvůli Jarin, aby nebyla sama."
Chvíli bylo ticho.
"Co říkáš na nové informace o nepříteli?"
"Dost mě zarazilo, že Izupa zvolil stejnou metodu, jako posledně. Zvlášť po tom, jak to tenkrát dopadlo."
"To je pravda, ale většinou je tato metoda spolehlivá. Myslím, že v tom zabití měl prsty Hwesta."
"Myslíš, že věděl o všem?"
"Izupa mu docela věřil. Nedivil bych se, kdyby mu to neřekl. Byl důstojníkem v domobraně města."
"To je pravda."
Zase chvíli bylo ticho.
"Říkal Oryat ještě něco podstatného, než jsme se sešli v pokoji?" zeptal se Frenin.
"Ne, nic navíc neříkal."
"Jsem zvědavý, kdy vyrazíme po našem návratu. Bylo by dobře, kdybychom s Maurem už konečně skoncovali. Aspoň chvíli by byl klid. Od té doby, co přijeli k nám, nebyl klid." ukázal Frenin na sourozeneckou trojici před námi.
"Nevěřím, že by to začali úmyslně. Nejspíš se k tomu Maur odhodlával delší dobu. Možná jen byli v nesprávný čas na nesprávném místě." hájil jsem je.
Pomalu jsme se blížili k městu. Znovu jsme jeli mlčky. Frenin stále častěji hleděl na Ari. Za chvíli jsme projížděli západní branou města.
"Jak jsi dokázal tak zkrotit Ari?" zeptal se najednou Frenin.
Otázkou mě trochu zaskočil. Pohlédl jsem na Ari. Nepochybuji, že to slyšela.
"Ani nevím." odpověděl jsem mu.
"Už nevím, jak jí mám vyjádřit náklonnost. Vůbec si mě nevšímá." pokračoval Frenin.
"Tak ji nech chvíli čas." poradil jsem mu, i když bych raději držel Frenina od Ari dál.
Chvíli mlčel.
"Víš, tohle já asi nedokážu." pokračoval.
"Tak se ani nesnaž projevit přízeň. Ari si nějaké obletování nepotrpí. Není taková něžná květinka, aby ji obletoval motýl, který by se jí bál dotknout. Jestli nepochopíš tohle, nemáš šanci se jí zalíbit. Já ji pouze beru takovou, jaká je. Není tak jemná, jak se na první pohled zdá."
Opět jsme chvíli mlčeli.
"Ale za pokus nic nedám. Když jsem jí vyznal lásku, utekla." svěřil mi se Frenin, "Pak z toho bylo pozdvižení."
Pohlédl jsem na Ari. - Tak takhle to bylo. - blesklo mi hlavou. Vzpomněl jsem si na ten večer, kdy se s křikem objevila mezi tanečníky na slavnosti.
Projeli jsme bránou. Frenin přerušil úvahy o tom, jak se zalíbit Ari a šel se přivítat se svou sestrou.
Vedle nás se objevil Mernkal s pomocníky. Převzali od nás koně a Mernkal nás vedl do poradní místnosti.
Usadili jsme se na poslední volná místa. Izupa začal. Neřekl ovšem nic nového.
"Za dva dny vyrážíme." ukončil poradu.
Ari rychle utekla. Já se vydal do svého pokoje. Připravil jsem si lázeň, smyl ze sebe všechnu špínu a brzy zalehl do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat