Slavnost

Tak je tu další část z pohledu Bera. Elfovéslaví slavnost úplňku a ty jsou spojeny s tancem. Ari se s tímto zvykem setkává poprvé. Nesmí ovšem chybět nějak problém, který nejen ji ohrozí.

A dál už nechám opět vyprávět Bera.

Vaše Vanimaré

Po pár hodinách jsme od města viděli jezdce. Mířil přímo k nám. Vyžádal si Frona s Jekem. Fron se na Ari omluvně podíval.

"Jen jeď, je to důležitější než já." řekla mu Ari. Moc se to Fronovi nelíbilo, že by měl nechat Ari samotnou. Ari ho nakonec přemluvila. Zůstal jsem s ní. Mě Izupa do města nevolal.

"Pohlídej nám ji. Ať se jí nic nestane." usmál se na mě Fron, společně s Jekem nasedl na koně a vyrazili společně s poslem do města.

"Máš nějaký plán?" zeptala se o chvíli ticha Ari.

"Mohli bychom se trochu pocvičit v šermu, což nám zabere asi dvě hodiny, a pak bychom se měli vrátit." navrhl jsem.

"Souhlasím." vstala, tasila meč a zaútočila. Musel jsem uhnout. Nečekal jsem takovou rychlou reakci. Byl jsem nucen se bránit. Ari mi nedovolila zaútočit. Takto jsme bojovali asi půl hodiny. Pak se Ari při jednom pohybu zarazila. Pak její energie polevovala. Skončila na zemi s mým mečem u krku. Pomohl jsem jí vstát.

"Co to bylo?" zeptal jsem se.

"Co myslíš?"

"To zaražení."

"To byla pěkně silná bolest v boku. Už je to dobrý." odpověděla mi. Pozvedl jsem obočí. Na očích jsem ji viděl, že bok ještě trochu bolí. Aspoň cítila, že jizvou projela nějaká bolest.

Znovu jsme usedli do trávy. Nechal jsem Ari odpočívat. Pak jsem pocítil nějakou neurčitou nejistotu. Možná i pocit ohrožení.

"Jdu se trochu porozhlédnout." řekl jsem Ari a vstal.

"Neměli bychom se rozdělovat. Někdo nás sleduje." řekla na to.

"Cože?"

"Je to tak." Ari vstala a rozhlédla se.

"Je to někdo známý?" zeptal jsem se.

"Až moc. Nikde ho ale nevidím. Vrátíme se do města?"

"Radš ano." Ari sedla na Lafa a já na Brana a vyrazili jsme.

"Víš, kdo nás sledoval?" zeptal jsem se po cestě.

"Je to tak jednoduché. Je jen jediný člověk, který po mě touží a do smrti si nedá pokoj."

"Aha." domyslel jsem si, koho myslí. Pobídli jsme koně k rychlejšímu tempu. Brzy jsme projížděli západní branou.

Zastavili jsme na nádvoří Izupova domu. Vecpalo se tam celé Izupovo vojsko. Uprostřed se tyčila hranice. Ari se rozhlížela po bratrech. Já jsem spatřil Frenina. Chytil jsem Ari za ruku a vyrazil jsem k němu. Podali jsme si ruce.

"Frenine, jak je?"

"Jde to." odpověděl elf.

"Kde je Izupa a ostatní?"

"Zase mají poradu."

"Kde?"

"Tam, kde normálně." odpověděl a podíval se na Ari. Pohled mu oplatila. "Jmenuji se Frenin, slečno."

"Ari. A slečno u mě neplatí." odpověděla. Vyvalil oči.

"Tak to je první žena, která si nechce nechat říkat slečno." podíval se po mně. Pobavila mě jeho reakce.

"Ještě tvá sestra, ne?"

"To je výjimka."

"Tak tohle je druhá. My jdeme." znovu jsem chytil Ari za ruku a společně jsme vešli do budovy.

"Jak dlouho už tam kecají?" zeptala se.

"Něco přes dvě hodiny." Došli jsme k hledané místnosti. Před dveřmi stály stráže.

"Dovnitř se asi nedostaneme." řekla mi Ari potichu.

"Za pokus nic nedáme."odpověděl jsem jí a namířil si to rovnou ke dveřím. Stráže nám zatarasily vstup.

"Nikdo tam nesmí." řekl nám jeden z nich.

"Kdo to řekl?" zeptala se Ari.

"Herunya."

"Aha, tak nám ho zavolejte. Nebo někoho, kdo bude vědět, co se bude dít." Strážný se na Ari nevěřícně díval.

"Koho mám ohlásit?" zeptal se druhý.

"Ari a Bera." řekl jsem dřív, než se Ari stihla nadechnout. Strážný vešel do místnosti. Druhý nás posadil na nedalekou lavičku.

Ari usínala. Já jsem byl dost nervózní, tak jsem přecházel ze strany na stranu. Dlouho jsem čekal. Ari usnula.

Setmělo se. Konečně se otevřely dveře. Vzbudil jsem Ari. Místnost se pomalu vyprazdňovala, ale Fron ani Jek zatím nevyšli. Vycházeli mezi posledními. Nás si nevšimli. Ari se rozběhla za nimi. Následoval jsem ji. Chvíli s Fronem mluvila. Nejspíš z něj tahala informace, které se říkaly na poradě. Najednou si poskočil. Ari se rozběhla a my jsme ji následovali.

Doběhli jsme na dvůr. Kolem hranice tancovaly elfky v černých a bílých šatech. Pak zmizely v davu. Kolem hranice se postavili čtyři muži s pochodněmi a společně hranici zapálili. Fron s Jekem se od Ari vzdálili. Sám jsem šel hledat Izupu.

Brzy jsem ho našel.

"Mára undómë." pozdravil jsem.

"Mára undómë. Doufám, že sis užil volného dne."

"Ano, heru. Co se vlastně dělo na poradě?"

"Maur se utábořil pod Severními horami. Zatím si nejsme jistí, co bude dělat. Zda se vydá na Númen, nebo jinam. Mohl by se také pokusit o Esgoren. Ví, kde je město."

"Na Esgoren nevytáhne. Aspoň si to myslím. Nemá pro něj význam. Tam se vypraví až tehdy, kdy bude mít v područí celou Ardenu."

"Co udělá LacRen, až je bude mít na prahu své země?"

"To nevím ani já. Snad ne nějakou nepředloženost. Snad už se dostatečně poučil. Přeji příjemný večer." rozloučil jsem se. U Izupy se objevil Fron a společně si sedli k jednomu stolku. Rozhlédl jsem se po nádvoří. Hledal jsem Ari.

Tancovala s Jekem. Nevěděl jsem, že umí tancovat. Hudba dohrála. Jek šel s Ari k Fronovi a Izupovi. Izupa se usmíval. Ari už v tu chvíli tancovala s Fronem. Šlo jí to. Sledoval jsem ji.

Opět dohráli. Hudebníci se trochu občerstvili. Ari seděla kousek od místa, kde se tancovalo. Seděla sama. Přisedl jsem si k ní. Moc mě nevnímala. Nebo to na sobě nedala znát.

"Merelyë liltien?" zeptal jsem se. Ari se viditelně zarazila. Zřejmě tuto otázku nečekala. Chvíli váhala. Nastavil jsem ruku. Nakonec ji přijala.

"Předem oznamuju, že tancovat neumím." řekla mi cestou.

"Vždyť ti to tak krásně šlo předtím." usmál jsem se.

"To bylo poprvé a asi naposled."

"Myslíš? Já bych řekl, že to zvládneš i teď."

Odevzdaně jsem se na mě podívala. Dívala se mi do očí. Soustředila se na mě. Nechala se vést. Nijak se nebránila.

Čas rychle ubíhal. Hudba znovu dohrála, Ari se probudila jakoby ze snů. Beze slova odešla. Pak jsem ji spatřil s Fronem. Bavili se spolu.

Hudebníci se znovu chopili svých nástrojů. Hledal jsem Ari, ale nenašel jsem ji. Frona jsem spatřil, jak tancuje s Jarin. Pak jsem spatřil i ji. Tancovala s Freninem. Ustoupil jsem, abych tanečníkům nezavazel. Pak jsem spatřil Freninovu sestru. Společně jsme tancovali.

Pak se ozval výkřik.Ariin výkřik. Všichni se zastavili a pohlédli směrem k pastvinám. Ari mluvila jen s Fronem. Fron vykročil k pastvinám. Ari jej nejspíš zarazila, ale po chvíli Fron pokračoval. Došel jsem k Jekovi Držel Ari.

Brzy se vrátil Fron.

"Tak co?" zeptal se Jek.

"Jako vždy zmizel." odpověděl Fron.

"To je normální, ne?" namítla Ari

"Zítra to bude nebezpečné."

"Jak to?" zeptal se Jek. Fron se po něm podíval. "Aha."

"Budou nějaká bezpečnostní opatření?" zeptala se Ari.

"Budou. Pro tebe to bude nejnebezpečnější, Ari…"

"Nebylo by dobré si o tom popovídat někde jinde a beze svědků?" zarazil jsem Frona.

"Tak dobře. Cestou ještě nabereme Mernkala." řekl Fron a vyrazil směrem k domu. Za dveřmi chytil pochodeň a zamířili k poradní místnosti. Posedali jsme si do kruhu.

"Hwesta jde hlavně po tobě." začal Fron.

"Můžete mi prosím vysvětlit, o co se jedná?" zeptal se Mernkal klidně.

"Promiňte, zapomněli jsme, že nic nevíte." omlouval se Fron.

"Jen tuším." poznamenal Mernkal.

Fron začal všechno vysvětlovat. Mernkal poslouchal. Potom se rozhostilo ticho. Nikdo nemluvil.

"Co hodláte dělat teď?" zeptal se po chvíli Mernkal.

"Hodláme přežít úplňkovou noc. Ari rozhodně nesmí zůstat sama." odpověděl Fron, "Budeš mít pořád někoho za zády. Budeš se zdržovat v blízkosti někoho z nás. Krátce řečeno." otočil se na Ari.

"Nemám na vybranou?" zeptala se Ari nevinně.

"Ne. Je mi líto. Nemůžu sloužit." odpověděl Fron s náznakem úsměvu.

"No nic. Musím se s tím smířit."

"Všechno?" zeptal se Jek.

"Dalo by se říct, že jo. Jdeme spát." ukončil debatu Fron. Doprovodili jsme Ari k pokoji. Fron se usadil u jejích dveří. Sedl jsem si také. Seděli jsme takhle celou noc. Seděli jsme mlčky.

"Jak to bude probíhat zítra?" zeptal jsem se.

"Ari nesmí zůstat sama. Dneska jsme to podcenili. Taky toho Hwesta využil. Unikli jsme jen se štěstím."

"Proč nespíš?" zeptal se Fron Ari. Ari stála ve dveřích s lampou v ruce.

"To by to ještě muselo jít." odpověděla mu.

"Zase sen?"

"Jak jinak. Jak dlouho je ještě do svítání?"

"Přibližně hodina a půl."

"A můžu tu zůstat?"

"Měla bys odpočívat." Ari obracela oči vzhůru. Fron se usmál a objal ji kolem ramen.

"Čeká nás těžký den." řekl po chvíli Fron.

"Vím a nedá se tomu nějak zabránit pro nás přijatelným způsobem. Řeknu vám ale jedno. Tancovat už nebudu." pousmála se Ari.

"Vždyť ti to tak krásně šlo."

"To si myslíš ty. Tancovat budu jen s mečem."

"Kdybys to zkoušela častěji, šlo by ti to ještě líp."

"A s kým budu tancovat?" bránila se Ari a snažila se tuto slovní přestřelku vyhrát. "Nebyl na to čas doteď, nebude i potom."

"Však ono se to nějak udělá." řekl Fron a podíval se na mě.

"Jak ses vlastně dostala ke koním?" vložil jsem se do hovoru.

"Po jedné velmi nepříjemné nepříjemnosti." odpověděla mi.

"Co se stalo?" zděsil se Fron.

"Nic nebezpečného." chtěla to zamluvit Ari.

"Ale potom to bylo nebezpečné."

"Tancovala jsem s Freninem…"

"Kdo je Frenin?" skočil jí do řeči Fron.

"Jeden můj známý." odpověděl jsem za Ari.

"A dál?" pokračoval Fron ve výslechu.

"Řekl mi něco, co mě vyděsilo. Hodně vyděsilo."

"Tebe jen tak něco nevyděsí. Co ti řekl?" podívali se po sobě a dál mlčeli.

Z nádvoří byl slyšet praskot ohně. Ari zavřela oči. Podíval jsem se na Frona.

"Ari dokáže usnout kdekoliv." usmál se.

"Já nespím a slyším tě." ozvala se.

"Ale spíš. Máš zavřené oči." nedal se Fron.

"To ještě neznamená…" zívla, "…že spím."

"Takže spí." řekl mi Fron s úsměvem. Chytil Ari do náruče a odnesl ji do postele. Osaměl jsem přede dveřmi.