Prašný vrch

Problémů je snad čím dál víc. Nevyhýbají se Berovi ani na prázdninách s Ari. Není divu. Ari nepřitahuje jen Bera, ale i problémy a hlavně ten největší z nich. Hwestu.

Tento zbytek dne nechám už na vyprávění Berovi.

Vaše Vanimaré

"Viděl jsem na západ odtud stopy. Byly docela čerstvé. Měli bychom vyjet a podívat se." řekl mi.

"Dobře. Vyrazíme." Trochu neochotně jsem vstal. Společně jsme došli do stáje, osedlali koně a vyjeli. Slunce svítilo, bylo dost teplo. Tepleji, než bývá s Esgorenu.

V sedlech jsme s Freninem strávili celé odpoledne. K domu jsme se vrátili až za tmy. Měli jsme to jen kousek, když začalo pršet. Odvedli jsme koně do stáje a dali jim píci.

"Tady jste. Nevěděli jsme, kam jste jeli."

"Našli jsme stopy. Sledovali jsme je docela daleko…." začal vysvětlovat Frenin a společně s Fronem opustili stáje. Vzal jsem pochodeň a brzy je následoval. Pochodeň mi na dešti zhasla. Zavřel jsem dveře a spatřil Ari na dešti.

"Na co tady čekáš?" zeptal jsem se mírně.

"Až promoknu skrz naskrz." odpověděla.

"To bych ti neradil. Pojď se schovat." položil jsem jí ruce na ramena.

"Tak jo. Kam jste jeli?" zeptala se.

Objal jsem ji kolem ramen a přes hlavu ji přehodil aspoň kousek pláště, aby nepromokla ještě víc.

"Ale Hwesta se objevil v okolí." začal jsem povídat.

"Hmm a tys ho musel najít, co?"

"Jak jinak."

"Našels?"

"Ne. Utekl."

"To je škoda. Už jsem mohla mít pokoj."

"Asi ho ještě dlouho mít nebudeš."

"Jednou ho ale dostanu."

"Tak už pojď." pobídl jsem ji k cestě do sucha. U dveří na nás čekal Jek.

"Jak dlouho jste tam mínili stát?" zeptal se.

"Dlouho." odpověděli jsme.

"Ari, ty jsi zase celá mokrá."

"A divíš se? Vždyť venku prší."

"Do jídelny radši ani nechoď. Dostaneš od Frona."

"No jo. Už jdu. Mára lómë." rozloučila se s námi. Společně s Jekem jsme vešli do jídelny. Frenin vyprávěl, že jsme vlastně nic nenašli. Jen jsme se domnívali, že stopy zanechal Hwesta.

Vypili jsme hrnek čaje a šli spát. Ari už spala dávno.

Vstal jsem brzy. S Fronem jsme včera naplánovali výlet na Prašný vrch. Ze stáje se ozývaly hlasy. Byl tam Fron, Jek a Ari. Bavili se o výletě.

"To nechám na tobě."říkal Fron, když jsem vešel do stáje. Naznačil jsem mu, aby mlčel. U dveří bylo nachystáno pět věder s vodou pro koně.

"Takže je můžu polit vodou?"

"Jak myslíš."usmíval se Fron a podíval se na mě. Ari zkoprněla.

"Stojí za mnou, že?"zeptala se Ari Frona. Fron jen přikývl. "Ups."pomalu se otočila a pohlédla na mě.

"Tak tys mě chtěla polit vodou?"zeptal jsem se jí.

"Teď mám asi zdrhat, že?"

"To už nestihneš."ohnul jsem se pro první vědro. Ari se pokusila o útěk. Prvnímu vědru uhnula. Druhému také. Třetím jsem jí polil ruku. Ari ztrácela rychlost. Využil jsem toho. Čtvrtým vědrem vody jsem ji polil celou a proti pátému se nebránila.

"Tak tohle jsem si nezasloužila."

"Ale jo."odpověděl za mě Fron.

"A v čem asi pojedu?"

"V šatech. Nemůžeš pořád chodit v kalhotách."

"V dámském sedle?" všichni jsme přikývli. "Ani náhodou. Radši zůstanu tady."

"Nějak to zvládneš. Alespoň to zkusíme."

"Jak myslíš."

"Tak se jdi převléct."

Ari opustila stáj. Já se začal věnovat svému koni. Společně s Fronem a Jekem jsme opět nanosili vodu pro koně. Pak osedlal Ariina koně a vyvedli jsme je na dvůr.

"Už jsme chtěli odjet." řekl Fron Ari.

"Měli jste. Vypadám jako strašidlo."

"Nekecej a sedej. Nemáme na to týden."

"Škoda. Budeme někde stanovat?" zeptala se

"Jasně. Na Prašném vrchu." odpověděl Fron.

"Jak dlouho?"

"Jen jednu noc. Jeden den pojedeme tam a druhý den zpět."

"Super."

Vyjeli jsme do podmračeného dopoledne. Občas jsme trochu zmokli, ale nebylo to nic dramatického. Ari jela vedle Jeka. Chvíli se o něčem bavili. Jel jsem vedle Frona. Nemluvili jsme.

Frenin se zastavil a koukal na zem. Byla tam stopa. Čerstvá.

"Kdo to asi je?" zeptal se Jek.

"Kdo asi." odpověděl mu Fron.

"A co chce?"

"To co vždycky."

"A co budeme dělat?"

"Pojedeme dál. Kvůli jedné stopě se neotočím a nepojedu zpátky." řekl Fron lehkovážně.

Ari začala být ostražitější.

Kolem poledne jsme obědvali. Na Prašný vrh jsme dorazili po setmění. Fron rozdělal oheň. Ari vzala jednu hořící větev a obešla tábor. Fron rozdělil hlídky a šli jsme spát.

Po půlnoci mě vzbudil Frenin.

"Vstávej, máš hlídku." řekl mi jen. Vstal jsem. Frenin zalehl na moje místo a brzy usnul.

Seděl jsem u malého ohně a poslouchal okolní zvuky přírody.

Po dvou hodinách jsem vzbudil Frona. Nastoupil na poslední hlídku. Zalehl jsem vedle Ari. Chvíli jsem ji pozoroval. Byla tak klidná. Pravidelně dýchala. Lehce jsem ji pohladil po tváři a posunul přikrývku, aby ji nebyla zima. Pak jsem usnul.