Chvíle klidu

Ber se konečně dočkal chvíle klidu, kdy se nemusel strachovat o Ari. Ovšem všechno krásné a klidné jednou skončí. Tak to je i v jeho případě...

Vaše Vanimaré

Vzbudil mě Fron. Bylo už bílé ráno. Ari v táboře nebyla. Našel ji Fron kousek od tábora.

"Mára arin." pozdravila nás. Nasnídali jsme se, osedlali koně, složili stany a vyrazili na zpáteční cestu. Ari jela mezi svými bratry. Fron mě poslal za Freninem.

Po hodině jsem se ohlédl.

"Trochu jsme jim ujeli. Počkáme na ně." zastavil jsem koně. Frenin mě následoval. Brzy nás dojeli.

"Tak budeme pokračovat?" zeptal se Fron a jel dopředu.

Jel jsem vedle Ari. Dlouho jsme mlčeli.

"Ty se mnou zase nemluvíš?"

"Mluvím, proč?"

"Přijde mi to tak."

"Tak co ti mám povídat?"

"Nic. Mně stačí ujištění."

"Ještěže tak. Jak se ti líbí u Dami?" zeptala se.

Chvíli jsem mlčel. Přemýšlel jsem nad odpovědí.

"Ještě nikdy jsem nespal u člověka…"

"Na co narážíš?"

"Je to pro mě nová zkušenost. Tohle jsem chtěl říct, jenže jsi mě nenechala domluvit."

"Promiň, moje zkratové jednání."

"To nic." Chvíli jsme mlčeli.

Ari se najednou ohlédla dozadu.

"Něco tě trápí?" zeptal jsem se Ber.

"Ne." odpověděla.

"Ale jo." nedal jsem se odradit.

"Chceš to ze mě páčit?"

"Alespoň to chci zkusit."

"Já ti to stejně neřeknu."

"Tak ne no."

"Takové způsoby na mě radši nezkoušej. Mohlo by se ti něco stát."

"Jak myslíš."

"Mě totiž trápí hodně věcí." odmlčela se, "Ale ty se nedozvíš ani jednu z nich." usmála se.

"No jo."

Zase jsme jeli mlčky. Cesta rychle ubíhala. Oběd proběhl v sedle. Každý jsme se zabývali svými myšlenkami.

Setmělo se. Na nebi se objevily hvězdy a s nimi měsíc.

Kolem půlnoci jsme dorazili k domu. Ustájili jsme koně a šli po krátkém rozhovoru spát. Ari usnula na stole. Fron ji uložil na pohovku v kuchyni.

My se uložili do pokoje. Usnul jsem hned, co jsem se přikryl dekou.

Vstal jsem brzy. Společně jsme se nasnídali a vyrazili ven. Fron s Jekem šli pomáhat naší hostitelce na zahradu. Chvíli potom vyšla z domu Ari a zamířila si to rovnou do stáje. Za chvíli jsem ji viděl s plným kolečkem hnoje, jak si to míří k hnojníku.

V půlce cesty jsem ji doběhl, kolečko ji sebral a odvezl.

Když jsem se vrátil s prázdným kolečkem, stála na stejném místě.

"Zase začínáš?"

"V čem?"

"Spíš s čím. Tohle je moje práce."

"Ale…"

"Já to myslím vážně."

"Já taky." podíval jsem se na ni s pozvednutým obočím.

"Ty si prostě myslíš, že jakákoli ženská by se měla vyhýbat tvrdé práci."

"Přesně tak."

"To sis spletl adresu. Tohle u mě neplatí."

"U nás tohle dělají převážně muži, ženy se tomu vyhýbají."

"U nás to zase dělají převážně ženy."

Vraceli jsme se ke stájím.

"Ale v Modrém městě jsi to nedělala?"

"Jen někdy, většinu času jsem někde venku." odpověděla a znovu se chopila vidlí.

Zkoušela mi několikrát ujet, ale nepovedlo se.

V poledne nás zavolal Fron na oběd. Nechali jsme toho a šli se posilnit.

"Nevíte, kde je Frenin?"

"Ne. Od rána jsem ho neviděla."

Zasedli jsme ke stolu.

"Včera tu byl takový mladík." začala Dami.

"A jak se jmenoval?" zeptal se Fron.

"Jméno neřekl. Jen že nějaký Izupa chce mluvit s Ari." podívala se na mě, "Osamotě."

"Jak vypadal?"

"Měl divný nos. Jestli to byl elf, nevím."

"A kdy se mám s Izupou sejít?"

"Dnes večer."

"A kde?"

"U Hraničního lesa.

"Tak daleko?" divila se, "To abych vyrazila." zvedala se.

"Seď." zarazil ji Fron. Nic nenamítala. Fron se tvářil zamyšleně.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Jek.

"Je to podezřelé."

"Cože?"

"Slyšela jsi dobře. Izupa by něco takového asi neudělal. Proč by posílal někoho úplně neznámého, aby vyřídil vzkaz a ani nepočkal, když zjistil, že jsme pryč, na náš návrat."

"Je to divné, to připouštím." skočila mu do odmlky.

"To ještě není všechno."

"Ne?"

"Ne. Kdyby Izupa něco chtěl, přišel by sám. Navíc si pozval Ari úplně na druhou stranu od nás než je Modré město." dokončil Fron svou úvahu.

"Takže, jak jsi to vymyslel?" neudržel se Jek.

"Pojedeme všichni."

"A jak vyřešíš to, aby nabyl dojmu, že jsem tam sama?" zeptala se.

"To vyřešíme po cestě. Teď musíme vyrazit." zvedl se Fron a dal nám pokyn k jednání.

"Řekni prosím Freninovi kam jsme jeli, ale ať za námi nejezdí." řekl Fron Dami. Hostitelka nám popřála hodně štěstí a zašla do domu. My se rozjeli k západu.